Tady ještě nikdo nebyl
Ty tajemné velké jeskyně už byly letos skoro na dosah. Nikdy je nikdo neviděl, ale všichni tuší, že tam jsou. Podle terénu, průtoku podzemních vod a dalších náznaků, které zkušení jeskyňáři dokážou vyhodnotit.
Letos v létě se jich sjelo do Ostrova u Macochy přes padesát z celé republiky. Střídali se v kopání, tahání hlíny a bahna v plastových kýblech a čerpání vody.
Pracovali samozřejmě zadarmo, spali ve stanu a na pracovní směny chodili nepřetržitě ve dne i v noci. Žádná zábava to nebyla, většinou jen dřina.
"Pro každého jeskyňáře je největší odměnou, když se mu podaří odhalit kus tajemství. Když se dostane někam, kde nikdy nikdo nebyl. Většinou tomu předchází roky práce,“ vysvětluje Petr Střelec, vedoucí asi třicetičlenné jeskyňářské skupiny Tartaros. Její členové se už dlouho zaměřují na zkoumání podzemí u Ostrova u Macochy, kde v jeskyni Nový Lopač očekávají ony velké objevy.
Zatím však marně: ani nasazení desítek lidí v letošním létě neodkrylo ten tajemný podzemní svět.
Šest metrů a jeden mrtvý
Vlastně se dostali jen za sifon, který museli vyčerpat a vyčistit, a pak pronikli šest metrů chodbou, než narazili na zával. To bylo všechno.
Stálo to za to?
"Nebylo to zbytečné, už víme, kudy jeskyně pokračuje a jak se tam dostat odjinud. Určitě objevíme další chodby,“ věří Střelec. Jenže tento podzemní svět se vetřelcům opravdu brání. Už desítky let.
Možná proto se právě zde očekávají poslední opravdu velké neobjevené podzemní prostory v Moravském krasu a možná i v celém Česku. Voda, která jimi protéká, se dostává na povrch až u ponorné říčky Punkvy, dva a půl kilometru daleko.
Podzemní tok však může být ve skutečnosti i třikrát tak dlouhý. Že nad ním mohou být velké jeskyně, předpokládal již legendární objevitel Punkevních jeskyní Karel Absolon. První část objevování Lopače však skončila před dvanácti lety tragédií. Když se potápěč Jan Šimeček pokoušel dostat podzemním sifonem dál do neznáma, utonul. Dodnes není jasné proč. Potopil se totiž bez problémů čtyřikrát, popáté se však už nevynořil.
Byl to smutný jeskynní příběh. K jeho tělu se jeho kolegové prokopávali čtyři týdny. Šachta byla nakonec hluboká třicet metrů. Na jejím konci ho našli. "Znal jsem ho osobně, nic moc hezkého to nebylo,“ vzpomíná na tragické chvíle Střelec.
"Jeskynní lidé“
Miroslav Kubeš Roman Šebela |
Jeskyně zkoumá od jedenadvaceti let. Vede jeskyňářskou skupinu Tartaros a bádá v okolí Ostrova u Macochy.
Je mu dvaašedesát a do jeskyně se dostal poprvé v pěti letech. Bádá v jeskyni Výpustek u Křtin a jejím okolí.
Je starostou obce Rudice na Blanensku a jako jeskyňář se věnuje jejímu okolí. Vede speleologickou záchrannou službu.První krok člověka
Příběh však měl pokračování. Šachta usnadnila další bádání a po pěti letech se Střelec s kolegy dostali dál. Konečně. Pronikli do míst, kde ještě nikdy nikdo nebyl.
Stálo je to dohromady patnáct let čekání a měsíce práce.
Patnáct let!
"Nám se podařilo dvojici sifonů prokopat vrchem a objevili jsme nejdelší část jeskyně, která je dosud známa. 270 metrů chodeb,“ popisuje Střelec.
A také na jejím konci objevili podzemní dómy s krápníkovou výzdobou. Při tom objevu jich bylo pět. Plazili se asi sedmnáct metrů závalem a najednou před nimi byla tma. Nedohlédli na konec.
"Byla tam velká prostora, takže jsme do ní vlezli a najednou jsme se mohli postavit,“ vypráví Střelec.
Byli první, kteří do těchto jeskyní vkročili.
Podzemí v ČeskuV Česku je přibližně 2 200 objevených jeskyní, odhaduje se, že jejich skutečný počet může být dvojnásobný. Nejvíce jich je v Moravském a Českém krasu. Zbytek je roztroušen v lokalitách po celé zemi. |
Úžasný pocit
Největší podzemní dóm má dvacet metrů na délku, široký je asi šest metrů. Krápníkovou výzdobu doplňují vodopády podzemního potoka... „Je to úžasný pocit. Takových míst, kam můžete vstoupit jako první, na celém světě už moc není. Stojí to za to,“ říká Střelec.
Dostali tehdy cenu za nejvýznamnější objev roku 2002 od České speleologické společnosti.
Ale to všechno byly jen malé úseky na cestě k tolik očekávanému objevu velkých podzemních prostor. K těm se však nedostali.
Zastavil je sifon. A když ho letos v létě při oné velké pátrací akci překonali, následovala zavalená chodba. „Ta jeskyně se hodně brání. Nastavuje nám překážky jako žádná jiná v Krasu. Závaly, sifony... Ale možná je dobře, že se to tajemství odhaluje takto po kouskách,“ říká Střelec.
Další bádání v Lopači zahájí tedy až příští rok. Jestli však povede konečně k cíli, si nikdo netroufne odhadnout. Možná bude objev vysněných jeskyní čekat až na další jeskyňářskou generaci.
Moravský krasJe zde největší množství přírodních jeskyní a také nejdelší jeskyně v Česku. Je jí Amatérská jeskyně ležící na podzemní říčce Punkvě a přítocích. V Moravském krasu je také nejvíc příležitostí pro bádání jeskyňářů. |
Tma a vlhko jako životní styl
Tři. Tolik mrtvých jeskyňářů už ve svém životě viděl. Střelec totiž ve volném čase působí jako člen speleologické záchranné služby, a tak se k některým tragédiím dostal se záchranným týmem. Je mu pětatřicet, živí se pracemi ve výškách a do jeskyní leze od svých jednadvaceti let. A pořádně nahnáno měl zatím jen jednou. To když se plavili podzemní jeskyní na nafukovacím člunu a ten se jim protrhl... Než ho vytáhli, strávil pět hodin v ledové vodě, bylo to v listopadu. I když ono je to v podstatě jedno. Uvnitř jeskyní Moravského krasu bývá stabilní teplota sedm až osm stupňů.
Nejde ale jen o zimu. Když se jde do podzemí, na povrchu musí někdo čekat, zda v domluvenou dobu vylezou kamarádi ven. A případně zavolat pomoc. Největším nepřítelem je déšť. V podzemí není slyšet, a když stoupající hladina začne zaplavovat spodní patra jeskyní, bývá už pozdě...
Ale jeskyně mohou být nebezpečné i pro ty, kteří v nich tráví příliš mnoho času. Dvaašedesátiletý jeskyňář Miroslav Kubeš se dostal do jeskyně poprvé v pěti letech, když ho tam vzal otec. "Sám do jeskyní chodím asi tak od třinácti let. Máme to v rodině,“ říká.
Dodnes se svému celoživotnímu koníčku věnuje naplno, i když zdraví ho zrazuje. Pobyt ve vlhku, v mazlavém blátě se podepsal na jeho kloubech. Jeskyňářů, jako je on nebo Střelec, je v Česku necelá tisícovka. Nejvíc v Moravském krasu, kde je nejvíc jeskyní. V Čechách se nejvíc jeskyňářů zaměřuje na Český kras.
Zaplaťte si tajemno
České podzemí však neposkytuje jen zábavu jeskyňářům. Turistický ruch spojený s jeskyněmi je zdrojem peněz: lidé nacházeli v jeskyních zaměstnání už v devatenáctém a dvacátém století. Při těžbě fosfátů nebo při úpravách podzemních prostor pro turisty.
A badatel Karel Absolon při zpřístupňování Punkevních jeskyní na začátku dvacátého století oslnil i dosud nevídanou technikou: nasadil potápěče, mohutná čerpadla a kamenovrtačské oddíly s dynamitem. Příroda však utrpěla a dnes by takový postup asi nikdo nedovolil.
"Takovým destruktivním způsobem můžeme dnes postupovat jen v krajním případě. Ale je to vybudováno, tak proč to nenabídnout turistům,“ říká jeskyňář a starosta obce Rudice na Blanensku Roman Šebela. On sám nabízí něco jiného: v rámci kurzů speleologie ukazuje jeskyně takové, jaké je stvořila příroda.
"To tajemno lidi láká. A uvolňuje se tak i jakýsi tlak lidí, kteří do jeskyní lezli na černo. Docházelo k úrazům,“ vysvětluje. Zájem je velký. Kdo se chce podívat do neporušené jeskyně, musí se objednat dva měsíce dopředu.
I Šebela jako každý jeskyňář touží po objevech neznámých podzemních prostor. "Dobýváme vesmír a pod nohama je svět, který možná čeká na své objevení,“ říká.
Podle něj není vyloučeno, že se najdou jeskyně srovnatelné s těmi, které dnes v okolí Macochy obdivují tisíce turistů.
"Naděje tu je,“ říká.
Unikátní atomový kryt v jeskyni se otevírá
V tomto případě nejde o tajemství přírody, ale člověka. Konkrétně o přísně střežené tajemství československé armády, která ještě za komunistických časů jeskyni Výpustek v Moravském krasu nechala přestavět na důmyslný kryt pro armádní velitele. Ti by odtud mohli řídit vojenské operace, i kdyby nad jejich hlavami vybuchla atomová bomba. Nyní se tento přísně utajovaný objekt otevře veřejnosti a stane se další zpřístupněnou jeskyní v Moravském krasu. A nejspíš i hodně velkým lákadlem. "Očekáváme velký nával, ta jeskyně je totiž raritou. Možná by mohla patřit k druhým nejnavštěvovanějším, hned po Punkevních jeskyních,“ říká budoucí správce Robert Dvořáček. Správa jeskyní, která do zpřístupnění Výpustku investovala více než deset milionů korun, plánuje otevření hned na říjen. Bude to však zpřístupnění jen dočasné, na dva měsíce. Definitivně se jeskyně otevře příští rok na jaře. Očekává se, že ji za rok navštíví kolem 60 tisíc lidí. Jeskyně byla tak utajená, že se k ní lidé nesměli ani přiblížit. Byla ukryta za plotem a signální stěnou s nízkým napětím a hlídána infrapaprsky. Kdo by tyto překážky překonal, na toho čekal voják se samopalem. Šťastnou cestu! "Kolegu zavřeli na deset hodin, protože fotil v nedalekém údolí a neměl u sebe občanku,“ popisuje jeskyňář Miroslav Kubeš, který jeskyni a její okolí důkladně zná. Více o historii jeskyně - ZDE.
|
