Pouť krkonošská Karla Hynka Máchy, který se do hor vypravil téměř před dvěma sty lety, není zrovna veselé čtení. To poutníky Krkonoše tehdy tak děsily?
Máte pravdu, že Mácha je líčí poněkud strašidelně a ponuře. Jenže to není skutečný obraz Krkonoš, ale spíš romantické podání, mnohem temnější a tajemnější. Krkonoše navíc přece jen nebyly tak úplně prozkoumané, byť se o nich už vědělo a psalo docela hodně. A vydat se do nich bylo dobrodružství, nebyly tu značené cesty, nebyla vybudovaná síť horských bud, kdy by měl člověk jistotu, že když se do hor vydá, vždycky k nějaké dojde. Takže se vám v Krkonoších mohlo něco přihodit velice snadno. Ostatně i v dobách, kdy byly Krkonoše turisticky dávno obsazené, si nikdo nemohl být jistý. To se ukázalo třeba na tragédii Bohumila Hanče a Václava Vrbaty, kteří zahynuli při závodě v roce 1913, kdy už si lidé mysleli, že se jim v horách s lyžemi nemůže nic stát.
Harrach nařídil, že na všech jeho boudách bude nápis v obou jazycích, nikoliv jenom německy, protože tvrdil, že obě národnosti musí mít stejná práva.
