Na co zírá mašinfíra: Podzimním údolím Radbuzy míříme do Staňkova

Druhý červencový Mašinfíra nás zavede na trať 182. Za Brejlovce Kladenské dopravní a strojní v západočeských Poběžovicích připojíme strojní podbíječku a vydáme se do Staňkova. Čeká nás podzimní jízda malebným údolím Radbuzy.

Na co zírá mašinfíra

Sledovat další díly na iDNES.tv

Mapa trati 182 mezi Poběžovicemi a Staňkovem

Místní dráha Staňkov – Horšovský Týn – Ronšperk, dnes Poběžovice (Stankau–Bischofteinitz–Ronsperg) vznikla jako státem garantovaná soukromá trať, jejíž stavbu si prosadili místní podnikatelé. Za dnešní tratí 182 konkrétně stáli Karl Johann Nepomuk Ferdinand Prinz von Trauttmansdorff-Weinsberg, předseda okresu Horšovský Týn Josef Angelis a Karl Bed, starosta tamtéž. Koncesi jim císař František Josef I. udělil na konci prosince 1898.

Základní kapitál akciové společnosti byl 678 000 korun. Přestože všichni zmínění pánové, samozřejmě kromě císaře, pocházeli z Horšovského Týna, sídlo měla společnost v Praze.

Navazující a blízké tratě

180 Plzeň – Furth im Wald

184 Domažlice – Planá u Mariánských Lázní

186 Svojšín – Bor

181 Nýřany – Heřmanova Huť

185 Domažlice – Horažďovice předměstí (připravujeme)

Trať byla slavnostně zprovozněna 6. srpna 1900. Od počátku dopravu provozovaly státní dráhy na účet vlastníka, pro místní dráhu zakoupily dvě lokomotivy rakouské řady 97 (97.186 a 97.187). Zajímavostí je, že lokomotiva 97.186 byla po první světové válce začleněna do služeb ČSD jako 310.086, ale lokomotiva 97.187 byla v roce 1916 zrekvírována a poslána do Lvova, kde stopy po ní mizejí.

V roce 1918 provoz převzaly nově vzniklé Československé státní dráhy a o sedm let později byla trať zestátněna, takže pod ČSD spadla i infrastruktura. Po Mnichovu a za Protektorátu trať rozdělila hranice mezi Křenovy a Semošicemi. Vlaky Říšských drah jezdily z Mariánských Lázní přes Tachov do Horšovského Týna. Po válce se všechno vrátilo do starých kolejí a dnes jezdí po mezi Staňkovem a Poběžovicemi sedm párů vlaků Českých drah.

Trať 182 si můžete projet zrychleně, za tři a půl minuty:

Na co zírá mašinfíra

Sledovat další díly na iDNES.tv

Dráha jako za císaře pána

Výjimečně dnes nepoužijeme osobní spoj, ale nákladní vlak. Rudý Brejlovec Kladenské dopravní a strojní si jel do Poběžovic pro podbíječku, aby ji odvezl na druhou stranu Plzeňského kraje. Měla tam práci na výluce.

Naši jízdu tedy začínáme v Poběžovicích, dříve se tato stanice jmenovala Ronsperg, česky Ronšperk. Stejné jméno nese také nedaleký hrad a zámek, který se otevírá jen zřídka. Prohlédnout si můžete alespoň zámecký park.

Podzimní ráno ve stanici Poběžovice

Doporučujeme návštěvu nedaleké Šitboře, tam z prachu povstává ruina kostela svatého Mikuláše. Z budovy z poloviny 13. století zbyly po letech chátrání jen obvodové zdi. Postupně byla opravena věž, střecha nad presbytářem a pomalu se v obnově pokračuje dál.

Turistické cíle podél tratě 182

Hrad a zámek Poběžovice (Ronšperk)

Kostel svatého Mikuláše, Šitboř

Zámek Horšovský Týn

Město Horšovský Týn

Rozhledna Šibeniční vrch

Muzeum Křenovská váha

Vyhlídková věž Puclice

Tvrz Puclice

Zřícenina hradu Osvračín

Zřícenina hradu Lacembok

Naučná stezka Po stopách Jiráskovy Lucerny

Město Domažlice

Hned v Poběžovicích se tratě rozdvojují, pravá vede do Domažlic, levá, po které pokračujeme my, do Staňkova. Trať 182 je tou pravou volbou pro železniční romantiky. Na žádné ze zastávek a stanic nenajdete ani betonová nástupiště, ani modré zábradlí, velká část čekáren jsou ještě původní udržované dřevěné stavby. Pokud si odmyslíte občasné betonové pražce, vypadá trať z Poběžovic do Staňkova jako za císaře pána, ale v tom nejlepším slova smyslu.

První a vlastně jedinou velkou stanicí na trase je Horšovský Týn. Dominantou města je bezpochyby zámek. Původně biskupský gotický hrad ze 13. století v roce 1547 vyhořel a už o tři roky později ho nechal jeho majitel Jan mladší Pavel z Lobkovic přestavět na renesanční zámek. Od té doby nebyl nikdy přestavován, což je považováno za evropský unikát.

V Týně si můžete prohlédnout také zámecký park s vyhlídkovým Glorietem, vystoupat na vyhlídku ve věži kostela svatých Petra a Pavla, nebo obejít zbytky městského opevnění. Na nedalekém Šibeničním vrchu pak najdete dřevěnou rozhlednu vysokou 21 metrů.

Ze stanice Horšovský Týn Brejlovec Kladenské dopravní a strojní pokračuje i s podbíječkou údolím Radbuzy. Projíždíme zastávkami Semošice i Semošice-Peřina. Pokud byste vystoupili v Křenovech, mohli byste navštívit jednak Muzeum Křenovská váha v domečku bývalé zemědělské váhy. S plochou 4,32 m² je to pravděpodobně nejmenší muzeum v republice.

Vjezdové návěstidlo stanice Horšovský Týn

Na sever od Křenov najdete Puclice. Po cestě stojí vyhlídková věž, v obci pak středověká tvrz. Objekt vznikl zhruba v 15. století a dnes slouží potřebám obce. Prohlédnout si ji můžete po předchozí domluvě.

Pokud byste se vydali z Křenov na jih, prošli lesem (3,2 km), dorazíte do Osvračína. V obci najdete pseudogotický zámek, také ten je ve vlastnictví obce a konají se v něm pravidelné kulturní akce. Za Osvračínem pak stojí či spíše leží zřícenina stejnojmenného hradu.

Trať 182 se vine podhůřím Českého lesa mezi Poběžovicemi a Staňkovem.

V odbočce Vránov se koleje místní dráhy napojují na hlavní trať Plzeň – Furth im Wald. Projíždíme jen kousek od legendárního Paseckého mlýna, kam podle pověsti umístil Alois Jirásek děj své divadelní hry Lucerna. Po dvou a půl kilometrech už vidíme stanici Staňkov, cíl dnešní cesty. Další jízdu rudého Brejlovce Kladenské dopravní a strojní s podbíječkou si ukážeme zase někdy příště.

Ze Staňkova si dojděte ke zřícenině hradu Lacembok. Po modré a žluté turistické značce to jsou necelé čtyři kilometry. Projít si můžete také naučnou stezku Po stopách Jiráskovy Lucerny.

Přestože na trati 182 nejsou žádné monumentální stavby, je jízda po ní velkým zážitkem. A ač se to na první pohled nezdá, při důkladném studiu mapy zjistíte, že jihozápad Plzeňského kraje má pro turisty nespočet lákadel.