Šestitunová rolba vrčí na neutrál do nočního ticha u bedřichovského stadionu. Je půl páté ráno a Martin Kunc, ředitel společnosti Jizerská o. p. s., bere do ruky lopatu, aby od sněhu očistil frézu a stopaře umístěné v zadní části stroje. Čeká nás minimálně pětihodinová šichta uprostřed hor.
Než se vydáme do jizerskohorské zimní tmy, je ještě potřeba dotankovat plnou nádrž a vše překontrolovat. Rolbaři s sebou kromě svačiny vozí i třeba sekeru a motorovou pilu, není totiž neobvyklé, že cestou se musí prořezávat padlými stromy.
 |
Na tratě vyjíždějí minimálně třikrát týdně současně čtyři stroje, každý upraví průměrně 60 kilometrů tras pro klasiku i bruslení. My projedeme celou trať Jizerské padesátky a navrch ještě několik propojovacích okruhů.
Martin Kunc mi vysvětluje, že čtyři rolby je třeba zkoordinovat tak, aby co nejefektivněji a nejrychleji všechny trasy vzájemně propojily. První nedočkaví lyžaři totiž vyrážejí obvykle se svítáním nebo když na webu bilestopy.cz uvidí, že se rolby daly do pohybu.
Venku drobně popadává sníh, ale to má podle předpovědi rychle přestat. Úprava tras je velmi závislá na počasí a také na očekávané vytíženosti tratí. Když chumelí, rolby vyjíždějí co nejpozději ráno, nicméně snahou je mít vše hotové dříve, než se do stop vydají lyžaři.
Jak vzniká stopa
V pět ráno se konečně dáváme do pohybu, nejprve je nezbytné upravit kolečko a stopy na stadionu, aby toto oblíbené nástupní místo bylo dobře promrzlé a stopy kvalitní. Teprve pak protneme startovní bránu Jizerské padesátky a vyrážíme do nočního lesa. Stoupáme na vrcholek U Buku. Co je pro rolbu hračka ovšem jinak prožívají běžkaři a během Jizerské padesátky bývá tento první kopeček pro mnohé běžkaře prvním místem, kde se ukáže, kdo má dobře namazáno, nebo kdo málo trénoval.
Perfektní stopa je výsledkem technické dokonalosti stroje, znalosti terénu a umu rolbaře.
Jedeme přibližně rychlostí 12–15 kilometrů za hodinu a Martin Kunc mi vysvětluje, že rychlost hodně závisí na podkladu i šikovnosti rolbaře. Dnes máme prašan, což je ta snazší varianta, horší situace nastává u umrzlého podkladu, nebo pokud vítr nafoukává závěje.
Při úpravě trati je potřeba dělat několik věcí najednou a perfektní stopy jsou výsledkem kombinace technické dokonalosti stroje, znalosti terénu a umu rolbaře. Levou rukou řídí směr jízdy, pravou rukou ovládá přední radlici, kterou rovná terénní nerovnosti nebo třeba nastavuje klopení trati v zatáčkách. V zadní části rolby je pak fréza, jež sníh zhutní do hloubky přibližně 5 centimetrů a o finální podobu stop se postará stopař.
Dnes najíždíme dvě klasické stopy, jejichž rozpětí se mění podle šířky cesty tak, aby mezi nimi zbyl co největší prostor pro bruslení. V prudkých kopcích se většinou jede jenom jedna stoupací stopa vpravo a stopaři se také zvedají na všech rozcestích, někdy i v ostrých zatáčkách. „Jakmile lyžař jede ve stopě a ta náhle zmizí, měl by zbystřit, vždy to má nějaký důvod“, říká mi Martin Kunc.
Jedeme přibližně rychlostí 12–15 kilometrů za hodinu.
Tratě v Jizerských horách jsou vždy upravené současně pro klasiku i bruslení. Některé trasy jsou pak se smíšeným provozem a na ně mohou i pěší turisté nebo pejskaři. Jsou to tyto cesty: Jizerka – Smědava (po Jizerské silnici), Desná – Smědava (po Soušské silnici), Vysoký hřeben, Maliník – vodní nádrž Bedřichov (Vládní cesta), Rudolfov – Maliník, Královka – Prezidentská chata.
Dozvídám se, že největší komplikací jsou právě pěší výletníci, zejména na vytížené hlavní trase magistrály mezi Bedřichovem a Jizerkou. I když nerozdupávají stopu, lyžařům se tu pletou a způsobují kolizní situace. Problémem jsou i psi, jejichž pohyb je těžko předvídatelný a střet s nimi může skončit úrazem.
Lyžařské kápézetky
Mezitím jsme vystoupali na Předěl a jsme v nejvyšší poloze jak Jizerské magistrály, tak i trasy Jizerské padesátky. Když míjíme kiosek Knajpa, kde závodníci projíždějí vrchařskou prémií, začíná se pomalu rozednívat. Prvního běžkaře potkáme o chvíli později a abychom mohli se širokou radlicí projet, musí odstoupit až do hlubokého sněhu. I tak nám máváním děkuje.
Úprava tratí totiž vyžaduje nejenom šikovnost a nadšení rolbařů, zanedbatelná není ani finanční stránka věci. S Martinem Kuncem se shodujeme na tom, že aktuální režim na tratích bez výběrčích a kontrolorů je pro návštěvníky příjemnější. Podle ředitele společnosti Jizerská o. p. s., jsou dobrovolné příspěvky lyžařů zásadní pro udržování vysoké kvality běžkování. Při každé takové jízdě spotřebuje jedna rolba 120–140 litrů nafty, velké peníze stojí rovněž servis strojů, prořezávání nebo údržba tras.
Jizerská o. p. s. se stará i o značení tratí, letos jsou trasy osazené novými dřevěnými ukazateli a novinkou jsou rovněž teploměry a lyžařské „KPZ“ – boxy s vosky značky Swix pro nouzové přemazání.
Přetížená parkoviště na vyhlášených místech jsou podle Kunce jedním z aktuálních problémů. Za hezkých víkendových dnů se parkoviště na Bedřichově nebo na Jizerce zaplní třeba již v osm hodin ráno. Doporučení ředitele Jizerská o. p. s. je využívat veřejnou dopravu nebo jiná, neméně zajímavá nástupní místa, kterými jsou například Souš, Mariánská hora, Václavíkova studánka nebo Hrabětice – U kapličky.
Jizerskohorská lyžařská magistrála má v u nás nejdelší tradici. Stopy se zde upravují již téměř čtyřicet let od roku 1984.
Cesta nám rychle ubíhá, takže zakrátko projíždíme osadou Jizerka. Jsme nyní přibližně v polovině „směny“ i trasy Jizerské padesátky a od bývalé sklárny vyjíždíme lesem na Vlašský hřbet. Podle Martina Kunce jde o jeden z nejtěžších úseků, a to jak pro lyžaře, tak i pro správnou přípravu stop.
Míjíme samoobslužný kiosek Promenáda a od Smědavy začínáme strmě stoupat úbočím Jizery. Když podruhé zdoláme stoupání na Knajpu, rozhoduji se opustit pohodlí vyhřáté kabiny a pokračovat dál na běžkách. Loučím se s Martinem Kuncem a děkuji mu nejenom za tento zážitek, ale také za neúnavnou práci jeho společnosti při přípravě běžkařských tratí v Jizerských horách!
Může se hoditJizerská magistrála: síť upravovaných běžkařských tras pro klasiku a bruslení, za ideálních podmínek až 250 kilometrů tratí, 23 nástupních míst. Úprava probíhá sezonně od první dostatečné sněhové pokrývky cca do 15.března. Občerstvení na trasách: mimo dosah vozem najdete na magistrále čtyři celoročně otevřené horské kiosky: Hřebínek, Knajpa, Promenádní a Krömerova bouda (u protržené přehrady). Veškeré informace o Jizerské magistrále najdete na těchto stránkách. Zde se můžete i zaregistrovat a dostávat aktuality emailem. Veřejná sbírka |
