Letos slaví Krkonošský národní park šedesát let od svého založení. Chtěli jsme toto výročí důstojně oslavit, a protože jsme chtěli zažít opravdové Krkonoše – tedy nejenom ta jejich nejznámější místa – rozhodli jsme se pro malinko neortodoxní přechod hor.
Kde to šlo, odklonili jsme se od tradiční trasy a objevovali pro Čechy zapadlejší krkonošské kouty. Zašli jsme tak kupříkladu k polskému jezeru Mały Staw, vystoupali na vyhlídku Skalní Stůl a v závěru prošli kolem malebných Ovčích skal. Trasu jsme místy museli přizpůsobit jarní uzavírce některých klidových území, která v době od 15. března do 31. května chrání hnízdící tetřívky a jiné vzácné živočichy.
Obnovená Lysečinská bouda
Zvolili jsme i méně častý směr přechodu, tedy od východu k západu, a vyrazili ze Žacléře. Toto městečko leží na samé východní hranici Krkonoš a odděluje je od Vraních hor. Autobus nás dováží z Trutnova na malebné náměstí s kašnou, Mariánským sloupem a několika roubenkami a barokními domy s podloubími.
Cesta začíná průchodem kolem hezké vyhlídky na Žacléř. Zatímco v Žacléři už kvetou pampelišky, vysoko na svazích Sněžky podle našich informací ještě leží poslední zbytky sněhu.
Odtud, z výšky přibližně 600 metrů nad mořem, budeme skoro celý den stoupat až do výšky 1 200 metrů k horské boudě Jelenka. V tomto ročním období tak budeme mít skvělou příležitost pozorovat, jak léto postupně proniká z podhůří do hřebenových partií. Zatímco v Žacléři už kvetou pampelišky, vysoko na svazích Sněžky podle našich informací ještě leží poslední zbytky sněhu.
Cesta nás nejprve provede kolem hezké vyhlídky na město a po hodince vystoupáme na horské louky u osady Vízov s několika roztroušenými chalupami. Od Röhrichtova kříže se nám otevírají výhledy do Polska a když se ohlédneme, spatříme Královecký Špičák, nejvyšší horu Vraních hor a celé Broumovské vrchoviny.
Na Rohu hranic stojí jedna z několika krkonošských útulen, které mohou poutníci využít k přenocování. Na chvilku zde zastavujeme k odpočinku po dlouhém stoupání. Vzduch je svěží a jarním ránem se nese jen zvuk zpívajících ptáků.
Od Röhrichtova kříže se nám otevírají výhledy do Polska a když se ohlédneme, spatříme Královecký Špičák, nejvyšší horu Vraních hor a celé Broumovské vrchoviny.
O kus dále z luk nad Horními Albeřicemi poprvé obdivujeme pohled na Sněžku, nedaleko jejíhož vrcholu dnes budeme spát. Držíme se hraniční pěšiny a za stálého mírného stoupání přicházíme k rozcestí Pod Lysečinskou boudou. Odtud pokračuje přes Lysečinskou horu pěkná cesta po dálkové trase Via Czechia. Tato pasáž však patří k jedné z několika v Krkonoších, které jsou do konce května uzavřeny kvůli ochraně tetřívka.
Odbočujeme tedy k Lysečinské boudě, kterou na konci roku 2019 z ruiny oživil Karel Chotek a dnes patří k oblíbeným občerstvovacím zastávkám nebo místům k přespání. Pro nás je ale na spaní ještě brzo, posilňujeme se tedy jen jejich skvělou kulajdou a pokračujeme směrem k Pomezním boudám.
Neokoukaný výhled ze Skalního stolu
Pomezní boudy leží v nejvyšší části obce Malá Úpa. Původně dřevařská a pastevecká obec se během let změnila na celoroční rekreační středisko. Malá Úpa nabízí mnoho možností k ubytování, najdete tu informační středisko a také jeden z krkonošských minipivovarů – Trautenberk. Tam zastavujeme i my a ochutnáváme jejich hořké nápoje.
Zde mimo jiné začíná Krkonošská pivní stezka, která prochází kolem dalších horských pivovarů v Peci pod Sněžkou a na Friesových boudách a končí ve Vrchlabí. U polotmavé třináctky si říkáme, že tuhle trasu si necháme na příště, házíme batohy na záda a vyrážíme na poslední dnešní úsek.
V pozdním odpoledni si přidáváme ještě jednu vrcholovou prémii v podobě skalnatého vrcholu hory Tabule. Z místa, zvaného též Skalny Stół, se otevírá ojedinělý a neokoukaný panoramatický výhled na východní Krkonoše.
Z místa, zvaného Skalny Stól, se otevírá ojedinělý a neokoukaný panoramatický výhled na východní Krkonoše.
Kromě mohutného masivu Svorové hory a vrcholu Sněžky odtud zahlédneme Obří sedlo z opačné (polské) strany, za kterým vystupuje Luční hora, dále kary Velkého a Malého Stavu i polské středisko Karpacz hluboko v údolí. V dálce pak spatříme Vysoké kolo, horní část karů Sněžných jam nebo nejvyšší vrchol Jizerských hor, kterým je Wysoka Kopa.
Do našeho prvního nocoviště to už není daleko. Bouda Jelenka se nachází ve výšce 1 260 metrů pod vrcholem Svorové hory a představuje vítanou zastávku pro každého, kdo putuje od Pomezních bud na Sněžku.
Na polské straně hor
Následující ráno vyrážíme k vrcholu Sněžky, který dosahujeme přibližně po hodině cesty. Lidí na nejvyšší hoře Česka není na konci května mnoho, úplně sami jsme pak na vyhlídkové plošině České poštovny.
Lidí na nejvyšší hoře Česka není na konci května mnoho, úplně sami jsme pak na vyhlídkové plošině České poštovny.
Do Obřího sedla sestupujeme po červeně značené „řetězové cestě“, která ovšem bývá v létě při vysoké návštěvnosti jednosměrná. V tom případě je třeba z vrcholu sestoupit po polské silnici severním úbočím Sněžky.
V Obřím sedle u Slezského domu potkáváme asi největší davy, na Sněžku tudy proudí davy polských i českých turistů. My zde kupujeme lístek pro vstup do polského národního parku a sestupujeme na severní stranu hor po modré značce k ledovcovému jezeru Mały Staw. U chaty Samotnia je nám jasné, že peněz ani ztracené výšky nemusíme litovat. Jedna z nejstarších bud v polských Krkonoších leží na úžasném místě na břehu jezera pod monumentálním ledovcovým karem.
Jedna z nejstarších bud v polských Krkonoších – chata Samotnia – leží na úžasném místě na břehu jezera pod monumentálním ledovcovým karem.
Od jezera sestupujeme údolím potoka Lomnica a posléze se napojujeme na žlutou značku, která nás vyvede zpět na hřebeny Krkonoš. Ale předtím ještě projdeme kolem monumentálních žulových skal Pielgrzymy neboli Poutnické skály. Až pětadvacet metrů vysoká skaliska jsou největšími skalními útvary celých Krkonoš a na polské straně hor jde o velmi známé místo.
Na hřeben se vyhoupneme u Poledních kamenů a odtud pokračujeme po cestě Česko-polského přátelství až do Slezského sedla. Po krátké občerstvovací pauze na Erlebachově boudě pokračujeme přes Petrovy boudy, Dívčí kameny, Mužské kameny na Martinovku, kde máme zamluven druhý nocleh. Martinovy boudy jsou jednou z nejstarších enkláv Krkonoš, jejíž historie sahá až do poloviny 17. století. Původně se zde pásl dobytek, ubytování Martinovka poskytuje již přes sto let.
Nejhezčí ledovcové kary Krkonoš
Za úsvitu vyrážím fotit východ slunce k hraně Sněžných jam. Na severozápadním úbočí Vysokého kola nacházím několik vyhlídkových míst s úchvatnými pohledy na Sněžné jámy, nejpozoruhodnější a nejlépe modelované ledovcové kary v celých Krkonoších. Velká i Malá Sněžná jáma leží na polské straně Krkonoš, kde se ledovec „zakousl“ do severního svahu hlavního hřebene mezi horami Violík a Vysoké Kolo. Více než 200metrová hloubka nabízí strhující pohled na kolmé stěny i letecký výhled na polskou stranu Krkonoš.
Stezka obchází vrchol Vysokého kola ze severní strany po kamenném chodníku vinoucím se kamenným polem.
Vracím se na Martinovku na snídani a pak pokračujeme po zelené značce úbočím Vysokého kola, jež patří k nejvyšším horám u nás a v celkovém žebříčku ji dokonce najdeme na čtvrtém místě.
Stezka nás posléze dovede k Labské boudě, k jedné z nejlépe umístěných krkonošských bud s nádhernými výhledy a množstvím zajímavostí v bezprostředním okolí. Hned pod Labskou boudou rachotí vody 35 metrů vysokého Labského vodopádu, jednoho z našich nejmohutnějších vodopádů.
Sestup z hor kolem Ovčí skály
Odbočku k hraně Pančavského vodopádu tentokrát vynecháváme a jdeme přímo k Prameni Labe. Symbolický pramen, představovaný skruží s přítokem a odtokem vody, vydlážděným okolím a kamennou zídkou s erby 26 měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká.
Opět se vyhoupneme na hřeben a kolem skalního útvaru Tvarožník pokračujeme ke Svinským kamenům, nad nimiž se zvedá výrazný vrchol západních Krkonoš Szrenica s polskou chatou a mohutným kamenným polem. I sem stojí za to vystoupat a potěšit se výhledem na Jizerské hory a nejzápadnější část Krkonoš.
V samém závěru stezka míjí Ovčí skály (polsky Owcze Skaly), od kterých se otevírá hezký pohled zpět k vrcholu Szrenica.
Dokončení přechodu se rozhodujeme uskutečnit na polské straně. Vyrážíme tedy na zeleně značenou stezku, která sestupuje od chaty Hala Szrenicka, která je jednou z největších chat na polské straně Krkonoš. Po povalových chodnících pokračujeme podmáčenou krajinou, připomínající horskou tajgu. Výrazným skalním útvarem, který stezka míjí, jsou Ovčí skály (polsky Owcze Skały), od kterých se nám naskýtá hezký pohled zpět k vrcholu Szrenica.
Poslední kilometry nás přivádějí do Novosvětského průsmyku, který od sebe odděluje Jizerské hory a Krkonoše. Prochází tudy hlavní silniční tah i železniční trať z Harrachova do Szklarske Poreby. Železnici využíváme i my, v Jakušicích sedáme na vlak a loučíme se s horami.
Může se hoditDélka trasy: 58 km, 3 dny Ubytování: Bouda Jelenka (www.jelenka.eu), Martinova bouda (www.martinovka.cz) Další alternativy přechodu Krkonoš: 3-4 denní trasa Via Czechia vede mezi Harrachovem a Trutnovem. Jiné možnosti ubytování: Krkonoše disponují množstvím vysoko položených turistických chat. Na popsané trase je možné se dále ubytovat např. v těchto místech: Rýchorská bouda, Lysečinská bouda, Luční bouda, Schronisko PTTK Samotnia, Špindlerova bouda, Erlebachova bouda, Moravská bouda, Labská bouda, Vosecká bouda. Pravidla vstupu do polského národního parku: Pro polské Krkonoše platí drobně jiná pravidla než u nás. Jednak se zde platí za vstup – cena je spíše symbolická a činí přibližně 40 Kč na den. Platit se dá online, nebo lístek koupit na některých horských chatách či přímo od strážců parku. Z poplatku jsou vyjmuty hraniční cesty, po kterých tedy čeští turisté mohou putovat bez vstupenky. Druhým důležitým pravidlem je nutnost mít psa na vodítku. |
