Král (František Smolík) se ovšem na dceru naoko zlobil. Měl obavy, že se princezně ze zalévání květin udělají na dlaních mozoly. Lada (Marie Kyselková) si však ranní kropení zahrady naplno vychutnávala se zpěvem.
„Pověz mi, modrá obloho, proč rozkvétají květy? Pro koho kvetou, pro koho?“ pěla mezi záhony a téměř tančila. Nahoru od záhonů vyběhla po schodech, kterým v Průhonicích říkají Princezniny schůdky. Dnes jsou návštěvníkům přístupné a je od nich krásný romantický výhled na průhonický park s Podzámeckým rybníkem.
Dobré rozpoložení přešlo princeznu Ladu vzápětí, když se k zámku v Průhonicích přihnal král Kazisvět (Martin Růžek) se svým vojskem. Král dceři Kazisvěta vřele doporučoval jako ženicha: „Jaké má drahokamy, z té krásy přechází až zrak.“ Zdravě skeptická chůva naštěstí dodala: „Zato je ale, mezi námi, sám škaredý jako opičák.“
Slavné schodiště
Lada použila zdržovací taktiku a požádala Kazisvěta o troje nejkrásnější šaty na světě. Kazisvětův poskok (Karel Effa) pak měl na schodech zámku v Průhonicích proslov ke krejčím. Nabídl jim dvě možnosti – buď nejkrásnější šaty do zítřka ušijí, nebo budou o hlavu kratší.
Stejné schodiště, po kterém chodila Lada i Kazisvětův pobočník, se objevuje i v další velmi známé české pohádce – S čerty nejsou žerty. Stál na něm kníže (Josef Kemr) se správcem (Viktor Preiss). Kníže křičel tak, až opadávala zámecká omítka. Schody jsou i na konci pohádky, kdy k nim přijede černý kočár s Luciferem (Karel Heřmánek).
Režisér Martin Frič natáčel u průhonických schodů Princeznu se zlatou hvězdou v roce 1959. Fričův mladší kolega Hynek Bočan postavil kameru na stejné místo o čtvrtstoletí později, film S čerty nejsou žerty měl premiéru v roce 1985.
Nocoval tu Kazisvět
Princezna se zlatou hvězdou
|
V Průhonicích se natáčely i noční exteriérové scény, v nichž Kazisvět nocoval se svou družinou na nádvoří. Princezně Ladě se podařilo utéci Kazisvětovým tábořištěm v myším kožíšku.
Za pomoci chůvy (Jarmila Kurandová) se tak dostala z Průhonic a zamířila na hrad Kokořín, kde panoval princ Radovan (Josef Zíma). Ve skutečnosti by musela z Průhonic na Kokořín urazit pěšky téměř šedesát kilometrů severním směrem.
Pravda je, že režisér Frič natočil většinu pohádky v ateliérech. Například speciální vítací choreografii Kazisvěta, hlavy pomazané. Choreografie spočívala v trhavých pohybech pravé ruky, kdy byl Martin Růžek synchronizovaný s Karlem Effou.
Kokořín se přesto objevil v záběru zdálky, když se k němu ukrytá kráska blížila. Ptala se stařenky (Terezie Brzková), jestli je princ z Kokořína starý, nebo mladý. „Inu, náš je, my ho máme rádi,“ odpověděla Ladě babička. Zblízka se typická silueta hradu před kamerou ukázala, když vojáci volali z hradeb kuchaře (Stanislav Neumann) před prince.
Zajímavostí je, že v tuto chvíli se před kamerou prolnul Kokořín s Průhonicemi v jedno sídlo. Stráž střídavě volala kuchaře z obou památek. To už byl závěr filmu. V té době již Lada odkryla svou krásu zpod kožíšku z myší.
Hrad Kokořín leží na ostrohu pískovcové skály nad Kokořínským dolem severně od stejnojmenné obce a uprostřed chráněné krajinné oblasti.
„První listinné zmínky o Kokoříně pocházejí z roku 1320, kdy kokořínský statek získal směnou Hynek Berka z Dubé od Jindřicha z Osměchova. Ten – zřejmě také v polovině 14. století – zde nechal vybudovat hrad,“ informuje hradní web.
Park je stále otevřen
Za návštěvu stojí i průhonický park, který pamatuje Kazisvěta Šestého, z Boží vůle krále, mocného panovníka a hlavu pomazanou. „Park je otevřen celoročně, denně. V zámku je stálá expozice přibližující historii zámku a parku. Jinak je zámek veřejnosti nepřístupný, sídlí v něm Botanický ústav Akademie věd, zabývající se vědeckým výzkumem rostlin a vegetace,“ uvádějí průhonické internetové stránky.
Jestlipak víte...
|