"Výsledky ankety mě nepřekvapují, hlasovala bych podobně,“ řekla královéhradecká architekta Vladimíra Šilhánková.
Horské hotely? Hrůza!
Hotel Horizont i Labská bouda jsou zasazeny do horské krajiny. Zatímco pecký hotel se v centru horského střediska tyčí do výše padesáti metrů a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu údolí, Labská bouda připomínající klín vyrůstá horizontálně z horského hřebene nedaleko Špindlerova Mlýna. I ona poutá pozornost svojí rozlehlostí působící uprostřed krkonošské přírody jako pěst na oko.
"Ti, kdo tyto stavby navrhli a rozhodli o jejich umístění, vůbec nerespektovali prostředí. Obě stavby působí v horské krajině nepatřičně,“ míní Šilhánková.
Devatenáctipatrový Horizont s kapacitou asi tři sta rekreantů patří k nejkontroverznějším stavbám v Krkonoších. Projekt spatřil světlo světa v roce 1964, po sedmi letech začala výstavba. V centru malebného horského městečka Pece pod Sněžkou byl do té doby nejvyšší stavbou stylový hotel Hořec a některé roubenky.
"Nevím, co je na tom pravdy, ale doslechl jsem se, že tento hotel měl stát původně někde u moře, ale v rámci vzájemné hospodářské pomoci socialistických států došlo k tomu, že byl nakonec postaven v Peci,“ řekl technik hotelu Luděk Reynelt.
I když v anketě serveru iDNES.cz stavba neobstála, hotel se může pyšnit prestižní mezinárodní cenou. V soutěži Primo hotel získal vloni v konkurenci sta hotelů z celého světa jako jediný z Česka ocenění za dobré služby, péči o hosty a vybavení hotelu.
"To, že tady takový typ hotelu vznikl, nebylo moudré, ale je třeba hledět do budoucnosti. Nynější vlastník intenzivně pracuje na generální rekonstrukci hotelu, poslední etapou bude i změna vzhledu objektu, což by mohlo názor veřejnosti na stavbu zlepšit,“ věří starosta Pece pod Sněžkou Alan Tomášek.
Hotel Horizont v Peci pod Sněžkou
Železobetonový kolos na hřebeni Krkonoš
Horský hotel Labská bouda na okraji Labské louky vyrostl na místě vyhořelé starší stavby v roce 1975 podle projektu Zdeňka Řiháka. Devítipodlažní železobetonový kolos se 79 pokoji, s halami, kancelářemi, kuchyní, jídelnou a restaurací s výhledem do Labského dolu i na okolní krkonošské vrcholy byl na tehdejší dobu vybaven špičkově.
Má i vlastní úpravnu pitné vody, kotelnu na lehké topné oleje, garáže pro obslužná vozidla a několik výtahů. V devadesátých letech několik let chátral. V roce 1996 ho koupila soukromá firma, který ho zrekonstruovala a v roce 2004 v něm obnovila provoz.
"Nemyslím si, že architekturu obou hotelů lidé někdy v budoucnu docení. Stavby z té doby, které za to stojí, jsou oceňovány již nyní,“ uvedla Šilhánková.
Moravské Předměstí, postrach Hradečáků
Megalomanské sídliště z dob socialismu Moravské Předměstí v Hradci Králové bylo původně vysněným bydlením pro tisíce obyvatel krajského města, nyní ho lidé považují za jedno z nejhorších míst kraje. Poukazují na stísněný pocit z labyrintu podchodů a temných zákoutí parkovišť. "Tvůrci Moravského Předměstí zapomněli, co je to lidské měřítko a architektura,“ soudí Šilhánková.
Páteří sídliště budovaného od sedmdesátých do druhé poloviny osmdesátých let po sovětském vzoru se stala Benešova třída lemovaná paneláky s obchody v přízemí a s podzemními parkovišti. Město ve městě, které mělo desítkami obchodů konkurovat historickému centru Hradce, se však rozmáchlým bulvárem nestalo.
Největší hrůzy Královéhradeckého kraje
|
"Postavit město najednou, jednou technologií a s jedním typem domů je nesmysl. Na městech je nejdůležitější právě jejich rozmanitost,“ míní Šilhánková.
Moravské Předměstí, které mělo být chloubou Hradce, pomalu dosluhuje a podle odborníků je to prostor odsouzený k sociálnímu bydlení. Byty v panelácích se totiž nedokáží přizpůsobit měnícím se přáním a potřebám jejich obyvatel.