Je tak trochu ztracený v labyrintu pískovcových skal a údolí. Nachází se stranou od hlavní cesty z Doks do Mělníka. Hrad Houska však proslul díky legendě o svém vzniku. Ve skále, na které byl postaven, byla údajně brána pekel, kterou přicházely do našeho světa zlé síly.
Aby jim byl tento vstup znemožněn, byl zde postaven hrad a na místě pekelné průrvy byla postavena hradní kaple. Tvrdí se, že na ostatní hrady v okolí chodí lidé za pozitivní energií, zatímco na Housce je záporná.
Na místě dnešní kaple měla v roce 878 puknout zem, prasknout skála a skrze otvor měla kromě sirného zápachu vystupovat také hovada pekelná beroucí na sebe nelidskou podobu polozvířat – pololidí.
Aby se lidé nebáli, díru museli utěsnit, ucpat, a později postavili na místě díry kapli, která slouží jako těžítko. A aby se cítili ještě bezpečněji, zasvětili ji archandělu Michaelovi, který je velitelem nebeské jízdy.
Na hradě je i takzvaný Peklem, jediný na světě. Pohybuje se a vypadá stejně krásně jako krkonošské betlémy. Jen místo roztomilého Ježíška mu vévodí ohyzdně krásný lucifer. Jde o ručně vyřezávané lipové mechanické peklo, jedinečné dílo volně inspirované Dantovou Božskou komedií. Dvanáctimetrová délka a dvoumetrová výška daly dostatek prostoru pro jedenáct obrazů pekelných trestů za pozemské hříchy.
Peklo na Housce zabírá bývalou garáž pro panské kočáry. Potemnělá místnost, kde návštěvníkům běží před očima osvětlené výjevy, není větší než obývací pokoj, míří sem však desítky tisíc turistů.
Housku jako bránu do pekel nereprezentuje pouze dřevěný Peklem. Přímo u hradu sestupují turisté do skalních sklepů s čertovským trůnem, kotly, kovadlinou, kovářským měchem a výhní, kovovými loučemi a ďábelskými obličeji na stěnách.
Podle další legendy se na hradě a v jeho okolí zjevuje postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej. Sleduje opovážlivce, kteří by Housku chtěli navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat.
Hrad si užil své. Po znárodnění v roce 1948 tu byl depozitář národní knihovny a později sem byl uklizen jako kastelán Svatopluk Karásek. Za ním sem jezdila i kapela The Plastic People of the Universe, jejíž členové tu tajně skládali i nahrávali. Na Housce například Plastici nahráli na magnetofonový pásek své první album, které potom vyšlo v Kanadě.
Po sametové revoluci byl hrad Houska navrácen potomkům Josefa Šimonka, kteří ho v roce 1999, poprvé za celou dobu jeho existence, zpřístupnili veřejnosti.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může vás zajímatPodle nejnovějších poznatků vyplývajících z archeologického průzkumu byl hrad založen v první polovině 13. století Přemyslem Otakarem II., a to téměř souběžně s blízkým Bezdězem, dokonce stejnou stavební hutí. Pravděpodobně z rukou Václava II. se dostal do držení Ostrve, pánů z Dubé. Hrad vyrostl v lokalitě původně dřevěného, později kamenného hradiště (konec 9. století), které vévoda Pšovanů Slavibor založil pro svého syna Houseka. Během své existence prošel původně nedobytný gotický hrad řadou stavebních úprav, díky kterým se dnes na Housce potkáme se všemi slohy, a to již od pozdně románského. Coby vlastníci hradu se na Housce vystřídali, kromě panovníků a pánů z Dubé, také Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců, princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. V roce 1924 hrad kupuje prezident Škodových závodů, senátor pan Josef Šimonek. Po opravách byl až do roku 1939 užíván jako letní a reprezentační sídlo rodiny. Do roku 1945 byl využíván německou armádou, od roku 1950 zde byl umístěn archiv Státní knihovny v Klementinu. Plánované noční sanatorium Spolany Neratovice nebylo dokončeno. Hrad byl počátkem 90. let předán Instavu Praha, poté vydán v restitucích původním majitelům, panu Ing. Jaromíru Šimonkovi a paní MUDr. Blance Horové. Zdroj: hradhouska.cz |