Právě krachy cestovních kanceláří vyvolaly intenzivní diskusi o nutnosti ochrany spotřebitele v této sféře. První návrh zákona o některých službách poskytovaných v cestovním ruchu byl natolik špatný, že by znamenal zánik značného množství cestovek. Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA) spolu s ACK ČR iniciovala řadu jednání, ve kterých se snažila upravit zákon tak, aby odpovídal podnikání v praxi. Až v parlamentu se podařilo prostřednictvím poslanců uplatnit řadu zásadních pozměňovacích návrhů tak, že nový zákon 159/1999 Sb. byl upraven do přijatelné podoby.
V čem tedy spočívá hlavní úloha tohoto zákona? Subjekt, který chce působit od 1. dubna 2001 na trhu cestovního ruchu jako cestovní kancelář musí mít především sjednáno pojištění úpadku ve prospěch klienta. V praxi to znamená, že musí předložit pojišťovně výsledky svého hospodaření za poslední 3 roky. Pojišťovna provede vyhodnocení ekonomické kvality subjektu a stanoví míru rizika. Podle toho pak určí výši pojistné částky, kterou ji musí cestovní kancelář zaplatit. Tuto částku rozpustí cestovní kanceláře do cen zájezdů. Z toho vyplývá, že může dojít k mírnému zdražení jednotlivých zájezdů právě podle míry jejich rizika.
Cestovní kancelář však musí ještě složit do pojišťovny jako spoluúčast částku ve výši minimálně 2% z ročního obratu. Tato částka patří stále cestovní kanceláři, ale v případě jejího úpadku je použita jako první zdroj plnění pojistné události. V praxi se ukázalo, že je jednodušší pojistit menší nebo střední cestovní kancelář než velkou. Je jasné, že míra rizika je úměrná částce peněz, které cestovní kancelář vybere. Koncese, kterou cestovní kancelář obdrží, ji opravňuje k organizování, ale především prodeji pojištěného produktu – zájezdu – zákazníkovi. V případě event. úpadku cestovní kanceláře půjde zákazník s příslušným pojistným certifikátem přímo na pojišťovnu.
Na trhu se však objeví také cestovní agentury. Tyto subjekty mohou prodávat zájezdy cestovních kanceláří – pojištěné produkty, nebo jednotlivou službu – např. pouze ubytování, dopravu apod. Takto prodávané jednotlivé služby nemusí být pojištěny. Stejně tak nemusí být pojištěny zájezdy, které cestovní agentura nebo kancelář bude dělat na zakázku na základě jednotlivé objednávky.
Praxe ukáže, do jaké míry zákon ovlivní další fungování cestovních kanceláří. Jisté však je, že letní sezóna se blíží a klient by neměl s nákupem zájezdů vyčkávat až do pozdních jarních měsíců. Zatím se ukazuje, že většina klientů má již tu svou osvědčenou firmu, která ho nezklamala v letech předcházejících vybránu a v dostatečném předstihu si knihuje svůj zájezd. Přeji všem klientům, aby i v roce 2001 prožili klidnou dovolenou a ve zdraví se vrátili zpět domů.
 |
