Možná leckoho překvapí, že největší zásluhu na proslulosti sopky má slavný německý básník a nadšený přírodovědec Johann Wolfgang Goethe. Ten se v devatenáctém století zabýval její geologickou stavbou a dal také podnět k rozsáhlému výzkumu sopky. Prací na důlním díle, které prováděl jeho přítel hrabě Kašpar ze Šternberku, se však již nedožil.
Hrabě, který byl zakladatelem Národního muzea v Praze, srovnával sopečné vyvrženiny Komorní hůrky se stejnými z Vesuvu, Etny a sopek na Liparských ostrovech i její čedič s čedičem od Laašského jezera a Andernachu a zjistil úplnou podobnost u obou materiálů. Dnes již vyhaslá sopka vznikla výbuchem ve třetí a poslední vulkanické fázi mohutné sopečné činnosti, která probíhala v českém masivu od konce třetihor. Od západu k východu protáhlý sopečný pahorek, připomínající plochý hřbet, je zcela nenápadný přes okolí přečnívá jen o třicet metrů.
Goethovy záznamy a kresby však dokládají, že v době jeho návštěv tu na vrcholku stála besídka, z níž byl pěkný rozhled po okolí. Dvě nestejně velké jámy zase připomínají těžbu čediče, použitého na stavbu Černé věže nedalekého Chebského hradu. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byla Komorní hůrka částečně zalesněna smrkovým porostem s příměsí borovice černé.
Velká lomová jáma byla z umělého vysazování dřevin vynechána, díky tomu se na suchém a výhřevném podkladě zachovala pro Chebsko netypická teplomilná květena. Jsou zde k vidění rozchodníky, mateřídouška, vstavač kukačka a mnohé další druhy, které zřejmě zdobily svah sopky i v dobách minulých. Také proto byla po roce 1951 Komorní hůrka vyhlášena státní přírodní rezervací. Dnes má statut národní přírodní památky a je zde přísně zakázáno dobývání jakýchkoliv přírodnin.
JAK SE TAM DOSTAT
Z Chebu se vydejte do obce Komorní Dvůr. Tady začíná a i končí naučná stezka, která vás k vyhaslé sopce zavede. Délka cesty je zhruba jeden kilometr.
 Komorní hůrka - Goethova podobizna a pamětní deska. |
