Když jsme na něj položili dlaně, obrovitý kámen byl ještě vyhřátý z celodenního slunečního žáru. Menhir Zkamenělý pastýř tiše ční na návrší nad obcí Klobuky na Kladensku, od které jej odděluje žluté moře řepky olejky. Jako by chtěl nejvyšší a nejproslulejší z českých menhirů ukázat odstup od každodenního shonu.
Moc klidu tu ale nemá. Klobucký místostarosta Vladimír Procházka popisuje, jak o víkendu někdy míří nahoru k balvanu úplná procesí. Někteří návštěvníci strkají do mezer v železitém pískovci mince pro štěstí. V červnu při slunovratu prostor kolem něj obvykle zaplní těla ve spacácích. Lidé z kamene čerpají údajnou energii nebo se v jeho blízkosti snaží počít dítě.
Novodobé menhiryFenoménem posledních let je vztyčování nových "menhirů". Asi nejznámější je skupina kamenů instalovaných v roce 2008 v jihočeských Holašovicích. Loni v srpnu ji rozšířil šedesátitunový pořízek (více čtěte zde). Desítky balvanů se objevily v Kutné Hoře a okolí, další jsou ve Volarech na Prachaticku, v Říčkách v Orlických horách nebo pálavské Klentnici (tamní kruh menhirů se ale možná přemístí jinam - o důvodech čtěte zde). Novodobý menhir stojí také v Mořince na Berounsku. |
Také místní obyvatelé jsou na zdejší dominantu docela hrdí. „Traduje se pověst, že se menhir pomalu sune k obecnímu kostelu, za rok o špendlíkovou hlavičku či zrnko písku. A až k němu dojde, nastane konec světa,“ vypráví Procházka ve stínu téměř třiapůlmetrového monolitu.
O nějakých 30 kilometrů dál od Klobuk je jiný úctyhodný balvan. Menhir zvaný Zakletý mnich stojí v poli kousek za vsí Drahomyšl nedaleko Žatce. V dáli se za ním vypíná masiv Krušných hor a kuželovité vrcholy Českého středohoří.
„Zemědělcům vadí, že jim menhir překáží v orání, ale třeba z pověrčivosti si s ním netroufnou něco udělat. Přeci jen existovaly pověsti, že někdo kámen povalil a pak mu krávy dojily krev,“ líčí Zdeněk Klouček z Oblastního muzea v Lounech.
Když si potřebuje odpočinout a uklidnit, sedne na kolo a vyrazí do Drahomyšle. „Opřu se o kámen, uvolním se a je mi dobře. Člověk se také uzemní a to v dnešní době potřebuje,“ říká znalec tajuplných míst zdejšího regionu. Roztodivných kamenů různých velikostí a osudů je právě v krajině kolem Loun, Žatce, Kladna a Rakovníka, ale i v jiných částech Česka požehnaně.
Také chceme Stonehenge
Jenže tuzemské menhiry mají jeden problém. Vůbec není jisté, jestli se jedná skutečně o menhiry. To se má tak: menhiry (v bretonštině men znamená kámen a hir znamená dlouhý) jsou jedním z druhů megalitů - tedy obrovitých kamenů, které v západní Evropě stavěli pravěcí lidé zhruba od sedmého do prvního tisíciletí před naším letopočtem. Takové stáří se u žádných českých kamenů neprokázalo.
Už archeologové v době národního obrození se snažili dokázat, že tyto kameny mají něco společného s anglickým Stonehenge či francouzským Carnakem. Ve výzkumech se pokračovalo i ve 20. století, a to jak profesionálně, tak živelně amatérsky. Na řadě míst se skutečně potvrdilo, že tu kameny postavil člověk, protože příslušná hornina v nejbližším okolí nebyla, takže se musela odněkud dovézt. Klíčová otázka, kdy se tak stalo (natož za jakým účelem), se však nevysvětlila a dodnes zůstává zahalena tajemstvím.
Menhir v KerskuKersko na Nymbursku je známé zejména díky spisovateli Bohumilu Hrabalovi, který zde dlouhá léta žil. Ale zhruba sto metrů od Labe se tu na okraji lesíka nachází i kámen označovaný za menhir. Není to žádný velikán - měří jen 76 centimetrů. Znalec místní historie Václav Kořán na informační tabuli u balvanu zmiňuje tři jeho možné významy. Buď to byl styčný bod mezi územím Slavníkovců a Přemyslovců. Nebo vymezoval hranice přemyslovských správních celků - župy kouřimské, vyšehradské a boleslavské. A třetí varianta: je to menhir. |
Archeology na slůvka „možná“, „asi“, „hypoteticky“ moc neužije, proto mají jasno: v České republice žádná megalitická památka není. „Nic není dokázáno a nic se nedá vyloučit, ovšem pokud chybějí pozitivní důkazy, nelze o těchto kamenech mluvit jako o menhirech,“ píše ve své knize Tanec obrů uznávaný archeolog Karel Sklenář a jen velmi opatrně připouští, že zhruba pět kamenů by teoreticky mohlo být menhirem.
Navíc se zdá, že tyto záhadné kameny nepředstavují zrovna problém, kvůli kterému by archeologové nemohli spát. „Popravdě řečeno česká archeologie menhiry už od poloviny 19. století za zásadní téma nepovažuje,“ říká k tomu Sklenář.
Zato se kolem menhirů rojí nejrůznější senzibilové, záhadologové a samozvaní badatelé. Kameny zkoumají pomocí virgulí a kyvadélek a vymysleli už bezpočet teorií od léčivých schopností až po propojení s mimozemšťany. Když věda odpověď nepřinesla, o to větší prostor zbyl na ně. I se samotným pojmem „menhir“ nakládají docela velkoryse.
Několik pátračů třeba před časem ohlásilo objev desítek menhirů v lesích okolo Sedlce-Prčice, nehledě na to, že v naprosté většině jde o kameny přírodního původu. Za menhir prostě považovali jakýkoli větší šutr, který podle nich vydává nějakou energii.
Jako menhir v plotě
Turistům ale na tom, jestli je menhir opravdu menhir, příliš nesejde. Mezi vyhledávaná místa patří například Kounovské kamenné řady na Rakovnicku. Zdejší prořídlé cestičky s nízkými kameny však můžou návštěvníka trochu zklamat.
Jiný kamenný bohatýr se nachází v Dolních Chabrech na severním okraji Prahy. Zdejší menhir, přes metr a půl vysoký Zkamenělý slouha, stával odjakživa v polích za obcí. Před více než čtyřiceti lety jej však pohltila vilová zástavba. Noví majitelé Skřivánkovi byli ohleduplní a starého nájemníka, který přečuhoval na jejich pozemek, nechali stát a plot vedli kolem něj. „Navíc jsme zjistili, že menhir není moc hluboko, tak jsme jej u země trochu zpevnili betonem, aby nespadl,“ vybavuje si Věra Skřivánková.
Výlety za dalšími českými menhiry
Obsáhlý seznam českých menhirů najdete například na webech Pooh.cz nebo Menhiry.mysteria.cz. |
Chaberská kuriozita podle ní vábí spíše starší návštěvníky. Ti mladí sem přichází buď s učitelkou, nebo GPS navigací, protože za kamenem je schovaná tubička se smotkem papíru a malou tužkou - tedy stanoviště pro příznivce geocachingu.
Co jsi zač, kamene?
Pořád ale není jasné, k čemu české menhiry sloužily. K astronomickým účelům, pohanským obřadům, nebo jako pohřebiště? Kdo ví? Nikdo. „Jedině kdyby došlo k rozsáhlému plošnému výzkumu v průměru sto metrů kolem klobuckého menhiru, tak by se možná nějaké struktury našly. Bylo by to ale dost nákladné,“ říká Karel Sklenář.
Dlouho se zdejší menhiry připisovaly Keltům. Úplně vyloučeno to není, pak by to ale jistojistě menhiry nebyly, protože megalitické památky v západní Evropě vznikly ještě v předkeltské době.
„Menhiry považujeme za běžnou součást naší krajiny, stejně jako zámky nebo hrady, a dnes se o ně výrazně nezajímáme,“ tvrdí předseda Bratrstva Keltů Tomáš Křivánek. Nejznámější sdružení, které se věnuje keltské tematice, v blízkosti Klobuků či Drahomyšle ani nepořádá žádné akce, protože už od poloviny 90. let ctí dohodu s archeology, že nebude nikoho vodit na jejich naleziště.
Třeba se za původem menhirů neskrývá žádné tajemno a duchařina, ale zcela přízemní praktické důvody. „Připadá mi ale divné, proč by sem naši předkové tahali takový kámen jen tak,“ přemýšlí u Zakletého mnicha Zdeněk Klouček. Jemu se nejvíc zamlouvá teorie, že se tyto balvany umisťovaly tam, kde je silná energie, jež se jejich prostřednictvím rozvádí po okolí.
Ať to bylo jakkoliv, každopádně máme stále nad čím přemýšlet. A možná je to tak dobře. Přeci jen člověk, ten rozumbrada vesmíru, nemusí vědět úplně všechno.
V jihočeských Holašovicích pokládali obří menhir (30. srpna 2014):
30. srpna 2014 |