Je to hora mnoha jmen... Na mapách ji najdete obvykle pod názvem Lysá skála nebo Provodínské kameny. Přezdívá se jí Spící panna nebo Čertův vrch, mohlo by se jí ovšem klidně říkat třeba český Ayers rock. Černý skalní monolit dosahující výšky 419 m vystupuje nad obcí Provodín, zhruba 5 km severozápadně od Máchova jezera.
Český Ayers rock
Černý monolit Lysé skály, vysoký cca 50 m, dramaticky vyčnívá z mírně modelované krajiny pískovcových plošin, které tvoří podklad krajině v okolí Máchova jezera. V jeho blízkosti vystupuje ještě pět dalších nižších skalních suků, souborně označovaných jako Provodínské kameny. Takto se zároveň jmenuje chráněné území v kategorii přírodní památka, vyhlášené již roku 1956 na ploše 3,5 ha.
Lysá skála bývá považována za erozní torzo přívodní dráhy sopky (sopouchu), který prorazil souvrstvím jílovcových sedimentů. Současný působivý skalnatý vzhled však nelze považovat za přirozený. Původní vegetační a půdní kryt totiž v minulosti lidé nejspíše odstranili z důvodu příležitostného lámání kamene. Umělého původu jsou tedy i profily skalními stěnami, v nichž se do různých směrů rozbíhají hranolovitě odlučná tělesa čedičových sloupců.
Z dalších nižších a méně nápadných Provodínských kamenů zaslouží pozornost zalesněný Michlův vrch (387 m) se starým čedičovým lomem na úbočí a ocelovým stožárem pod vrcholem. Jako mineralogická lokalita býval dříve sběrateli navštěvován Puchavec neboli Neubauerův vrch (341 m) u silnice Provodín – Srní. Vyskytovaly se na něm mimořádně kvalitní nerosty ze skupiny zeolitů, které jsou dnes k vidění v Muzeu města Ústí nad Labem.
Provodín z Lysé skály
Nejvýchodněji ležící Dlouhý vrch (402 m) posloužil jako výhodné místo pro stavbu vojenských valů na konci 18. století za panování císaře Josefa II. Kompletní výčet všech Provodínských kamenů doplňují ještě Pitrův vrch (345 m) a Štrausův vrch (376 m).
Pověst o ležící spící dívce
Lysé skále, nejvyššímu a nejmohutnějšímu vrchu ze skupiny Provodínských kamenů, se příznačně říká Spící panna. Při pohledu od jihozápadu připomíná z profilu a za určitého osvětlení bohatě nakadeřenou hlavu ležící mladé dívky. Obličej má otočený vzhůru k obloze a je na něm dobře vidět i zavřené pravé oko.
Stará pověst hovoří o tom, že v zaniklé vsi Myšlín žil rytíř se svou dcerou, krásnou jako rozkvetlá růže. O nápadníky rozhodně nebyla nouze, ovšem otec se svolením k sňatku váhal a nechtěl dát ruku své dcery jen tak ledakomu.
Zájem o rytířovu dceru projevil i syn hradního pána z nedalekého Jestřebí, který se otci zdál být dobrým adeptem, toho však pro změnu nechtěla dcera. Nakonec si pro nevěstu přijel sám čert. Nejprve po dobrém v přestrojení za krásného urozeného pána v brnění a plné zbroji. Když však ani on u krásné dívky neuspěl, přestal prosit a začal konat.
Pro spící dívku si přiletěl v noci, sevřel ji v náručí a vyletěl s ní ven z okna. Když letěli temnou nocí, došlo k nepředvídané nehodě. Zmítající se nevěsta se mu vysmekla a spadla na zem. Hned po dopadu se okamžitě proměnila ve skalnatý kopec, kterému se od té doby říká Spící panna.
Dlužno dodat, že existují i mírně odlišné verze tohoto příběhu a dokonce také pověsti zcela jiné. Za bouřlivých nocí tady prý tancovávali čerti a měli na kopci vchod do pekla.
Výstup na hlavu ležící dívky
Východiskem ke zdolání vrcholu Lysé skály je vesnice Provodín, známá těžbou sklářských písků. Nejlépe se tam dostanete odbočkou ze silnice Doksy – Česká Lípa, a to v obci Jestřebí. Z Provodína vede na vrchol slepá odbočka ze zelené turistické trasy v délce zhruba 1,5 km. Nejprve se jde mírně nahoru po loukách až k úpatí skály, tam pak začíná docela obtížný terén. Závěrečný výšvih po skalách je velmi strmý a místy je třeba používat dokonce rukou.
Polomené hory z Lysé skály
Odměnou za vynaloženou námahu je úžasný a ničím nerušený výhled na Lužické hory, České středohoří a pásmo tzv. Polomených hor od Vlhoště přes Maršovický vrch až po Vrátenskou horu. Zajímavý je také pohled shora na těžební jámy sklářských písků poblíž Srní, které tvoří hluboké jizvy v zelených kobercích lesů. Jako na dlani je vidět město Česká Lípa s kulisami okolních kopečků.
Na své si na vrcholu Lysé skály přijdou i milovníci a znalci přírody.
V létě rozpálená a teplo vyzařující černá čedičová skála hostí bohaté populace teplomilných stepních rostlin. Kvete tu skalník celokrajný, kostřava sivá, pelyněk ladní, netřesk výběžkatý a několik druhů rozchodníků. Ve skalních štěrbinách se vyskytuje kapradina osladič obecný a v lese při úpatí skály roste lilie zlatohlavá a prvosenka jarní. Lesní porost tvoří hlavně habry, kleny a lípy, v minulosti zde býval hojný také jilm. Na Lysé skále hnízdí krkavec velký a moták pilich, bohatou faunu bezobratlých reprezentují vzácné teplomilné druhy měkkýšů, kobylek a střevlíků.
Přes hrad a kopec, které se zmenšují
Pokud nejste vázaní na zaparkované auto a přijeli jste do Provodína vlakem (jedna zastávka od hráze Máchova jezera, resp. od Starých Splavů), pak se nabízí nenáročné putování po turistických značkách zpět k Máchovu jezeru. A jelikož nejkratší pětikilometrová modrá trasa příliš zajímavostí nenabízí, volte raději oblouk po značkách žlutých, červených a zelených.
Obec a hrad Jestřebí
Za slabou půlhodinku vás uvítá romantická silueta hradu Jestřebí nad stejnojmennou obcí. Dominantu tvoří pískovcová skála se zbytky zdiva. Hrad je volně přístupný, největší atrakcí je výstup po schodech na pískovcovou plošinu s výhledem do krajiny. Mediálně známý se hrad stal v roce 2009, kdy zde došlo k rozsáhlému skalnímu sesuvu, který objekt nikoli poprvé zmenšil a poškodil. Z někdejšího hradu je dnes už k vidění pouze čtvrtina.
Z Jestřebí budete pokračovat po červené trase pod pozoruhodný Maršovický vrch (515 m). Pozoruhodný je hlavně tím, že postupně mizí, a to mnohem rychlejším tempem, než jakým se samovolně rozpadá hrad Jestřebí. Jeho útroby totiž požírá obrovský kamenolom, který není z této strany vidět! Maršovický vrch, kdysi výrazná dominanta krajiny, se postupně snižuje a za pár let po něm zbude jen hluboký kráter. Ještě dnes se však z hrany lomu otvírá překrásné výhledové panorama, v němž rozeznáte i výrazný černý obelisk Lysé skály.
K sestupu do Starých Splavů u Máchova jezera využijte zelené značky vedoucí pískovcovou roklí kolem Braniborské jeskyně. Tento obrovský skalní převis sloužil podle legend jako úkryt místních obyvatel v dobách válek. Využívali jej však také zloději a lapkové a možná i "strašný lesů pán" z Máchova Máje. Unavené nohy nebo i celé tělo nakonec zchlaďte ve vodách Máchova jezera.
Může se hoditDoporučená trasa: Mapa: |
