Otevírám dřevěné dveře a rázem se ocitám v první republice. Pod nohama vržou hnědé parkety, v rohu hučí kovová kamna a vedle nich stojí stojan na lavor. Ze zdi shlíží dislokační mapa a šuplíky dřevěných stolů jsou plné inkoustu, násadek a perkových hrotů.
Mezi okny visí velká fotografie prezidenta Masaryka a místností se line vůně starobylého nábytku. Jsem v četnickém muzeu, které zřídila parta nadšenců a milovníků historie.
Četnictvo bylo vojensky organizovaným sborem, proto byli četníci kromě velitele či svých ženatých kolegů ubytováni v kasárnách.
