Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa tratě Choceň–Litomyšl
Města Vysoké Mýto a Litomyšl měla velkou smůlu, že je stavba tratě z Olomouce do Prahy v roce 1845 těsně minula. Jméno Vysoké Mýto sice nesla stanice na hlavní dráze (dnes Zámrsk), byla ale hodinu pěšky od města. Zpočátku to nevadilo, ale když v Mejtě, jak svému městu místní odpradávna říkají, vznikl cukrovar, nastala potíž, jak lacino a rychle dopravovat vyrobený cukr do světa. Litomyšl na tom byla ještě hůř, k dráze to měla podstatně dál, nejblíž bylo Ústí nad Orlicí.
V roce 1869 vznikl výbor pro výstavbu dráhy ve Vysokém Mýtě, jenže jeho výsledky nebyly kdovíjaké. Diskutovalo se nad trasou, výbor se handrkoval s městem o výši příspěvku. Když ale přislíbily finanční prostředky cukrovary v Mýtě i Cerekvicích nad Loučnou, začalo se blýskat na lepší časy. Navíc v roce 1879 se k úsilí vysokomýtského výboru přidal i ten litomyšlský.
Společně se podařilo vyjednat stavbu tratě s Rakouskou společností státní dráhy (StEG), což byla navzdory názvu soukromá firma s francouzským kapitálem. StEG získal koncesi a v roce 1881 začala stavba. Trať nevede příliš náročným terénem, a tak si projektanti vystačili s několika mosty, nepříliš vysokými náspy a nehlubokými zářezy. Asi nejsložitější bylo částečné vysoušení rybníku Netušil u Slatiny.
Navazující a blízké tratěChoceň – Týniště nad Orlicí Moravany – Borohrádek (připravujeme)  Žďárec u Skutče – Svitavy Chast u Chrudimi – Hrochův Týnec (zaniklá) |
První slavnostně vyzdobený vlak po trati projel v neděli 22. října 1882 a od té doby se provoz mezi Chocní a Litomyšlí nezastavil. Zpočátku po dráze jezdily většinou smíšené vlaky, k nimž se v době řepné kampaně obvykle přidávaly i vlaky výhradně nákladní.
Ke všem velikánům, kteří mohli naši lokálku využít, se 9. září 1889 přidal i sám císař František Josef I. Tehdy po trati projížděl se svým dvorním vlakem na vojenské manévry do Litomyšle.
V roce 1908 Rakousko-Uhersko zestátnilo StEG a provoz na trati tak převzaly opravdické státní dráhy kkStB a o deset let později pak nově vzniklé Československé státní dráhy. Ty začaly ve 30. letech 20. století na trať nasazovat motorové vozy, za druhé světové války se pak na trať na dlouho vrátily parní lokomotivy. Třeba lokomotivy 354.0 zde v osobním provozu vydržely až do roku 1967, zřejmě nejdéle v celé síti ČSD. Nakonec je ovšem motoráky nahradily natrvalo.
Jako s každou místní dráhou to bylo i s tratí Choceň–Litomyšl jako na houpačce, jednou byla nahoře a mluvilo se o jejím prodlužování, podruhé zase dole, kdy se mluvilo o jejím rušení. Existovalo například několik plánů, jak spojit Litomyšl s Poličkou. Poprvé už v roce 1894, naposledy těsně po druhé světové válce. Snahy nikdy nebyly korunovány úspěchem a stanice Litomyšl stále zůstává jako koncová.
Personál stanice Litomyšl za rakousko-uherské monarchie
O rušení trati se pak uvažovalo hlavně okolo roku 2010, kdy Pardubický kraj chtěl objednávat osobní vlaky jen v relaci Choceň – Vysoké Mýto a úsek do Litomyšle měl zůstat opuštěn. Místní však začali protestovat, takže vlakové spoje do koncové stanice byly sice nakonec redukovány, ale doprava zůstala zachována.
Dráha často slouží nostalgickým jízdám, není tak výjimkou, že se na trati objevují parní lokomotivy nebo historické motoráky. Jednou ze zvláštních jízd byla také ta pro britské fanoušky bardotek, kterou pořádala společnost Východočeská dráha. Představte si, že Britové nejsou líní jet za zvukem těchto lokomotiv tisíce kilometrů daleko. Stačí jim jen vystrčit hlavu z okénka a poslouchat. A nejšťastnější jsou, když za to strojvedoucí pořádně vezme.
Trať 018 si můžete projet zrychleně, za necelé čtyři minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvTrať plná vleček
Naši jízdu do Litomyšle začínáme ve stanici Choceň, kdysi velkém železničním uzlu. Začíná tu dráha do Meziměstí a Broumova, stojí tu také poměrně velká výtopna, dnes bohužel nevyužitá a chátrající.
Za turistickými zajímavostmi nemusíte ani příliš daleko, přímo ve staniční budově sídlí Muzeum TT modelů. Můžete si také prohlédnout hluboký zářez směrem na Českou Třebovou. Do roku 1947 tady býval nejstarší tunel na našem území, dokončený v roce 1845. Po druhé světové válce se zjistilo, že je kamenná klenba nestabilní a úřady rozhodly o jeho snesení a nahrazení právě dnešním zářezem. Ve výjezdu z tunelu do stanice Choceň se také smrtelně zranil projektant Severní dráhy ing. Perner.
Podzimní opuštěná točna před kruhovou výtopnou depa Choceň z roku 1875. Vyfoceno 11. prosince 2022.
Choceň také nabízí třeba návštěvu místního zámku se sbírkami Orlického muzea. Cestu od nádraží absolvujete nádherným zámeckým parkem s lipovou alejí z roku 1733.
Turistické cíle podél tratě 018 |
Vyrážíme z Chocně, až k odbočce jedeme po samostatné koleji. Původně lokálka z hlavní dráhy odbočovala až po osmi stech metrech v km 273,010. Samostatnou kolej místní dráha získala až při rekonstrukci stanice v roce 1958.
První zastávkou je Dvořisko, místními přezdívané jako Mrázov, která vznikla až v souvislosti se stavbou letecké továrny Mráz (Orličan) na konci druhé světové války. Z této zastávky vybíhaly dvě vlečky, jedna do vlastního závodu, druhá do nedaleké trafostanice, která zásobuje elektřinou hlavní trať.
Následuje zastávka Slatina u Vysokého Mýta a potom několik inundačních mostů. Ty vznikly až několik let po zprovoznění dráhy, protože rozvodněná Loučná tady zničila násep. Souprava Východočeské dráhy přejíždí most přes Loučnou, za kterým vlevo vybíhá vlečka původně do cukrovaru, dnes do Kovošrotu.
Další dvě vlečky odbočují v obvodu stanice Vysoké Mýto. První vede do někdejší Sodomkovy továrny, jež se později změnila na podnik Karosa, který vyráběl slavné autobusy, druhá pak do „Benziny“. Ze stanice se můžete vypravit k baroknímu areálu Vraclav (5 km po zelené značce). Areál tvoří budova lázní, poustevna a odsvěcený kostele sv. Mikuláše. Slouží jako muzeum s expozicí barokních soch.
Stanice Vysoké Mýto je od města trochu vzdálená, doporučujeme tedy spíše popojet na zastávku Vysoké Mýto město. Ta byla původně na kraji Mejta (o kousek dál směrem k Litomyšli), když se pak město rozšiřovalo na západ, ocitla se přímo mezi rodinnými domy.
Lokomotiva 195.05 (ČSD 300.4) v čele osobního vlaku v zastávce Vysoké Mýto město
Vysoké Mýto nabízí docela dost turistických lákadel. V první řadě dvě muzea. Jednak to Regionální, jednak Karosářské. Právě ve druhém jmenovaném se seznámíte s dlouhou tradicí automobilového průmyslu v Mýtě. Určitě si prohlédněte zbytky hradeb, jejichž součástí byla i obranná věž ze 14. století, která byla o 400 let později umně přebudována na věž vodárenskou. Ta pak vodou zásobovala městské kašny a nádrže.
Určitě navštivte také dominantu města, kostel svatého Vavřince. Typická silueta dvou věží je vidět ze všech stran, dokonce i z vlaku.
Z tratě se ve Vysokém Mýtě naskýtá mnoho průhledů na kostel sv. Vavřince.
Míjíme zastávky Džbánov a Hrušová a zastavujeme ve stanici Cerekvice nad Loučnou. Ve staniční budově najdeme malé muzeum, které se věnuje výhradně dráze z Chocně do Litomyšle. Z následující zastávky Cerekvice nad Loučnou zastávka vede nejkratší cesta na Růžový palouček, arboretum s francouzskými popínavými růžemi, kde se údajně loučili Čeští bratři při cestě do pobělohorského exilu. Podle Aloise Jiráska měly růže vyrůst právě z jejich slz.
Za zastávkami Řídký a Tržek trať prochází kolem lesoparku Nedošínský háj. Lokalita bývala oblíbeným výletním místem litomyšlských měšťanů, však se tu odehrává část Jiráskovy Filozofské historie. Za Valdštejnů tu v 19. století vzniklo několik romantických staveb.
Zbývají už jen dvě zastávky, Litomyšl-Nedošín a Litomyšl zastávka. A je tu konec naší cesty, stanice Litomyšl. Bardotka Východočeské dráhy si na chvilku odpočine, aby pak vyrazila zpět do Chocně a dál vozila svoje britské fanoušky po východních Čechách. V Litomyšli dodnes stojí výtopna StEG, bohužel odpojená od kolejové sítě. Shodou okolností by se mělo v těchto dnech jednat o jejím dalším osudu. O stavbu má zájem město, tak uvidíme, třeba se ji podaří zachránit.
Ze stanice se během několika minut dostanete pohodlně až do centra. Určitě vám nemusíme říkat, že zámek v Litomyšli je od roku 1999 zapsán na seznamu památek UNESCO. Co si tady kromě něj prohlédnout? Třeba celé Zámecké návrší, rodný byt Bedřicha Smetany, Klášterní zahrady, Piaristickou kolej, Městskou obrazárnu, Regionální muzeum nebo Portmoneum – Museum Josefa Váchala.
Vodárna a výtopna StEG v Litomyšli čeká na svůj další osud.
Litomyšl je v Česku naprosto unikátní svým propojením staré a moderní architektury. Všimnete si toho už při cestě z nádraží, kdy frekventovanou silnici I/35 překonáte po nové vzdušné Smetanově lávce. Městský bazén připomíná vlnu, místní autobusové nádraží vás ohromí svým nenásilným začleněním do městské zástavby, interiér Zámecká jízdárny ožil experimentálním použitím kombinace oceli a laminátu. Zkrátka Litomyšl vás uchvátí svým přístupem ke starému, ale hlavně k novému.
K návštěvě Vysokého Mýta a Litomyšle se skvěle hodí právě cesta vlakem, nemusíte si lámat hlavu s parkováním a cesta z Prahy do Litomyšle trvá jen něco málo přes dvě hodiny. Jen nesmíte zapomenout, že poslední vlak z Litomyšle do Chocně odjíždí ve všední den v půl sedmé večer, o víkendu naštěstí ještě o hodinu později.
