Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line
To se potvrdilo i u zestárlého hipíka, který nám nejprve nabízel své víno, pak nás zasypal vlašskými ořechy a vzápětí přidal pár receptů na svobodný životní styl.
Jel totiž na noc za nějakou ze svých mnoha slečen náležitě vybaven. V kabele ukrýval čerstvě staženého králíka, několik brambor a domácí čalamádu. Kdybych byl zmíněná žena, hystericky bych se rozplakal štěstím.
V Hodoníně se na nás okamžitě vrhla skupinka pankáčů, kteří se nezbytně potřebovali posunout vlakem. Bylo nám ale jasný, že to potřebují realizovat za pomoci krabicového vína, takže se náš příspěvek mine účinkem. Za pět minut proto vytáhli odkudsi pytel marihuany a nabízeli ho za 400 a hned poté za 200...Opravdu se snažili, ale THC požívám jen svátečně a v nespařeném stavu.
Příjemné Slovácko
V Uherském Hradišti jsme poznali nejvíce příjemných lidí. V nádražním bistru seděl vysoký asi osmdesátiletý pán s klecí a andulkou, kterou si koupil na trhu. Během hodinového setkání jsme se seznámili s jeho ženou, nejmladším synem a vnukem. Probrali jsme nejnovější sadby brambor ( favoritkou byla jednoznačně Milva, varný typ B ), rakytník řešetlákový a problémy s opylováním i správné zpracování ovčí vlny atd.atd. Bylo vidět, že dědu všichni berou neskonale vážně a já jsem věděl, že být starý na Slovácku nemusí být ostudné a ponižující jako se to stává v jiných krajích.
A pak, chcete-li si vybrat pro život ženu krásnou, slušnou a pozitivní, jeďte ztratit hlavu na Slovácko.
Myšky mazalky ve Vlárském průsmyku
V dalším story jsme se projevil jako naprostý hlupák já sám. Vystoupili jsme ve Vlárském průsmyku už značně opotřebovaní z vlaku a vlekli se k nádražní boudě. Rozdělali jsme vařič na kafe a s požitkem uvařené upíjeli. V tu chvíli mne upoutalo návěstidlo se řetězy, které mizely v zemi... Začal jsem přemýšlet: Když ty řetězy mizí v zemi a jsou od vazelíny, kdo je pod zemí maže?
Nevydržel jsem to dlouho a zeptal se na technický kvíz procházejícího přednosty stanice. Podíval se na mě dost nasupeně, pak praštil kýblem, který držel v ruce, a odešel. Radek mi pak vysvětlil, že pod zemí mažou řemeny myšky mazalky, což mě nadchlo natolik, že od té doby nám pomáhají nejrůznější myšky v rolích pomocníků.
38 hodin nonstop
Když jsme odjížděli z Veselí nad Moravou prvním ranním vlakem, tak jsme ještě netušili, že naše další cesta bude trvat 38 hodin bez zastávky. Projeli jsme Vlárským průsmykem, kde chovají myšky mazalky, naobědvali jsme se ve Vsetíně, kam dorazila jedna fanatická příznivkyně Martinovy dekadentní poezie a přivezla mu bábovku.
V Hranicích na Moravě jsme pobláznili studenty svým prohlášením, že na čtyřprocentní lásce už není nic tajemného a neodvratně jsme se rychlíkem Eurocity hnali do Bohumína.
Klarinetář ve Vsetíně
Jak jistě víte, tak Martin si opravdu zamiloval Slovensko. Takže jsem mu připravil ještě jeden výlet za hranice všedních dnů.
Čadca byla vpravdě démonická, ale nás dostal do úzkých noční vlak Medzilaborčan, který byl přeplněný zajímavými typy. Ne, nebyli to tuláci (jako my dva), nebyly to ani obchodní cestující (Amerika je daleko), byly to v německém slangu gastarbajtři.
V podvědomí jsem cítil, že naše technika by mohla přilákat spoustu kamarádů, kteří by si jistě nechali nějaké ty drobnosti na památku. Raději jsme se přesunuli do první třídy, kde jsme měli klid.
Radkův kotník,.. jo, vystupovat z vlaku v noci na perón se někdy nevyplácí. Co ale dělat, když vystoupit musíte?
Nejkrásnější nádraží
Nádraží Ostrava – Svinov je opravdu nejkrásnější nádraží na naší cestě. Moderní, kultivované, čisté a je to i krásná stavba, která respektuje původní budovu svinovského nádraží.
Noční vlak do Opavy jsme v podstatě neviděli. Únava a těžké bágly nám braly poslední zbytky sil. Ještě že nočním vlakem cestovala úžasná průvodčí, která si nad námi vzala patronát a opravdu nás na konci vysadila na opavském nádraží.
Osoblaha před námi
Moc jsme s Martinem těšili na jedinou úzkokolejku v majetku Českých drah. Ta první (v majetku privátní společnosti) nás zklamala. Nádraží v Třemešné ve Slezsku je roztomilé a za budovou na nás čekala osoblažská úzkokolejka se svými malinkatýmí vozy a sympatickým průvodčím Tondou. O tom zase až zítra.
