V nitru hory Blaník podle pověstí spí vojsko, které má vyjet na pomoc českému národu v hodině nejvyšší nouze. Zatím se ještě neprobralo k životu. Kdy spící hrdinové usoudí, že je konečně na čase? Pojďme se podívat na prapůvod této legendy a na další tajemství, která Blaník dodnes skrývá.
Mýtus o blanických rytířích: Kde se vzal?
Legenda o vojsku spícím v hoře je známá po celé Evropě, nejvíce však v keltské kultuře. Odtud se pravděpodobně dostala i na naše území, kde získala svou jedinečnou podobu. V českém prostředí se začala šířit až mnohem později.
První písemné zmínky o „božím vojsku“ v Blaníku pocházejí z 15. století od Mikuláše Vlásenického, utrakvistického kazatele, který prý také dokázal číst osud z ruky. Vlásenický předpovídal, že pokud se lidé nepolepší, dojde pod horou k hrozivé bitvě, ve které Blaník vydá své vojsko, aby vyhnalo nepřátele země.
Pověst se rozšířila v době, kdy český národ čelil mnoha hrozbám, například po tragické bitvě na Bílé hoře. V 19. století, v období národního obrození, se stala symbolem národní naděje a nesmrtelnosti. Právě v roce 1868 se na hoře Blaník kamenický dělník Václav Podbrdský nešťastně zřítil při vylamování základního kamene pro Národní divadlo. Kolegové ho nemohli najít a domnívali se, že zemřel. Ten se však místo toho zřítil přímo do útrob bájné hory.
Ocitl se prý ve velkém klenutém sále, kde ho přivítala krásná dívka. Najednou si připadal vzdělaný a během 18 dní se postupně setkal s Cyrilem a Metodějem, Karlem IV. nebo Janem Husem. S některými promlouval telepaticky. Velikáni se pak za zvuků staroslověnského chorálu odebrali zpět do nitra hory a krásná dívka se vznesla ke stropu a proměnila v jasnou letní oblohu. Podbrdský se tak dostal ven a zjistil, že místo 18 dní byl uprostřed hory celých 18 let. Dostal se tedy před vojenský soud pro podezření z vyhýbání se vojenské službě. Soud jeho vysvětlení přijal, ale označil ho za fixní ideu.
„Pikantní ovšem je, že onen ztracený kameník poté žaloval svého mistra, že mu neuhradil za práci před 18 lety mzdu, a tento soud podle tehdejších novinových článků vyhrál,“ doplňuje česká záhadoložka Ava Brožová.
Alois Jirásek pak pověst o spících rytířích popularizoval ve svých Starých pověstech českých a zasadil do ní postavu svatého Václava, který má vojsko vést. V dalších pověstech se objevovaly i jiné postavy, například rytíř Vok z Rožmberka nebo prostý kovář. Existují také příběhy o ztracených lidech, kteří v hoře strávili jeden rok, ačkoliv jim to přišlo jen jako několik hodin.
Hora Blaník
Pověst o zapomenutém kováři
Jedna z nejznámějších verzí vypráví o kováři, který putoval okolo Blaníku. Uslyšel zvuky, které vycházely z hory, a ze zvědavosti vstoupil do kamenné brány. Uvnitř našel spící rytíře a hrad plný života, kde se právě opravovala výzbroj. Rytíři ho poprosili, aby jim ukoval nové meče a podkovy. Kovář se pustil do práce. Když práci dokončil, jeden z rytířů mu nabídl odměnu a doprovodil ho zpět na místo, kde vstoupil do hory. Kovář vyšel ven a zjistil, že venku uplynulo celých padesát let, zatímco jemu samotnému se to zdálo jen jako jeden den. Vše, co znal, bylo pryč a on sám se stal dávnou minulostí.
V další verzi zmizel na jeden rok a za práci dostal pytel plný smetí. Ve zlosti vysypal obsah pytle pod kopcem, a když vyprávěl svůj příběh v rodných Louňovicích, nahmátl v pytli tři dukáty. Běžel tedy zpátky k hoře, ale nenašel ani vysypané smetí, ani dukáty.
Pak je zde také pověst z Louňovic o dívce, která hledala zatoulanou ovečku. Náhle se před ní otevřela hora Blaník a dívčina i s ovcí se ocitly uvnitř. Skála se hned nato uzavřela a dívka zpozorovala mnoho vojáků, kteří po ní vyžadovali úklid. Za odměnu jí pak dali náruč smetí. Dívka u skály polovinu smetí vysypala, aby si ulehčila cestu. Doma si všimla, že se donesené smetí proměnilo ve zlato.
Hora Blaník
Blaničtí rytíři nejsou v Evropě jedinými spícími hrdiny
Tento typ legend je často nazýván „král ve skále“ nebo „spící hrdina“. Namísto bezejmenných vojáků zde často čeká nějaká významná historická nebo mytická postava, která se vrátí, aby zachránila svůj národ. Tyto legendy se většinou pojí s reálnými postavami místních dějin nebo historickými událostmi, které znamenaly pro daný národ nějaký zlom.
Král Artuš (Británie)
Jedna z nejznámějších variant pochází z keltské Británie. Král Artuš nespí v Blaníku, ale v různých jeskyních a podzemních hradbách po celé zemi. Čeká, až se vrátí a zachrání Británii v době největšího nebezpečí. Někdy se mluví i o tom, že s ním spí jeho rytíři, což je přímá paralela s Blaníkem.
Fridrich I. Barbarossa (Německo)
Legendy o císaři Barbarossovi, který sedí u stolu v hoře Kyffhäuser, patří k nejznámějším v německém folkloru. Jeho vous prý prorostl kamenem a bude růst, dokud nenadejde čas, aby se vrátil a obnovil slávu své říše.
Holger Danske (Dánsko)
V Dánsku je to Holger Danske, legendární rytíř, který spí v podzemí hradu Kronborg. Když bude Dánsko čelit hrozbě, jeho bronzová socha ožije a on se vrátí, aby zachránil svou vlast.
Kraljević Marko (Srbsko)
Na Balkáně se mluví o srbském knížeti Markovi, který spí v jeskyni se svým koněm Šaracem a čeká na konec osmanské nadvlády.
„I některé české a slovenské hory oplývají touto pověstí, jakoby tento mýtus byl bájným přáním místních obyvatel, aby je někdo zachránil. Jednou z takovýchto hor je i Oškobrh – kopec u Poděbrad. Zde však čeká vojsko pod kopcem. Na Slovensku se tato legenda uchytila na Sitnu ve Štiavnických vrších. Tam prý zodpovědní rytíři každých pět let kontrolují, zda už je čas vyjet,“ dodává Ava Brožová.
Všechny tyto příběhy mají jedno společné: odrážejí národní naději a víru, že i v těch nejtemnějších dobách existuje naděje na záchranu, která se zrodí z dávné historie a legend.
Turista hledí ze skalní vyhlídky u Veřejové skály na Blaníku směrem k Louňovicím pod Blaníkem.
Tajemné úkazy a názory odborníků
Hora Blaník má dlouhou historii, která sahá až do pravěku, a to nejen díky pověstem. Archeologické nálezy dokládají, že na vrcholu Velkého Blaníku se v 5. století př. n. l. nacházelo keltské hradiště. Tvar valů připomíná posvátné okrsky, což naznačuje, že Blaník mohl být významným rituálním místem. Dokonce i v křesťanském středověku, v době působení mistra Jana Husa, arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka zakazoval poutě na Blaník, kde lidé údajně uctívali svaté, kteří v hoře spí.
Hora Blaník
Někteří badatelé poukazují na to, že Blaník leží v oblasti se zvýšeným geomagnetickým zářením a seismickými anomáliemi. Tyto jevy by mohly být vysvětlením pro podivné zážitky, jako je zkreslené vnímání času a prostoru, o kterém mluví pověsti. Právě zde by se mohl nacházet pomyslný časoprostorový tunel nebo vstup do paralelního světa.
Místo, kde se má otevírat bájný vstup do hory, nese název Veřejová skála. V její blízkosti byl navíc nalezen meč ze 14. až 15. století, což podporuje teorii, že toto místo mělo pro tehdejší obyvatele zvláštní význam. Na Malém Blaníku pak stojí zřícenina kaple svaté Máří Magdaleny, která byla v minulosti významným poutním místem. V době její stavby se v okolí údajně zjevovaly postavy vojáků.
Podle jedné z teorií mohl být Blaník v předkřesťanské době využíván jako orientační bod, podobně jako keltské svatyně. Pozice hory a okolních vrcholů mohla sloužit k pozorování slunovratů.
„Dost nám o zvláštnosti tohoto místa napoví také jeho jméno. Pochází možná z jazyka Keltů a jeho původní verze zní: blaniak, což lze přeložit jako homole světla. Jiné etymologické výklady nás zavádějí ke Slovanům a slovu blaně – vlhká louka či mokřina. Pod horou totiž protéká říčka Blanice. Pravdu však nikdo nezná, a tak se my, záhadologové, můžeme kochat dál představou, že pověsti o dilataci času při pobytu v hoře mohou být způsobeny světelným portálem a průchodem do jiné dimenze, kde hodiny tikají pomaleji, či spekulovat o hvězdné bráně, která by mohla ukrývat ono bájné vojsko,“ sní Ava Brožová s tajemným úsměvem na tváři.
Je hora Blaník jen pohádkovou legendou, nebo místem, kde se skutečně setkávají příroda, historie a nevysvětlitelné jevy? Ať už věříte pověstem, nebo racionálním vysvětlením, Blaník si rozhodně zaslouží pozornost jako jeden z nejvýznamnějších symbolů českého národa.
