Za východisko jsme zvolili rázovitou hájenku Tabarky, poblíž které se dá dobře zaparkovat. Dohromady nás čeká zhruba sedmnáct kilometrů putování. Což navenek není mnoho, ovšem procházka bude probíhat v kopcovitém terénu, kdy se párkrát spustíme do doliny a vzápětí se budeme znovu plahočit nahoru.
Chřiby aneb „Buchlovské kopce“ sice neoslní nadmořskou výškou, nicméně díky členitému reliéfu parádně zhuntují tělo. A k tomu kouzelnou přírodou oblaží duši.
Začínáme pěkně zostra. Nikoli však tempem, nýbrž objevováním zajímavostí. Kousek od hájenky se uprostřed lesa ukrývá staré pohřebiště. Přímo k němu vybíhá samostatné rameno modré značky. Najednou se mezi porostem zničehonic vynoří zvlněné kupy mohyl. Infotabule jejich počet odhaduje na šedesát, reálně se dá identifikovat nanejvýš dvacet.
Hustě namačkané mohyly se nádherně vyjímají v terénu, podél nich se klikatí tenká pěšina. Nízké kužely mohyl zdobí staré pokroucené buky, které pohřebišti přidaly posvátný ráz. V dávné minulosti tu pravděpodobně existovalo slovanské hradiště. Teď jedinou známku civilizace představuje blízká hájenka.
Datace pohřebiště spadá do devátého století. Nekropoli už v několika vlnách prozkoumali profesionálové, proto na vrcholu každé mohyly spatříme zčásti zarostlé jámy, které připomínají malé krátery.
Mohyly dosahovaly maximální výše dva metry.
Výzkum přinesl zajímavé nálezy: náušnice, nože, sekery, keramiku… A zdá se, že sem pořád vábí i samozvané hledače pokladů, jelikož jednu mohylu hyzdil zcela čerstvý výkop.
Tiché skály obestřené příběhy
Druhou skupinu mohyl, která se nachází bokem od hájenky, vynecháváme a vyrážíme po modré hlouběji do nitra pohoří. Touto etapou nás současně doprovází Spáčilova naučná stezka. První cíl tvoří skála Budačina.
Podle mapy bychom tam už pomalu měli být, jenže všude dokola se rozprostírá les bez sebemenšího náznaku skalního útvaru. Vzápětí se náhle po pravici začaly rýsovat pitoreskní útesy s hlavní skalou a masivní boční věží.
Pískovcová věž Malá Budačina
O Budačině se říká, že poskytovala bezpečné doupě pro tlupu loupežníků. Nyní u ní táboří trampové a horolezci. Povrch pískovce je zbrázděn erozí, která na skalních stěnách vymodelovala fantastické abstraktní obrazce. Běžní tuláci vrchol Budačiny nepokoří, ovšem celou skálu krásně prozkoumají ze sousední terasy.
Zde dáváme sbohem modré značce a necháme se vést žlutou, která byla na počest místního značkaře a zasloužilého turisty pojmenována Stezka Zdeňka Sedláčka.
Brzy nás přivítá masivní pískovcové skalisko. A malebné osamělé útvary vroubí pěšinu až k romantické Zuzančině studánce. Její lahodná voda výborně osvěží, a vůbec celý areál pramene je hezky udržován. Nechybějí hrníčky, nábožensky motivovaný obrázek i tabulka s rozborem vody. Pouze malou mariánskou sošku někdo poškodil.
Zuzančina studánka
Už jméno studánky naznačilo, že za ním vězí nějaký příběh. První pověst se zmiňuje o osiřelém děvčeti, které vyrůstalo u strýce s tetou v blízké osadě. Druhá vypráví o rusalkách, které u studánky po nocích tancují. A třetí příběh spojuje toto místo s tragickou smrtí dvou milenců. Ta ale má své hlavní dějiště o pár set metrů níže, na plošině skály Miláčka, odkud prý nešťastný pár skočil.
Miniaturní skalní město
Posléze v klidu dosahujeme dna Kudlovské (Kudlovické) doliny. Tam se o slovo hlasitě přihlásilo jaro. Niva podél potoka hýřila pestrou paletou rozkvetlých bylin, jako jsou plicníky, sasanky, dymnivky či prvosenky, až po karpatskou specialitu – hvězdnatec zubatý.
Památník svatého Huberta kompaktní jednolitá stěna mnohem impozantněji.
Značka pak chvíli vede po silnici, kterou opustí u památníku svatého Huberta. Jedná se o sloup s reliéfem, který původně pochází ze sedmnáctého století. Originál byl ale přesunut do Košíků a nyní rozcestí zdobí nová replika.
Za svatým Hubertem se značka zakousne do příkrých strání. Ze dna údolí je to nahoru sto padesát metrů převýšení. Při studiu map jsem zde zaznamenal existenci pískovcových útvarů, nevěnoval jsem jim ale moc pozornosti. Obecně se jim říká Skalky, případně Vlčí jámy (pravé Vlčí jámy údajně leží trochu stranou).
A Skalky nakonec přinesly největší překvapení výletu. Brzy se u stezky objevily první útesy a postupně jich přibývalo. Jednou byly úplně porostlé mechem, podruhé zase úplně obnažené, se stěnami protkanými miskami, jamkami i voštinami.
Pískovcové útvary Skalky bývají často trochu nadneseně označovány jako skalní město.
Okolo nich se kroutí serpentiny stezky, kterou chvílemi raději zajišťuje zábradlí. Traduje se, že někde mezi skalami by tady mohl být ukrytý poklad z velehradského kláštera. Značka obchází temné vyústění menší jeskyně, kde by se i pár lidí schovalo před nepohodou. Poslední metry výstupu šlapeme po schodech. Euforie z kouzelných zákoutí dosahuje vrcholu.
Putování s nádechem hor
Brzy se napojujeme na lesní komunikaci, kterou těžká technika rozorala na bahnitý tankodrom. Ta nás nakonec úspěšně dovedla k otevřeným pláním nad vesnicí Košíky, kde měníme žlutou značku za červenou.
Zatímco k předešlým úsekům okolo tichých pískovcových skalisek báječně sedělo pošmourné počasí, tady by se hodilo slunečno. Trasa se drží okraje lesa, po levé straně cestě sekundují nedozírné táhlé louky, ze kterých jako samostatné ostrovy dominantně vykukují zarostlé vrcholy Chřibů.
Dole se v šedivém oparu ztrácí Uherské Hradiště, naproti se pak nezřetelně vynořily Bílé Karpaty. Ty tentokrát naplno udělaly čest svému jménu, neboť je pocukroval poslední dubnový sníh. Za jasného dne by pohled představoval absolutní slast. Nyní naopak přilehlou krajinu pohltila zádumčivá atmosféra. Byť nadmořská výše lehce přesahuje pouhé čtyři stovky metrů, okolní partie již pulsují duší hor. Přispěly k ní daleké výhledy i vyvýšená poloha. A rovněž rozptýlené samoty poeticky rozházené po bočních stráních.
Posezení u prosté kapličky nás zlákalo k pauze. Na rozdíl od jarních kreací rozkvetlého údolí tu mocně duje vítr a příroda se teprve opatrně probouzí. Lehce promrzlí rychle balíme. Tuto příjemnou etapu ukončuje další rozcestí, na kterém dáme přednost modré značce. Opětovně klesáme hluboko do Kudlovské doliny. Z ní se znovu krátkým namáhavějším výstupem vyšvihneme k Budačině, uzavřeme okruh a postupujeme „domů“ k hájence.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Internet |
