Na Třeboňsku se na starých mapách zachovala místní označení "U orlího hnízda". Jejich obyvatele někdo dávno vystřílel. Tehdy, v "tmářské" minulosti, lidé zabíjeli dravce na potkání.
Příběh první: vyhuben
Mořští orli vyhynuli v polovině 19. století. Stejně jako další šelmy a dravci se stali obětí myslivosti, rybářství a pokroku střelných zbraní. Vše živé se dělilo na zvěř chovnou, užitečnou a na škodnou. A se škodnou nebylo slitování. Lovili se tehdy i ledňáčci. Situace byla podobná všude v Evropě. Orel mořský zmizel z velké části západní, střední a jižní Evropy.
V bývalém Československu se do druhé poloviny 20. století zachovalo orlí hnízdo jen na Dunaji pod Bratislavou (než pod ním porazili topol). Jen na zimu přilétali orli ze severských hnízdišť, od polských Mazurských a německých Meklenburských jezer.
Jediný orel v 60.letech u nás - vycpaný
"Když můj otec přišel v roce 1961 na lovecký zámek Ohrada u Hluboké, našel tam ve sbírce 19 vycpaných mořských orlů. Od té doby o nich přemýšlel," vzpomíná zoolog Jan Andreska z Pedagogické fakulty UK. Poprvé stál s otcem pod orlím hnízdem při cestě do Meklenburska. Tam padla otázka: "Co udělat, aby zase žili i u nás?" (Ve východním Německu nesměli ani myslivci doma mít brokovnici. Vyzvedávali si ji na úřadech před honem a pak ji zase odevzdávali. A tak to měli orli snazší, v 70. letech hnízdilo v NDR 30 párů.)
V září roku 1976 se v Českých Budějovicích konaly sokolnické dny a Jiří Andreska se seznámil se sokolníkem Clausem Fentzloffem, který měl v západním Německu soukromou chovnou stanici s mořskými orly. Jejich mláďata dával do hnízd "k adopci". "Nabídl otci, že nám poskytne mladého ročního mořského orla - pokud je u nás vhodná krajina k vypuštění," vzpomíná Jan Andreska. Objeli Třeboňsko - a na další rok domluvili vypuštění.
Tak začal příběh orlího návratu.
Orel mořský je letecky poněkud nemotorný, proto jako potravu upřednostňuje handicapované živočichy. Většinu jeho jídelníčku tvoří ryby, ale v době honů i postřelené kachny a husy. Orla mořského v zimě často spatříme sedět na ledě uprostřed zamrzlého rybníka, kde hledá uhynulé ryby. Jeho záliba v mršinách všeho druhu se mu stává osudnou ve chvíli, kdy narazí na otrávenou návnadu.
Příběh druhý: návrat
Otec Jiří Andreska prý vždycky říkal: orly u nás vyhubila brokovnice. Odstraní-li se tato příčina umírání, mají velkou šanci v krajině přežívat. Mezi myslivci a rybáři proběhla osvětová akce, aby byli na vypouštění orlů připraveni a neubližovali jim. A podařilo se.
Slavná Káča
Orlici Hough, česky Káču, vypustili ornitologové v roce 1979. Ve volné krajině se postupně ocitlo dalších osm dravců. Byly samozřejmě i ztráty: samice Lord se chytila v Rakousku do želez, jednoho orla zastřelili na Strakonicku. Hough všechno vynahradila. Poprvé zahnízdila v roce 1984 se samečkem Cossou, vypuštěným o dva roky dřív. V roce 1986 vyvedla první dvě mláďata. "Poprvé po sto letech!" vzpomíná Jiří Andreska v knize Tisíc let myslivosti. "Během prvních pěti let udělala pro obnovu populace orlů mořských nejvíc z nás všech: přivedla na svět deset jedinců," dodává syn Jan.
Tehdy se orlí situace obrátila k lepšímu v celé Evropě. Zároveň s opětným vysazením u nás zřejmě zahnízdili i ptáci z divokých severních populací. Ornitolog Jan Ševčík ze Správy CHKO Třeboňsko shrnuje: "Intenzivní přikrmování zimujících ptáků, stavba umělých hnízd a v letech 1978-85 vypuštění devíti mladých ptáků z chovu Clause Fentzloffa splnila svůj cíl."
Orli se vrátili. Hnízda se objevila na rybníku Velký Tisý. V lesích za Dvořištěm. U Bošilce, u Rožmberku, v hlubocké Staré oboře. „A jednoho krásného jara už jsme je nespočítali,“ vzpomíná Andreska.
Orli mořští postupně zahnízdili na Máchově jezeře, v Pojizeří, na jižní Moravě. Na Třeboňsku dnes žije asi 15 až 20 párů, v celé ČR 30 až 35 párů. Utěšeně stoupá i počet zimujících orlů.
Tady by orlí příběh mohl šťastně skončit. To se bohužel nestalo.
* Evropská populace orla mořského se odhaduje na pět tisíc párů.
V České republice hnízdí v současnosti 25 až 30 párů.
* PRO ZVĚTŠENÍ NA MAPKU KLIKNĚTE
Příběh třetí: zase v ohrožení
Třetí příběh je smutný a hloupý. Po čtvrtstoletí orli znovu hynou - a zabíjí je hlavně jed.
Orla mořského, ač je na seznamu kriticky ohrožených druhů, dál hubí nelegální odstřel, rušení při hnízdění, ale čím dál tím víc také otrávené návnady. Někdo se naučil používat prudký jed karbofuran.
|
PŘEČTĚTE SI NA PODOBNÉ TÉMA |
Návnady podle ornitologů nejspíš nemají zabíjet orly. Jsou určeny k trávení vran, lišek nebo kun. Ale to orli nevědí. Otrávená návnada tak často končí i v jejich útrobách. "Traviči nedávají oběti žádnou šanci a odsuzují ji ke kruté smrti v křečích," líčí ornitolog Zdeněk Vermouzek, vedoucí programu Volná křídla České společnosti ornitologické.
"Od roku 2004 byla otrava úmyslně a nelegálně položenou návnadou prokázána u šesti orlů mořských, jednoho orla skalního, jednoho sokola stěhovavého a desítek káňat, krkavců a vran," vypočítává.
Je to smutné čtení. V roce 2004 zahubil karbofuran v návnadě orla mořského v Dyjákovicích na Znojemsku, v Cerekvicích na Svitavsku a u Soběslavi na Táborsku. Loni nalezli veterináři jed ve vnitřnostech orla uhynulého ve Zlivi u Českých Budějovic. Letos v únoru karbofuran zabil dalšího orla v Hrdlořezích u Suchdola nad Lužnicí a u Hluboké nad Vltavou. "Netušíme, kolik mrtvých orlů nikdo nenašel, podle mého odhadu objevíme nejvýš pětinu," soudí Vermouzek.
"Je to jako zpráva z prehistorie. A je to bohužel současnost," říká biolog Andreska. Orel z Hluboké měl bronzový kroužek AA004377, Vogelwarte Hidensee. "Posílat do Německa zprávu, že u nich kroužkovaného orla u nás někdo otrávil, se dělá velmi nesnadno," dodává.
Nezákonné zabíjení bez trestu
Používání jedů zakazuje zákon o myslivosti a zákon na ochranu zvířat proti týrání. Ve volné přírodě je nelegální už 40 let. Položením otrávené návnady se tak pachatel dopouští hned několika trestných činů a hrozí mu trest odnětí svobody až na pět let, zákaz činnosti nebo pokuta. U podnikatelů je to podle zákona o chemických látkách a chemických přípravcích až milion korun, u nepodnikatelů až půl milionu korun, jak stanoví zákon o rostlinolékařské péči. Přesto se trávení opakuje a šíří.
"Pokud se tato ilegální činnost brzy nezastaví, může být hnízdní populace orla mořského v krátké době zlikvidována," obává se Jan Ševčík. Hnízdících párů je nejvýš 35. Úspěšný pár mívá jedno dvě mláďata ročně a trvá pět let, než dospějí. "Přirozená nadprodukce potomstva tyto nepřirozené ztráty nemůže nahradit. Mohou zavinit krach celé populace," souhlasí Zdeněk Vermouzek.
"Je to přísně zapovězeno, a přesto se tak děje. Bráním se zevšeobecňování, že to dělají myslivci nebo rybáři. Je to problém výchovy," říká Jan Andreska. Ve starší myslivecké literatuře i vážení autoři jako Julius Komárek doporučovali trávení vran otrávenými vejci. A tradice přežívá dlouho.
"Člověk, který je schopen něco tak zavrženíhodného udělat, určitě nedomyslel, co způsobí," soudí Andreska. "Nejsem takový optimista," namítá Vermouzek. Lidé jsou informovaní - pokud někdo tráví, musí o následcích vědět. Dělá to, protože trávení je pohodlné a on se cítí nepostižitelný.
Za pokládání otrávených návnad dosud nikdo nebyl stíhán. ČSO proto minulý týden vypsal odměnu 20 tisíc korun za dopadení a potrestání travičů. Mezitím byl nalezen další mrtvý orel na Klatovsku...
Další informace na www.cso.cz, Vetweb.cz.
