Nemůžeme se divit, že, vzhledem k oblíbenému místnímu zvyku zaklínat lidi v kamení, byl vždy v okolí dostatek stavebního materiálu a i sám hrad Loket je proto poctivě kamenný.
Zakletí svatebčané
Kapucína, ministranty, svatební pár, muzikanty a tchyni proměnila v kámen víla z řeky Ohře. Byla to svatba jsitého Jana Svatoše, nalezence, kterého vodní víla zasvětila do tajů černé magie za slib, že nebude patřit jiné ženě. Za několik let se ovšem Svatoš zamiloval do místní dívky a uspořádal velkou svatbu.
Už stála šťastná dvojice před oltářem, když tu se vynořila z Ohře rozezlená vodní víla a proměnila svatební průvod v kámen. Dnes se skalám říká Svatošské a příběh zaznamenal německý spisovatel CH. H. Spiess, autor strašidelných románů.
Zákruta ve tvaru Lokte
Hrad Loket poznáte na dálku podle čtyřboké věže, v jejímž zdivu je patrné zazděné románské cimbuří. Byl vystavěn na skalnatém vrcholu obtékaném řekou Ohří, jejíž břehy v tomto místě tvoří ostrou zákrutu připomínající loket. Zde je snad původ jeho jména. V písemných pramenech je připomínán již roku 1234.
Do města Lokte, které se mění důkladnou rekonstrukcí domků a hradu v malebnou ukázku středověku, se dopravíme jak autobusem, tak vlakem s přestupy v Karlových Varech.
Když zrovna nestihneme noční představení Rusalky v místním přírodním divadle s kulisou osvětleného hradu nebo šermířská klání přímo na jeho nádvoří, počkáme do příštího dne na vyhlídkovou plavbu po řece.
Za 25 minut jízdy zhlédneme jak místo, kde sedává místní vodník, tak zděný altán, ve kterém se scházel sedmdesátník J. W. Goethe s mladičkou Ulrikou v průběhu let 1807-1823. Potom se vrátíme kolem Černé věže zpět na hrad.
Časté sídlo Karla IV.
Díky strategické poloze se těšil stálému zájmu českých králů, zásadní přestavby se dočkal koncem 14. století za vlády Václava IV. V tu dobu byl svěřen do rukou Zdimírovi ze Sedlce jako důležitá státní pevnost.
Ale jeho významné postavení bylo potvrzeno již za vlády Jana Lucemburského, jak dokazují zbraslavské kroniky, když zde pobývala se svými dětmi Eliška Přemyslovna i král s družinou.
Karel IV. se zde několikrát zdržel při vyřizování státních záležitostí a lovil v místní rozsáhlé oboře, sahající od Drahovic při ústí říčky Teplé až k Slavkovskému potoku. V roce 1473 po požáru, na kterém se údajně podíleli páni z Plavna, byl hrad opět přestavován v různých stylech po tři generace vlastníků Šliků.
|
HISTORIE HRADU LOKET |
|
Na počátku bylo zástavní právo na hrad, které udělil svému kancléři Kašparu Šlikovi sám král Zikmund. Jejich zásahy se Loket stal správním střediskem kraje, v roce 1663 byl zařazen mezi hraniční pevnosti Čech, což přineslo nové výdaje na opevnění. Po požáru v roce 1725 zůstaly z hradu jen obvodové zdi a objekt byl upraven na městskou sýpku s malými okénky. Údajně z té doby pochází pověst o skřítkovi Štrakakalovi, rozcuchaném mužíkovi v dlouhém kabátě, v jedné ruce s knihou, ve druhé s kartáčem, který honí místní děti. Knihou je bije do zad, aby se učily, kartáčem se je snaží učesat. Prý někdy splétal i copánky koním z hřív. V 18. století začala přestavba části starého hradu na městské vězení, která skončila v roce 1822. Jako vězení sloužil Loket až do roku 1949, rok poté byl prohlášen památkovou rezervací. |
 Hrad Loket |
 Šermíři ze skupiny Merlet |
