Za posledních dvacet let se spousta dříve zanedbaných památek neuvěřitelně zvedla a rozkvetla. Ale mnoho naopak potkal přesně opačný osud. Do té druhé kategorie patří i Módní dům Ostravica-Textilia.
Býval ozdobou centra Ostravy. Nejen architektonickou, ale také tím, jaké zboží nabízela. Zákazník sem opravdu mohl klidně přijít nahý a odejít kompletně ustrojený, od ponožek a spodního prádla, po oblek a kabát.
"Byl to nejluxusnější obchodní dům v Ostravě," řekl iDNES.cz Michal Šíma, člen petičního výboru za zachování Ostravici. Dům je totiž deset let uzavřen a chátrá doslova před očima. A petice je snahou lidí, kterým není osud stoletého objektu lhostejný.
Pamětníci říkají, že pro obchodní dům bylo charakteristické povrzávání podlahy z parket a všudypřítomná vůně textilu. Teď by návštěvníkovi, který by se dovnitř vloupal přes zabetonovaný vchod, pod botami křupala akorát suť a v nose zůstala pachuť od zvířeného prachu.
Spojení tří budov
Ostravica-Textilia je vlastně soubor tří budov. Na konci 20. let minulého století na uvolněné parcele po bývalém neorenesančním domě vyrostl podle návrhu berlínské avantgardní architektky Marie Frommerové obchodní dům Textilia.
Funkcionalistická stavba se okamžitě zařadila mezi největší a nejhonosnější obchodní domy - nejen v ostravském regionu, ale v celém Československu. V roce 1930 byl zákazníkům obchodní dům otevřen. Základ všech čtyř pater tvořil železobetonový skelet vykládaný mramorem a sklem.
30. léta minulého století
Stavba obchodního domu na konci 20. let minulého století
O čtyři roky později byl obchodní dům propojen se sousední budovou Nájemního a obchodního domu Ignace Schmelze, který byl postaven už v roce 1911 podle návrhu ostravského architekta Felixe Neumanna. Součástí areálu je ještě někdejší obchodní a průmyslová banka, která byla postavena v letech 1904 a 1905 podle projektu Julia a Wunibalda Deiningerových.
Ve 30. letech pracovalo v obchodním domě kolem 400 zaměstnanců, z toho v krejčovských dílnách 110 švadlen a krejčích.
Zákaz žvýkání
Za celou dobu existence platila - buď dlouhodobě nebo jen nějaký čas - pro personál poměrně přísná pravidla. Cílem bylo udržet úroveň prodejny na co nejvyšší úrovni. A laťka byla od počátku opravdu vysoko.
Prodavači a další zaměstnanci například nesměli stát se založenýma rukama, mít opřené ruce o pult, žvýkat nebo jíst za pultem. V případě, že nebylo k dispozici zboží, které si zákazník přál, musel mu personál nabídnout jiné, aby neutrpěla pověst obchodního domu.
Na konci války sice dům zasáhla bomba, ale Ostravica si zanechala eleganci dokonce i po vítězném únoru 1948. Na snímku výzdoba v 60. letech minulého století
Obchodní dům v 80. letech
Jednotlivá oddělení
|
Ve druhém patře byl malý bufet, kde se mohli zákazníci občerstvit. Nahoru se dostali buď pěšky, nebo výtahem. Obsluhu obstarávala řidička, stačilo jen říct, do kterého patra chtějí jet, a žena zmáčkla tlačítko.
Po uzavírací době aranžéři z oddělení propagace vždycky vyměnili výzdobu visící v atriu, aby si zákazníci mohli následující den prohlížet jinou.
Jednu dobu v 80. letech si každý zaměstnanec, než po skončení pracovní doby vstoupil do šatny, musel poslepu vybrat ze sáčku jednu kuličku. Kdo vytáhl červenou, toho šatnářka prošacovala, jestli mu náhodou nezůstal nějaký tovar v kapse nebo za košilí.
I přes tuto přísnost byl o práci v Ostravici velký zájem. Každý uchazeč musel podstoupit poměrně náročný vstupní pohovor. Výběr byl velmi pečlivý.
Zřícená střecha: začátek konce
Název Ostravica dostal obchodní dům až v roce 1951, po znárodnění. Z 50. let pochází i současný interiér. Autorem je architekt Lubomír Šlapeta, kterému se povedlo navázat na tradici meziválečných obchodních interiérů.
V 60. letech se tady pořádaly módní přehlídky a pak i čtyřměsíční kurz pro manekýny.
Počátkem 90. let se obchodní dům vrátil dědičce původního majitele, znovu se pořádaly módní přehlídky a v roce 1995 dostal obchodní dům mezinárodní cenu architektů Grand Prix v Madridu.
Na jaře 2000 se ovšem odehrála událost, která znamenala zásadní zlom v historii obchodního domu. Nový majitel Kamil Kolek prováděl stavební úpravy tak neodborně, že se zhroutily tři stropy a část střechy. Ačkoli Kolek mluvil o zásahu vyšší moci, stavebníci to viděli jinak.
Objekt musí jistit podpěry. Důsledek zřícení stropů a části střechy v roce 2000.
V roce 2000 se kvůli neodborné rekonstrukci zřítily tři stropy a část střechy. Následující rok byla část domu znovu zpřístupněna. Právě z této doby je tento snímek. Definitivně byla Ostravica zavřena v roce 2003.
"Postup při bourání zdiva byl nesprávný a nebezpečný," konstatoval například stavební znalec Jaromír Šášek. A tehdejší ostravský primátor Evžen Tošenovský byl ještě přísnější: "Něco takového jsem ještě nezažil. Je to absolutní překročení všech bezpečnostních pravidel."
Obchodní dům se pak sice znovu částečně na několik let otevřel, ale brzy se ukázalo, že to byl marný pokus. A tak je zhruba deset let zavřený, okna a vstupní dveře zazděné, celý objekt zakonzervován a zabezpečen proti případnému padání zdiva.
Vchod do obchodního domu je zazděný.
Pamětníci říkají, že Ostravica byla typická vrzajícími parketami a vůní textilu. Teď je to akorát křupání sutin...
Nejohroženější památka
Aktuální stav budoucnosti objektu moc nepřeje. Současný majitel Amadeus Real je ve sporu s městem, obě strany se obviňují z nedodržení dohod.
Mezitím vznikla petice za záchranu Ostravice, kterou už podepsaly tisíce lidí. Petiční výbor nedávno podal trestní oznámení pro porušení památkového zákona a zneužití vlastnictví.
Někdejší obchodní a průmyslová banka z počátku 20. století, která je součástí areálu, je totiž národní památkou – momentálně zařazenou na seznam těch nejohroženějších.
"Ostravica je jedním z nejpalčivějších problémů současnosti," řekl před časem ředitel ostravského pracoviště Národního památkového ústavu Michal Zezula.
PoděkováníRedakce iDNES.cz děkuje za poskytnuté fotografie Michalu Šímovi, Archivu města Ostravy a Františku Bittnerovi. |
