Město sedí na skalnatém ostrohu čtyřicet metrů nad hladinou a ten rozdíl ve výškách je cítit všude. Vítr sem přináší vůni vody a vinic zároveň. Když se podíváte z terasy pod kostelem svatého Petra a Pavla, je vidět, jak se zelená Vltava vlévá do hnědšího Labe a ještě kus cesty si drží svou barvu, než obě splynou.
Zámek nad řekou
Na místě zámku stávalo v desátém století přemyslovské hradiště, které dostala věnem kněžna Emma, manželka Boleslava II. Nechala tu razit stříbrné denáry s opisem Emma Regina – Civitas Melnic, na nichž jako jedna z mála soudobých vladařek užila titulu královny. Tyto mince jsou zároveň nejstarším doloženým pramenem, v němž se Mělník jmenuje jménem.
S rodinkou na výlet: Nenápadný Mělník vás překvapí historií i kvalitou vín |
Dnešní podobu zámku vytvořila v šestnáctém století renesanční přestavba, barokní úpravy ji dotvořily ve století osmnáctém. Od roku 1992 jej zpět drží rod Lobkoviců a ve sklepích, tesaných do skalního podloží, se degustuje víno z vlastních vinic. Ty sahají po terasách od zámku až k Labi.
Tradice jim nechybí. Burgundské sazenice sem nechal přivézt už Karel IV., aby se na českých svazích pěstovalo podle francouzského vzoru. Ryzlink rýnský a rulandské modré odtud mají jinou povahu než vína moravská, jsou sušší, s vyšším obsahem minerálů, zkrátka s tím, čemu místní říkají severní dech.
Cesta k vodě
Sestup dolů k řece trvá pár minut a mění perspektivu. Nahoře zámecká stabilita, dole živá voda. Míjejí se tu nákladní čluny s občasnou výletní lodí a rybáři, kteří tu stávají od rána. Přístav není turistická atrakce, spíš funkční provoz s betonovými stěnami a bójemi.
To, co návštěvník z terasy nejčastěji pokládá za Vltavu, je ve skutečnosti vraňansko-hořínský plavební kanál, skutečný soutok leží o kus dál a je méně nápadný. V labských hospodách nad přístavem se podává kapr a candát na několik způsobů, k nim bramborový salát s nakládanými okurkami a chlazený Müller Thurgau ze zámeckých vinic.
Věděli jste, že...
|
Hazmburk v dálce
Kdo si vyrazí na výlet do Mělníka autem, může si dělat i výlety do okolí. Čtyřicet kilometrů severně od města se z ploché roviny zvedá čedičový kužel a na něm dvě věže, které patří k nejcharakterističtějším siluetám Českého středohoří.
Hrad postavili zřejmě kolem poloviny 13. století páni z Lichtenburka a původně se jmenoval Klapý. Dnešní název dostal až roku 1335, kdy jej Jan Lucemburský prodal Zbyňkovi Zajíci z Valdeka a Zajícové mu vtiskli německou podobu svého jména, Hasenburg. Nikdy nebyl dobyt – a to ani v husitských válkách – a po dvě staletí sloužil jako rodové sídlo.
Stojí tu pořád obě věže, jak hranolová Bílá, vysoká šestadvacet metrů, postavená z křídového pískovce, tak okrouhlá Černá z místního čediče, o metr nižší. Jejich názvy se neodvozovaly od moci, ale od barvy kamene. Kvůli dýmu z tepelných elektráren pod Krušnými horami v průběhu 20. století však pískovec Bílé věže dokonale zčernal, takže kontrast, podle něhož byly pojmenovány, už dávno neplatí.
Výstup nahoru trvá zhruba půl hodiny po prašné cestě mezi trnkami. Nahoře se otevře kruhový výhled, severně Milešovka, jižně Říp, východně řádek chmelnic až k horizontu.
Lázně Mšené
Třicet kilometrů západně od Mělníka, v údolí Mšenského potoka na okraji Českého středohoří, leží Lázně Mšené. Založil je v roce 1796 František Pavikovský, správce panství hraběte Oldřicha Kinského, když se mu zdejší voda osvědčila jako lék na jeho vlastní žaludeční potíže.
Není to lázeňský kolos, ale sedm pavilonů roztroušených v parku mezi rybníky a lesním porostem. Architektonickým skvostem areálu je secesní Pavillon Dvorana z roku 1905, jehož autorem je Jan Letzel, architekt, který později navrhl průmyslový palác v Hirošimě, dnes známý jako Atomic Dome.
Těžko uvěřit, že stejná ruka, která naplánovala tuto stavbu s vyřezávanými štíty, nakreslila i budovu, která přežila jako jediná výbuch atomové bomby v dějinách architektury. Léčí se tu pohybový aparát rašelinnými zábaly, slatina se dodnes těží v sousedních rybnících.
Článek vznikl pro časopis Rytmus života.
