Marek Kouba denně jezdí kolem Vltavy a koupání v řece má rád, od května do konce léta je v ní pravidelně. Vitální padesátník je doslova odkojený Vltavou. Mládí trávil v Českém Krumlově, posledních dvacet let žije o kus dál po proudu v Českých Budějovicích.
Za ta léta si všiml, že kvalita vody v nejdelší české řece se výrazně zlepšila. V Českém Krumlově se do 90. let koupat vůbec nedalo – nefungovala čistírna odpadních vod a do Vltavy tekl všemožný odpad z papíren. „Vltava byla cítit a na hladině pluly hnědé skvrny,“ vzpomíná pan Marek. S kamarády se chodili koupat do rybníku.
Léto bez chlóru. Třicet přírodních biotopů, kde vás čeká opravdu super léto |
V Českých Budějovicích si nyní užívá řeku naplno. „Tekoucí voda je osvěžující a čistá. Koupání v ní mám vždy spojené se sportem. Po tenise, projížďce na kole nebo florbalu nejdu pod sprchu, ale do řeky,“ vypráví sportovec.
Kromě oblíbených míst má i své finty. „Poznám to tady, pokud z Lipna upouštějí víc vody. Na některých místech je to pak spíš výkonnostní plavání, kdy člověk plave skoro na místě. V takovém případě jdu dál po proudu, kde je řeka širší a klidnější,“ prozrazuje.
V minulém století jsme z českých řek udělali chemické stoky, v nichž šlo o zdraví. Poslední roky škody napravujeme.
Nejvyšší teplotu má prý voda v létě kolem osmé hodiny večer, kdy je po celém dnu ve Vltavě vyhřátá na více než 20 °C. „Voda je na první pohled čistější než dřív. Navíc v posledních letech ve městě vznikly nové vstupy do vody, mola a občerstvení. Hezčí prostředí láká nové plavce, ruch kolem řeky se zvyšuje,“ všímá si, ale větší společnost mu rozhodně nevadí.
Unikátní pražská plovárna
Podle vyprávění pana Marka a dalších by Vltavu nejen na jejím horním toku mohla čekat renesance. V minulosti řeku lemovala řada venkovních plováren. Vůbec první nechal v Praze v roce 1809 postavit pruský generál Ernst von Pfuel. Na Františku zřídil vojenskou plaveckou školu a říční plovárnu, svého druhu první na světě. O několik let a povodní později ji mohli začít navštěvovat i civilisté.
Plavání v řece se Pražanům zalíbilo. V 19. století vzniklo v hlavním městě u Vltavy několik plováren. Už tehdy však chyběla lepší kanalizace a čistírny odpadních vod. Výhodu proto měly plovárny více proti proudu řeky, kde byla voda přece jen čistější. Velkým hitem se později staly Vyšehradské říční lázně. V parných dnech praskaly ve švech pod náporem Pražanů. Podle dobových pramenů se mola dokonce až potápěla.
Historie koupání v Praze. Dámy za závěsem, neplavce pověsili na bidlo |
Po druhé světové válce plavci Vltavu v Praze opouštěli. Vybudovaná Vltavská kaskáda vodu ochladila a do módy se dostávaly umělé plavecké bazény.
Hlavním důvodem však postupně bylo znečištění řeky těžkým průmyslem a intenzivním zemědělstvím. Po dlouhé desítky let bylo koupání v dolních tocích řek a městských aglomeracích takřka nemyslitelné.
Rtuť, pesticidy a splašky
Do svých řek jsme vypouštěli jedy – na severu Čech chemičky odváděly do vody rtuť, olovo, kadmium a další chemikálie, papírny a textilky na Vltavě i Labi znečišťovaly vodu chlórem a barvivy, na Ostravsku tekly do řek ropné látky, fenoly a jiné toxické sloučeniny. Z měst mířila do řek bez jakéhokoliv čištění většina splašků, z polí stékaly umělá hnojiva a pesticidy plné dusičnanů a fosforečnanů, kvalitě vody třeba v Lužnici pod Rožmberkem škodil intenzivní chov ryb. A tu a tam přišla ekologická havárie, které se nám bohužel nevyhýbají ani v těchto letech.
Dobový text z roku 1965: Typickou ukázkou znečištění našich říčních toků je řeka Ostravice. Pramení v beskydských horách a na svém horním toku je úplně čistá. V dalším, poměrně krátkém toku, je však průmyslovými odpady z Vratimovských papíren, ostravských železáren, koksoven a uhelných prádel tak znečištěn, že patří mezi nejšpinavější vody v ČSSR.
Z pulzujících vodních tepen, kde se scházeli lidé k práci, odpočinku a zábavě a v minulosti byly hlavním zdrojem obživy, jsme udělali odpadní stoky, ve kterých plavalo vše kromě lidí. Pryč byla romantika, inspirace pro umělce, postupně mizel celý ekosystém. Až po roce 1989 se vše začalo otáčet k lepšímu. Postupně jsme omezovali těžkou výrobu devastující životní prostředí, zemědělství více přiblížili přírodě, ve velkém budovali čistírny odpadních vod. A řeky se z chemického šoku pomalu vzpamatovávaly.
Pokles o 90 procent
V řeči méně záživných čísel nastal dramatický posun. Zpráva o životním prostředí České republiky z loňského roku například tvrdí: Mezi roky 1990 a 2023 došlo k poklesu vypouštěného znečištění v ukazatelích BSK5 (biochemická spotřeba kyslíku) o 96,8 %, nerozpuštěné látky o 95,5 % a CHSKCr (chemická spotřeba kyslíku) o 91,4 %. Zjednodušeně: znečištění kleslo skokově.
„Porovnání historických a současných dat jakosti povrchových vod ve vodních tocích jednoznačně ukazuje, že došlo k podstatnému zlepšení především díky omezování vstupu organického znečištění v ukazatelích CHSKCr, BSK5, amoniakálního dusíku a celkového fosforu. Zlepšení jakosti vody sice není pouhým okem viditelné, ale je patrné při výrobě pitné vody nebo v letních měsících, kdy je možné pro koupání využívat více dnů v roce,“ uvádí Michaela Šeborová, vedoucí útvaru generálního ředitele Povodí Vltavy, které se stará o více než 5 500 kilometrů hlavních vodních toků.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou české řeky druhé nejčistší.
Jako příklady většího poklesu znečištění uvádí Vltavu pod Českým Krumlovem a také Českými Budějovicemi nebo malebnou Berounku pod Plzní. „Výborné výsledky zlepšení jakosti vody státní podnik zaznamenal také v povodí nádrže Švihov na Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro Prahu a Středočeský kraj,“ dodává Michaela Šeborová.
Od roku 2000 se v českých řekách podařilo zredukovat i amoniakální dusík (pokles průměrné koncentrace o 72,5 %) a celkový fosfor (pokles o 44,8 %).
Může za to právě budování nových čistíren odpadních vod, jejich důkladnější práce, menší využívání vody k těžkému průmyslu, ale také například omezení množství fosfátů v pracích prostředcích.
Naše řeky chloubou kontinentu
Obrody českých řek si všímají i v zahraničí. Loni jsme dokonce dostali ocenění od Organizace spojených národů. Na globální konferenci o udržitelném rozvoji v New Yorku byla Česká republika vyhodnocena jako jedna ze tří zemí (s Jordánskem a Kambodžou), které OSN ocenila za významný pokrok v přístupu k hospodaření s vodou. Dostalo se nám této pocty jako první evropské zemi.
Naše řeky se staly chloubou celého kontinentu. Podle Evropské agentury pro životní prostředí jsou české řeky druhé nejčistší a nejbezpečnější pro koupání ve všech členských státech, v porovnání výskytu zákeřných bakterií nás překonalo pouze sousední Rakousko.
Koupání v řece si letos v létě určitě vyzkoušejte. Na výběr máte navíc z nepřeberného množství. V Česku je přes 100 tisíc kilometrů vodních toků včetně malých potůčků. Mezi nejčistější řeky patří Vltava, Ohře, Morava, Jizera nebo třeba Bělá.
Výrazně se zlepšila také Berounka, u které v Řevnicích ve středních Čechách poslední roky tráví čím dál více času Irena Svitáková. „Naše město před lety pro lidi upravilo relaxační louku na levém břehu Berounky, je tu i molo. My jsme s rodinou otevřeli půjčovnu paddleboardů a malé občerstvení,“ říká Irena Svitáková.
Plovoucí bary a „nepřevratitelný“ raft. Na Vltavě kvete zvláštní vodácký byznys |
O letních prázdninách je řeka obsypaná lidmi, ale nápor začíná už od června, jakmile se oteplí. Přes zimu se na stejném místě začali pravidelně scházet otužilci. Jen o kus dál si pár starousedlíků vybudovalo saunu s přímým vstupem do Berounky. Do řeky se tady chodí po celý rok a všichni začali chválit kvalitu vody. „V Řevnicích je Berounka nádherně čistá. Loni mě až překvapilo, jak byla voda krásná,“ hodnotí Irena Svitáková.
Kromě půjčovny si k Berounce lidé jezdí i zacvičit či jen tak odpočinout na relaxační louku. „Lidé čím dál více vyhledávají pobyt v přirozené přírodě,“ zamýšlí se Irena Svitáková, proč je Berounka opět oblíbeným místem a do Řevnic v létě neváhají jezdit lidé nejen z Prahy.
Řeka Berounka pod kostelem sv. Petra a Pavla
Podobně jako Svitákové se daří i dalším menším podnikatelům v okolí řek. Na druhou stranu zvýšený turistický ruch může přinést zase novou zátěž pro přírodu. Hodně o tom ví na horním toku Vltavy, kde řeku v létě obsadí tisíce a tisíce vodáků. Na březích se válejí odpadky, až musí jednou za čas vyrazit parta dobrovolníků, aby koryto od svinčíku uklidila.
Podle Povodí Vltavy nemusí být pro řeku turisté problém. „Pokud se návštěvníci chovají ohleduplně, nemá jejich přítomnost negativní vliv na jakost povrchových vod. Ovšem je třeba se zajímat, jakým způsobem jsou odpadní vody likvidovány v kempech nebo rekreačních zařízeních, zda a jak jsou čištěny a do jakých míst vypouštěny,“ komentuje Šeborová.
Skrytý nepřítel
Voda v řekách je na pohled čistá, objektivně ubylo celkového fosforu i amoniakálního dusíku, těžký průmysl nevypouští jedovaté látky, ale s vývojem civilizace tam číhají nová nebezpečí. Léčiva, pesticidy od drobných zemědělců, antikoroziva, věčné chemikálie a mikroplasty.
„Koncentrace reziduí farmak v odpadních vodách jsou vysoké zejména u zdravotnických zařízení,“ potvrzuje Michaela Šeborová a vyjmenovává řadu odborných látek, ale také třeba umělá sladidla.
Pracovník čističky odpadních vod na Bulovce musí odpad a shrabky vybírat ručně vidlemi.
Najdeme je úplně všude. Pesticidní látky objevili odborníci ve čtyřech z pěti vzorků a téměř na každém sledovaném vodním profilu. Nejčastěji našli zbytky herbicidů používaných pro ošetření řepky, kukuřice a řepy. „Stále bolestnými příklady cizorodých látek ve vodách jsou prostředky na ochranu rostlin, které jsou v současné době dostupné i malým zahrádkářům,“ upozorňuje Šeborová.
Ještě horší je bilance u léčiv. Léky na dnu, zvýšený krevní tlak, na bolest, ale také kontrastní látky používané k diagnostickým účelům, zbytky různých mastí a gelů. Čistírny odpadních vod si s tím příliš neumí poradit, nejsou většinou nastavené na tyto „moderní odpady“. Podle Povodí Vltavy je potřeba zachytávat látky už ve zdravotnických zařízeních, aby se do povrchových vod nedostávaly, případně zlepšit sběr nevyužitých léčiv od běžných pacientů.
„Velmi obtížné je také odstranit na čistírnách odpadních vod perfluorované a polyfluorované alkylové látky (PFAS), takzvané věčné chemikálie. Na druhou stranu každý může ovlivnit jakost svých odpadních vod, proto přemýšlejme, jaké prostředky používáme doma, na zahradách i v zaměstnání,“ uzavírá Šeborová.
Obnovené řeky ve světěCHEONGGYECHEON (Jižní Korea) RÝN (Švýcarsko) TEMŽE (Londýn) |
