Horní tok Labe pod Špindlerovým Mlýnem patří k nejtěžším vodáckým úsekům u nás. Takzvaná Labská soutěska je plná peřejí a skalních prahů a vydat by se tam měli jen ti nejzkušenější. Pak se ovšem řeka rychle zklidní a líně protéká jako zkrocený a ochočený živel rovinatou krajinou Čech.
Druhý vrchol předvede Labe těsně předtím, než opustí Českou republiku: nejprve mine Bránu Čech, latinsky zvanou Porta Bohemica, a vstoupí do hornaté krajiny Českého středohoří. Labský kaňon mezi Děčínem a Hřenskem je pak monumentálním završením celé pouti Labe, než opustí Česko.
 |
Řeka se pod Děčínem zařízne do nejmohutnějšího pískovcového kaňonu Evropy, jehož hloubka dosahuje až tří set metrů. Krajinu zdobí četné skalní věže a útesy a v čisté vodě žijí ryby a mnoho vzácných živočichů, včetně vydry nebo bobra.
Plavbu mezi Ústím nad Labem a Hřenskem si rozhodně užijete a překvapí vás nejenom nádherné výhledy. Vody tu je pro vodáky dost i v parném a suchém létě a vodní tok rychle teče k česko-německé hranici. Poslední jez na Labi na území Česka najdete v Ústí nad Labem, odtud vás čeká rychlá a bezpečná jízda bez jakýchkoliv překážek. Čistotu vody dokazuje například návrat lososů nebo vzácných vyder.
Z Ústí nad Labem do Děčína
V plánu mám plout z Ústí nad Labem až do saského Bad Schandau, což představuje víc než čtyřicet kilometrů pádlování. Labe v tomto úseku docela „teče“, takže tuhle porci kilometrů se nakonec rozhoduji zvládnout za jeden den. Příjemnější však určitě je rozložit si plavbu na dva dny a přespat v hezkém kempu v Děčíně.
Rekognoskaci terénu zahajuji brzo ráno na Doerellově vyhlídce, odkud je pěkně vidět Porta Bohemica. Slunce vychází za masivem Varhoště a jeho paprsky rychle nasvěcují nádhernou krajinu Českého středohoří, včetně typického tvaru vzdálené hory Lovoš. Vyhlídku měl v oblibě romantický malíř Ernst Gustav Doerell, který je známý malbami krajin Českého středohoří a Podkrušnohoří. Komu připadá pár set metrů po turistické cestě moc, může se rozhlédnout od nedalekého kostela svaté Barbory v Dubičkách.
Nasedací místo v centru Ústí nad Labem
Přejíždím do centra Ústí nad Labem a parkuji naproti nádraží. Sem se plánuji vrátit večer vlakem z Bad Schandau. Na kamenité mělčině pod zámkem Větruše nafukuji kajak a po chvilce vyplouvám zdolat poslední kilometry Labe na Českém území. Řeku v těchto místech nesvazuje žádný jez, ten poslední na českém území přetíná Labe pod nedalekým hradem Střekov. Příjemným faktem je i docela čistá voda, která svižně proudí a rychle unáší mou loď. Vzápětí podplouvám ikonický Mariánský most, který je nejmladším ze tří mostů v Ústí nad Labem a patří mezi nejkrásnější světové stavby.
Za mostem míjím rozlehlý areál loděnic, pak už rychle mizí městský ruch a jako jediná zvuková kulisa zůstává šplouchání mého pádla. Ze široké řeky je na co se dívat, výhledům nic nebrání a stojí za to. Pluji zelenou krajinou Českého středohoří, a i když se do pádla příliš neopírám, rychlý proud mě zadarmo posouvá směrem k Děčínu.
Mariánský most je nejmladším ze tří mostů v Ústí nad Labem a patří mezi nejkrásnější světové stavby.
Přede mnou se jako maják zvedá věž kostela svatého Václava ve Valtířově a já pohledem zkoumám, zda uvidím i nedaleko stojící Chotkovskou hrobku. Najednou mě však pohyb ve vodě přiměje zaostřit na o něco bližší vzdálenost. Po chvilce už nepochybuji o tom, že proti mě pluje vydra! Toto vzácné zvíře, které bychom čekali spíš v tiché horské přírodě, si tady plave v řece společně s remorkéry… Kdysi vyhubená šelma se do našich řek v posledních letech vrací a je dokladem zlepšující se situace, pokud jde o čistotu našich řek.
Zvířata jsou však na vodě docela plachá, což platí pro vydry i pro volavky, kterých během plavby k Děčínu spatřím spoustu. Vždy však polekaně odlétají, aniž mně dovolí se přiblížit na méně než padesát metrů.
Pod Pastýřskou stěnou
Po několika hodinách plavby se v dálce objevuje vysoká věž Děčínského zámku a na protilehlém břehu mohutná silueta Pastýřské stěny. Přistávám na soutoku Labe a Ploučnice a jdu trochu protáhnout nohy ztuhlé sezením v kajaku. Pod zámkem spatřím jeden z nejstarších vodočtů u nás, značky největších povodní jsou vyryté do skály. Těžko uvěřit, že hladina dosahovala do takových výšek! Opačné extrémy zase ukazuje takzvaný hladový kámen se zářezy s letopočty dokládajícími nejnižší vodní stavy. Není ovšem třeba mít obavy jako vodák – Labe patří k několika málo řekám, které jsou pro vodáky splavné celoročně.
Pastýřská stěna v Děčíně
Na levém břehu se zvedá monumentální kolmá skála, zvaná Pastýřská stěna. Toto místo nabízí jeden z nejhezčích pohledů na Děčín a také je eldorádem milovníků skalního lezení. Kdo netrpí závratí, může vyzkoušet některou z tzv. „via ferrat“, které vedou strmě vzhůru z nábřeží na vrchol. Najdete tu nejdelší ferratovou stezku u nás a rovněž jedinou ferratu, která leží přímo v centru města, což není zcela běžné ani v evropském měřítku.
Děčínem prochází Severní stezka Via Czechia – nejdelší turistická trasa v Česku, která byla vytyčena v roce 2020 a spojuje nejzápadnější a nejvýchodnější body České republiky. Nyní vplouvám na jediný úsek Severní stezky, který lze absolvovat lodí. Zatímco pěší trasa vede vysoko po hraně útesu na pravém břehu, z lodi budu moct obdivovat Labský kaňon ze žabí perspektivy.
V nejmohutnějším pískovcovém kaňonu Evropy
Labský kaňon mezi Děčínem a Hřenskem je nejmohutnějším pískovcovým kaňonem Evropy a jakýmsi „Grand Canyonem“ České republiky. Hloubka údolí u Růžové vyhlídky dosahuje úctyhodných tří set metrů a krajinu zde zdobí četné skalní věže a útesy, které jsou eldorádem horolezců.
V Labském kaňonu
Plavba překvapivě rychle ubíhá, železniční tratě po levé ruce a silnice na opačném břehu si skoro ani nevšimnu a užívám si neustále se měnících pohledů na okolní skály.
Po pár hodinách mě přivítá Hřensko, poslední obec na českém území a zároveň zeměpisně nejnižší bod v České republice. Tady bych mohl plavbu ukončit a vydat se na průzkum okolních zajímavostí – k Pravčické bráně nebo do soutěsek Kamenice. Já však mám v plánu pokračovat ještě pár kilometrů německým územím až do lázeňského Bad Schandau.
Údolí se za česko-německou hranicí sice trochu rozestupuje a z řeky se otevírají výhledy na mohutný skalní útes Scharmmsteine. Musím dávat pozor na výletní parníčky, které vozí turisty mezi Hřenskem a Bad Schandau.
Labe nad Bad Schandau
Naproti obci Schmilka nechávám kajak uvázaný v rákosí a jdu se podívat na kopec Kaiserkrone, který se zvedá nedaleko řeky. Několik upravených míst mi nabídne pohled na všechny světové strany, v odpoledním horku tu nikdo není, takže si v klidu užívám krajinu a závěr putování.
Jakmile několikrát „hrábnu“ pádlem do vody, objevují se přede mnou výstavní lázeňské domy v Bad Schandau. Cíl už je nedaleko. Kajak balím vedle mola u nádraží a jdu si koupit lístek na zpáteční cestu vlakem.
Může se hoditAktivity: vodácká turistika |
31. srpna 2019 |
