Je krásný slunečný den a zelený autobus Hnutí Duha nás veze hluboko do bavorských lesů. Zde již čeká majitel lesa baron Sebastian von Rotenhan, který bude naším průvodcem.
Už při prvních krocích je patrné, že les není příliš hustý, stromy jsou od sebe v dostatečné vzdálenosti, nikde žádná holoseč. "Takový hospodářský les u nás nenajdeme," upozorňoval nás již cestou Jaromír Bláha z Hnutí Duha, které cestu zajišťovalo.
Hnutí Duha patří k letitým kritikům lesního hospodaření v Česku. Příležitost podívat se, jak to má a může vypadat, využily nedávno desítky lidí z Česka, kteří mají s lesy a lesním hospodařením co do činění.
"Pro mě je nejdůležitější, aby bylo hodně kvalitního dřeva a zároveň aby se do lesa nemuselo příliš investovat, aby se obnovoval sám," zdůraznil svůj základní princip baron a začal představovat, jak na to jde on sám: Pravidlo číslo jedna - žádná holoseč. Dále je důležité, aby v lese bylo nejméně sedm až osm druhů stromů. Tím se lesu dodá potřebná rovnováha. Když spadne dub, hned začne růst borovice, která čeká opodál.
Nezávislost na trhu
Za poslední dvě desítky let se prohnaly Německem a Českem čtyři stoleté vichřice. Napáchaly takové škody, že se kvůli nim málem zhroutil trh se dřevem. Baron von Rotenhan se na něm ale snaží nebýt závislý. Les bere jako obchod, do kterého by měl obchodník přijít a vybrat si, cokoliv bude chtít. Proto je podle něj tak důležité mít v něm mnoho druhů stromů. Pak nikdy nehrozí nedostatek některého dřeva.
"Když jsou v obrovských národních lesích pouze dva tři druhy stromů a přijde vichřice, napáchá to obrovské škody a na trhu bude těchto stromů nedostatek. Les musí být rozmanitý, různé druhy po něm musí být rozesety," doplňuje informace o své strategii baron. Jeho les je smíšený, kolem sebe pozoruji duby, buky, borovice, jedle, smrky... dokonce i třešeň.
Když porovnávám les, kterým právě procházím, s většinou českých protějšků, rozdíl mne napadá hned: nenarážím na žádnou holoseč. Těžební zásahy do lesních porostů u nás bývají velice nápadné a citelné a monokulturní smrkové lesy a jejich velkoplošná těžba jsou podle odborníků jedním z důvodů, proč lesy tak snadno podléhají škůdcům i živelním pohromám.
Baron naopak tvrdí, že nikdy neodveze z jednoho místa najednou více než osmdesát kubíků dřeva. Podle jeho slov se dá díky tomu přibližně určit, kdy je možné se na stejné místo opět vrátit pro další stromy.
Lesní hospodářství jde stále kupředu a jeho modernizace je podle většiny přítomných odborníků nevyhnutelná. Stále ve větší míře se používají i odborné metody k určování stromů, které budou vykáceny. Baron von Rotenhan se však žádným vědeckým hospodařením neřídí.
"Já stromy obcházím neustále, prohlížím si je a ptám se jich, zda jsou v pořádku. Je to cit, ne vědecká metoda," popisuje svůj způsob označování stromů baron.
Bolesti českých lesů
Zdroj: Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství, Hnutí Duha |
Staré duby a přemnožená zvěř
Pokud zdravému stromu překáží v růstu jiný, méně kvalitní strom, tak ho lesní pracovníci pokácejí. "Vzduch a světlo jsou pro stromy to nejdůležitější," shodují se i baronovi hosté, kteří se právě zastavili u úctyhodného obrovitého dubu, jehož koruna sahá vysoko nad ostatní.
"Správný dub roste tři sta let, dalších tři sta let žije a poté tři sta let pomalu umírá," dodává Ludvík Říčař z Lesů České republiky. Tento dub patří k těm největším a nejkrásnějším stromům v celém lese. Jak hrabě říká, každý lesník se musí postarat o to, aby místo dominantního stromu byl vždy připraven další, který ho po jeho pokácení nahradí.
Základním problémem v evropském lesnictví zůstává - a na tom se shodují všichni přítomní - zvěř, především jeleni a srny, kteří spasou téměř všechny mladé, ze semínek vyrostlé stromečky, těm starším pak loupou a ohryzávají kůru a tím otevírají cestu škůdcům, chorobám a polomům při vichřicích nebo těžkém sněhu. Pan baron je i těchto potíží ušetřen - díky silnému přemnožení srn v jeho regionu může jejich počet libovolně regulovat. Tedy lovit. Střílet.
"Mnohokrát jsme mluvili o tom, že regulace zvěře je nutná i v České republice, přemnožení srn či jelenů nejvíce odnášejí lesy. Bohužel, kvůli těmto názorům jsme přišli o některé přispěvatele z řad myslivců," přiznává Jaromír Bláha.
Podle mínění Ludvíka Říčaře má baron výhodu v tom, že je plným vlastníkem těchto lesů, a proto si může počty zvěře redukovat, jak chce. "V Česku bohužel narážíme na spoustu odlišných postojů. Mnozí brání tomu, aby bylo možné počty přemnožené zvěře omezovat," dodává.
V lese barona von Rotenhana
Smutný pohled na české "lesy" kolem Boletic
Přestože jde o velice kontroverzní téma, téměř všichni lesníci se v této věci shodují. "Myslivci nesmějí být silnější než lesníci," dodávají jednohlasně a pomalu nasedají do autobusu a opouštějí bavorské lesy. Poslední nezodpovězenou otázkou zůstává, zda začnou metody barona von Rotenhan používat také ve svém lese.
Příběh starého dubuDvě stě let starý dub na snímku patří k baronovým chloubám. Tím, že v mládí musel vyhrát v boji o světlo v konkurenci jiných stromů (ani předkové barona von Rotenhan neinvestovali zbytečně práci a peníze do výsadby a prořezávek a nechávali výsev i první výběr na přírodě), má v dolních dvou třetinách své úctyhodné délky velmi kvalitní kmen bez větví a suků. Okolní mladé stromky mu totiž tehdy neumožnily růst bočních větví. Nakonec v boji zvítězil ten nejlepší a nejodolnější. Baronův děd jej nenechal porazit ve sto letech stáří, jak je obvyklé u nás, a tak mohl začít tloustnout. A podle hesla "dřevo roste na dřevě" - čím starší a tlustší strom, o to více dřevní hmoty každým rokem přirůstá - má nyní dřevo tohoto jediného stromu hodnotu asi 50 tisíc korun. Jeho koruna poskytuje domov ptákům a mohutný kořenový systém zvyšuje schopnost půdy zadržovat při deštích vodu.
|
