Druhá nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd Smrk (1 276 m) patří k našim nejkrásnějším kopcům. Vystupuje uprostřed pohoří vedle neméně majestátní Lysé hory (1 323 m), od níž ho dělí hluboké údolí řeky Ostravice. Oba největší beskydští velikáni představují nezaměnitelnou dvojici, která svým celkovým „objemem horské hmoty“, mohutností a velkým převýšením (okolo 900 m) u nás nemá obdoby.
Zatímco Lysá hora s televizním vysílačem a dvěma chatami je „poutním místem“ turistů a lysařů (podnikají výstupy na Lysou pokud možno každý den nebo aspoň jednou za týden) a horských běžců (trénují tu na extrémní horské závody), podstatně méně vyhledávaný vrchol Smrku, dostupný po rozbahněném nebo kamenitém chodníčku, zdobí pouze turistický rozcestník, hustý les a porosty kosodřeviny.
Smrk (vlevo) z Lysé hory
Smrk se za poslední dobu dost změnil, hodně zarostl, a hlavně o víkendech odlehčuje Lysé hoře od davů. Ze všech beskydských vrcholů je Smrk určitě nejhezčí, svými krajinářskými i přírodními hodnotami předčí i své dva jmenovce, které dominují Rychlebským a Jizerským horám.
Vzhůru na Smrk
Nejčastěji se na Smrk vyráží po červené značce z Ostravice vzhůru severním svahem. Trasa prochází místy, která postihla podobně jako mnohé jiné partie českých hor v osmdesátých letech dvacátého století těžká kalamita vlivem průmyslových imisí a teplotního zvratu na Nový rok 1979.
Usychající smrčiny otevřely cestu holosečné těžbě dřeva a stavbě lesních svážnic, které dodnes lemují v několika patrech úbočí Smrku. Holoseče však již zarostly, podobně jako mnohé lesní svážnice. Naopak ve vrcholových partiích a na obrácených jižních svazích se zachovaly původní lesní porosty pralesovitého rázu, které ochraňuje hned několik přírodních rezervací. Přírodní rezervace Smrk se prezentuje jako největší lesní rezervace v CHKO Beskydy, kde mohou nalézt klid k životu i velmi plaší rysi nebo zatoulaní medvědi.
Mimořádně příkrý a vysoký severozápadní svah Smrku dosahující sklonu až 45° je fascinující krajinný útvar na hranici schůdnosti, rozbrázděný několika roklemi s kaskádami potoků. Jedním z nich je Bučací potok, spadající pod stejnojmenné chráněné území. Jeho ozdobou je nádherný kaskádovitý vodopád o celkové výšce devět metrů. Divokost jedinečně utvářeného koryta dotvářejí staré bukové porosty pralesovitého charakteru s příměsí javoru, jedle a jilmu. Pod Bučací vodopád vede odbočka z červené výstupové trasy.
Nahoru z Podolánek
Letos jsem si zopakoval svůj prvovýstup z roku 1981 a na Smrk vyrazil krátce před polednem 10. února i s rodinou z osady Podolánky, která je součástí deset kilometrů vzdálené obce Čeladná. Bývalá dřevařská osada je ukrytá hluboko v horách na jižním úpatí Smrku v rozvětveném údolí říčky Čeladenky a skládá se z několika menších osad a samot. Autobus sem zajíždí třikrát denně – ráno, v poledne a odpoledne. Vjezd autem po úzké silničce do samotné osady Podolánky je možný pouze na základě povolení, jinak je nutné zaparkovat na bývalé skládce dřeva za autobusovou zastávkou Podolánky, škola.
Podolánky s bývalou budovou panské myslivny (10. února 2025)
Jistotou výstupu z Podolánek je, že během výstupu ani sestupu nebudeme vystaveni neustálému uhýbání beskydským horským běžcům, kteří používají Lysou horu a Smrk ve směru od Ostravice za tréninkové sportoviště k pilování svých výkonů na extrémní závody. Z Podolánek má Smrk podstatně mírnější profil a výstup na něj je o dvě stě metrů nižší, což není ze sportovního hlediska až tak zajímavé.
První z celkových sedmi kilometrů výstupu vede asfaltovou silnici zalesněnou lokalitou Sihly, což v jazyce starých Valachů značí bažinu. A opravdu: okolí tvoří silně podmáčený smrkový les s mohutnou vrstvou čtvrtohorních svahových hlín s rašelinnými glejemi. Když v roce 1902 vznikly v Čeladné Lázně Skalka, byla k prvním léčebným procedurám využívána právě rašelina z Podolánek. Teprve později, v roce 1955 zde byla vyhlášena přírodní rezervace.
Bedřichův kříž a Srdce Beskyd
Mírné stoupání po modré značce míjí okraj osady Podolánky, jejímž symbolem je Bedřichův kříž z roku 1860. Nápis upomíná zřizovatele kříže, knížete Bedřicha Egona, lantkraběte z Fürstenbergu, který zastával v letech 1853–1892 úřad olomouckého arcibiskupa. Miloval Beskydy a kdykoliv mohl, trávil čas na svém vedlejším sídle na Hukvaldech, odkud vyjížděl do hor na hony. Jeho náklonnost ke zdejšímu beskydskému kraji připomíná mnoho církevních staveb, z těch významnějších například skandinávský kostelík v Bílé.
Hotel Srdce Beskyd v Podolánkách
Litinový kříž v Podolánkách vystupující z kamenné mohyly s pamětní deskou dal olomoucký arcibiskup postavit pro obyvatele horské osady, jež se zformovala kolem panské myslivny, vzdálené od kříže asi 120 metrů.
Dalším symbolem Podolánek je megalomanský hotel Srdce Beskyd ukrytý v údolním zákoutí sloužící původně jako rekreační středisko Železáren a drátoven Bohumín. Za komunistů to byl objekt, kde bylo okolo plno lidí, ale pro průchozí turisty měli vždy zavřeno. Běžný procházející turista zde nebyl vítán, nedostal ani čaj. Dnes to není o moc lepší – hotel Srdce Beskyd je již mnoho let z důvodu rekonstrukce uzavřený a chátrá.
Kolem loveckého zámečku Hubertka
Z Podolánek na Smrk je to cca šest kilometrů mírného vytrvalostního stoupání, nejdříve po modré a pak po červené. Lesní cesty, po nichž značky vedou, jsou dosud silně zdevastované erozními účinky povodňových dešťů ze září 2024. Obrovské propadliny a naplaveniny kamenů jsou důkazem, že voda se tu vyřádila.
U lovecké chaty Hubertka, která je logickým odpočinkovým místem při výstupu na Smrk z Podolánek, děláme přestávku. Architektonicky významnou roubenou stavbu označovanou někdy „zámeček“ nechal na romantickém místě v roce 1910 postavit olomoucký arcibiskup František Saleský Bauer. Chata patří Lesům ČR a je veřejnosti nepřístupná. K dispozici návštěvníkům však slouží posezení s ohništěm a pramen vody krytý dřevěným altánem.
Lovecká chata (zámeček) Hubertka (10. února 2025)
U Hubertky ve výšce 1 150 metrů začíná souvislá sněhová pokrývka, která umožňuje nasadit nesmeky. Dnes jsou sněhové podmínky na Smrku pravděpodobně stejné, jelikož od našeho výstupu dne 10. února totiž v Beskydech žádné významné množství sněhu nepřipadlo a ani neodtálo.
Od Hubertky se jde ještě chvíli skrze paseky a polomy strměji, pak už následuje zcela nenáročný pochod po vrcholové plošině (v létě silně podmáčeným terénem) až k nejvyššímu bodu. Smrk dříve poskytoval fantastický a dá se říci neomezený rozhled severním a západním směrem, dnes jsou vyhlídky možné pouze z několika průseků. I tak to ovšem stojí za to!
Lysá hora ze Smrku (10. února 2025)
Celkově se nám výstup na Smrk vydařil a všem se velmi líbil, přestože dohlednost byla velmi mizerná. Od 11 do 17 hodin, kdy jsme výlet na Smrk realizovali, jsme uhýbali pouze jednomu horskému běžci! Jinak pusto a prázdno, nikoho víc jsme nepotkali…
Pomníčky na Smrku
Nejznámějším pomníčkem těsně pod vrcholem Smrku směrem k Ostravici je navršená kamenná mohyla věnovaná památce Jana Palacha. Vznikla na místě tajného setkávání lidí protikomunistického smýšlení v roce 1970. Roku 1982 k ní přibyla podobná mohyla věnovaná Johnu Lennonovi. Oba památníky byly nejdříve komunisty a pak i vandaly několikrát zničeny a znovu obnoveny.
Památník Jana Palacha na Smrku (10. února 2025)
Pamětní tabulka na jižním úbočí Smrku připomínající paraskupinu Wolfram
Další pomníčky a pamětní tabulky se ukrývají na jižním úbočí Smrku mimo turistické značky. Právě tady, v hustých a nepřehledných smrkových lesích, se v roce 1944 na sklonku druhé světové války odehrávaly dramatické události spojené s aktivitou paraskupiny Wolfram. Ta byla do oblasti Beskyd vyslána z Londýna a v rozlehlém a pustém masívu Smrku měla šanci se ukrýt. Naučná stezka věnovaná této československé odbojové skupině už bohužel zanikla a její průběh není na mapách zakreslen. Pomníčky, pamětní desky, ale i některé informační tabule v terénu při troše štěstí objevíte.
