Loutkáři se rychle učili korejštinu

  12:54aktualizováno  12:54
Ostravští loutkáři se letos zúčastnili mezinárodního loutkařského fetivalu v Jižní Korei a sklidili tam velký úspěch. Diváci, především děti, byly nadšeni a naši loutkáři byli pozváni na další ročník festivalu. Jaké jsou rozdíly mezi hraním v Evropě a v Asii? Co stihli herci během své cesty vidět?



Tygřík Petřík, pohádka ostravských loutkářů, bavila děti i jejich rodiče v daleké Jižní Koreji. Bezmála dva tisíce diváků, které tři představení viděly, se příjemně pobavily. Po každém vystoupení se pak někteří z diváků osmělili a navštívili exotické herce v jejich šatně. Ostravští loutkáři, kteří byli jedním ze tří evropských hostí mezinárodního loutkářského festivalu v jihokorejském Chunchonu nedaleko Soulu, asijskému publiku jednoduše učarovali. "Byli jsme takový bonbónek, běloši a Evropané," směje se umělecký šéf ostravského Divadla loutek Petr Nosálek. Na asijské miniturné vyrazila z Ostravy sedmičlenná výprava, byla to již druhá návštěva asijského státu. "Hráli jsme třikrát po sobě v jeden den. Bylo to docela náročné," vzpomíná na zájezd šéf výpravy Petr Nosálek. Loutky mluvily a zpívaly většinu pětačtyřicetiminutového vystoupení v češtině. Aby diváci v hledišti alespoň chvílemi rozuměli, nacvičila si každá z postav několik vět v korejštině. Udělala to tak většina ze šedesáti souborů a sólistů, kteří se na mezinárodním festivalu letos sešli. "Říkal jsem tygříkovi korejsky, že je hrdina. A učil jsem se vyjmenovat pár zvířátek: myš, žába, hroch, housenky a tak," vzpomíná Jiří Sedláček, na pódiu principál a myšák v jedné osobě. "Bylo to jen pár vět, to hlavní z textu, aby lidé pochopili děj. Trénovali jsme je však tři dny, pořád dokola. Dostali jsme Korejku, tlumočnici. Ta herce učila slovíčka a oni na ní pak testovali, jestli se to naučili správně, jestli jim bude rozumět," doplňuje režisér hry Petr Nosálek. V ostravské loutkářské kase navíc nebylo dost peněz na to, aby mohli na festival do Chunchonu odletět všichni ti, kdo se o představení Tygříka Petříka starají, když se hraje doma v Ostravě. Herci i režisér se proto podle potřeby střídavě měnili ve zvukaře, osvětlovače, techniky či kulisáky. "Doma se kolem představení pohybují další čtyři lidé. Ale tolik nás jet nemohlo, a tak měl vlastně každý dvojroli. Já jsem třeba dělal zvuk. Znamenalo to například, že když lidé v sále aplaudovali, neslyšel jsem to, protože jsem byl zavřený ve zvukařské kabině. Pouze jsem viděl, jak o sebe plácají rukama," říká šéf souboru. On i zbytek české výpravy si nemohou jihokorejské publikum vynachválit. "Byli velmi srdeční. Navíc se velmi rádi baví. A loutkové divadlo je tam určitě populárnější než u nás," míní Petr Nosálek. "Děti jsou také v Jižní Koreji stejné jako všude na světě: spontánní. Korejci navíc nejsou příliš urostlí, takže se nám ty děti zdály proti našim malinké," vypráví loutkoherec Jiří Sedláček. "A dospělí tleskali jako děti," dodává režisér Nosálek. Herce během vystoupení překvapila ještě jedna věc: namísto toho, aby šly děti o pauze třeba na záchod, zůstaly sedět. "Na pódiu se objevil člověk, který po celou přestávku udržoval jejich pozornost, roztleskával je, komunikoval s nimi," dodává herec Sedláček. Celá loutkářská výprava nadšeně vzpomíná na dny po vystoupení, kdy měla volno a mohla si více poznávat rytmus tamního života. Soubor si nenechal ujít návštěvu jednoho z buddhistických chrámů. "Vyjeli jsme sto kilometrů za Soul a vedle chrámu, který se navíc zrovna opravoval, tam stála i buddhistická chlapecká škola," referují loutkáři. "V myšlení, v pojetí humoru jsou podobní jako my. Možná bych řekl, že dokonce stejní," uvažuje Sedláček. Divadelníci a představení Tygřík Petřík si získalo pořadatele natolik, že Ostravany hned pozvali na další ročník přehlídky, který bude Chunchon znovu hostit napřesrok. "Jestli budeme moci, rádi pojedeme," shodují se herci i režisér, pro něž je zahraniční hostování vždy příjemným zpestřením. "V září nás čeká cesta do Polska. Ve Varšavě budeme hrát Kytici a vystoupíme tam také na jednom loutkářském festivalu," uzavírá umělecký šéf Petr Nosálek.


 

Loutkové divadlo je v Asii ještě oblíbenější než u nás.

Autor:

Cesta do Chorvatska 2019

Plánujete letos cestu do Chorvatska autem? Zmapovali jsme pro vás cestu přes Slovinsko i Maďarsko. Mapa a popis trasy, poplatky, ceny pohonných hmot a rizikové úseky na jednom místě.

Nejčtenější

Najděte na mapě „socialistická“ letoviska a vyhrajte cestu kolem světa

Barevná Indie - Taj Mahal

Připomeňte si třicet let svobody se soutěží iDNES.cz a CK S.E.N. Výherce na podzim absolvuje cestu kolem světa. Soutěž...

Chovejte se konečně slušně, vzkazuje poblázněným turistům Bali

Český turistický pár při návštěvě chrámu svaté místo zneuctil. Česká...

Sociální sítě Instagram a Facebook ničí jeden z posledních rájů na Zemi. To kvůli nim na Bali přijíždějí turisté, aby...

Tisíce zraněných. Kvůli kluzkému mostu musí architekt zaplatit odškodné

Most navržený slavným architektem Santiagem Calatravem.

Slavný architekt Santiago Calatrava musí Benátkám zaplatit odškodné 78 tisíc eur, více než dva miliony korun. Podle...

Turisté stojí dlouhé fronty na lanovku, pak se tísní na vrcholu Sněžky

Na Sněžce je přes léto rušno (23. 8. 2019).

Vrchol Sněžky je v posledních týdnech v obležení turistů. Redaktoři iDNES.cz v pátek vyrazili do Pece pod Sněžkou...

Kvíz: Poznejte turistické zajímavosti v Česku a na Slovensku

Na kánoi v Lednicko-valtickém areálu

Český ráj, Vysoké Tatry nebo Brdy zná téměř každý český turista. I v těchto místech ale můžete objevovat souvislosti,...

Další z rubriky

Jeden den nestačí. Vydejte se po unikátních Hřebečských důlních stezkách

Bývalý důl Emil

Hřebečský hřbet na historickém pomezí Čech a Moravy oplývá několika unikáty různých druhů. Pohodlně schůdné minihorské...

Těžké spacáky, vrzající kola. Turistické vybavení v roce 1989 nebyl žádný med

Vysoké Tatry, cca rok 1980

V posledních desetiletích zažíváme překotný vývoj technologií, které nabízejí stále chytřejší a propracovanější...

Na co zírá mašinfíra: Legendární tratí z Děčína přes Lužické hory

Brejlovec 753 197-3 společnosti KDS Kladno ve stanici Varnsdorf

V dnešním dílu seriálu Na co zírá mašinfíra se vypravíme do skal Českého Švýcarska a mezi homole Lužických hor. Vydáme...

Najdete na iDNES.cz