Český výletník: V Pardubicích mají nádherné mlýny, které teď melou kulturu

Vždycky když je vidím, vzpomenu si na ten poněkud zvláštní název alba slavných R.E.M. – Automatic for the People. Automat pro lidi. Pardubické Winternitzovy automatické mlýny navržené Josefem Gočárem vypadají jako hrad na soutoku Chrudimky a Labe. Před pár měsíci otevřely jako kulturní centrum.

Ještě před pár lety ty mlýny opravdu mlely obilí, i když vypadají jako nějaká dávná památka z Babylonu. A oblouku s můstkem, který na budově každého upoutá, se prý opravdu říká Ištařina brána.

Automatické mlýny v Pardubicích jsem prvně viděl v seriálu Šumná města Davida Vávry před 20 lety, pak jako zjevení na procházce městem a nedávno jsem tam byl dvakrát po sobě i uvnitř. Kamarád Filip Huml tam dělá kreativního ředitele.

Automatické mlýny koupil architekt Lukáš Smetana a dnes v nich sídlí dvě galerie (GAMPA – Galerie města Pardubic + Gočárova galerie), kavárna Gočár, vzdělávací centrum v úplně nové budově, střešní bar, multifunkční sál a nelze opomenout malé nádvoří, kde se konají festivaly nebo vánoční trhy. A určitě jsem na něco zapomněl.

Pohled na areál ještě před rekonstrukcí od mostu přes Chrudimku. Nízké budovy vpravo zmizely.

Takže je to fakt „for the people“. Tak abych nezapomněl, vrátím se k symbolu celé budovy, tomu obloukovému můstku, do kterého mě Filip vzal. Uvnitř byla pouze chodbička, jedna židle s kamerou, nic extra, Ale mně k dojmu stačilo, že jsem byl v TOM můstku. Můstku, který spojuje vlastní budovu a tu dál od řeky, což je silo, jež bývalo naplněné obilím.

Výsypky obilí jsou stále patrné dole v přízemí. Nepraštěte se do hlavy, až půjdete do infocentra. Můj oblíbený David Vávra o mlýnech řekl, že je postavil „kníže českého kubismu Gočár“ a nazval je „mlynářským hradem“.

Perníkový Speicherstadt

Notovali jsme si s Filipem v tom, že tyto mlýny, co teď melou kulturu, nám vlastně připomínají opravené červené cihličkové budovy někde v Liverpoolu nebo doky a Speicherstadt – město skladů v Hamburku.

Rekonstrukce mlýna nebyla jednoduchá. Třeba uvnitř je ponechaná pětipatrová dřevěná konstrukce, ve které byla umístěna vlastní technologie. Jenže podle hasičů u nás tak vysoká dřevostavba být nesmí. Proto dřevo muselo být nejprve prohlášeno za výstavní artefakt a pak mohlo zůstat. Češi vymyslí všechno.

Na zdi zůstaly skluzavky pro pytle jako ozdobný prvek.

Něco z mlynářské technologie pořád zbylo. Nejviditelnější jsou skluzavky na pytle s moukou, přilepené ke zdi budovy. Zdejší „městská legenda“ říká, že mají na svědomí dva smrťáky, protože když to chlapi pro zábavu sjížděli, něco jim tam utrhlo hlavu. Ve vstupní hale galerie je ponechaná původní elektrická turbína a transmise, nějaké železné tyče a nad nimi tabulky jako „Míchárna“, aby dělníci věděli, co se tou tyčí ovládá.

Dneska je to svérázné doplnění galerijní instalace. Kdo byl ve mlýnech před opravou, nepozná to tam. Bývalo tam temné nádvoří, zatímco dnes se tam otevírá náměstíčko a volný prostor směrem na východ k domkům pardubického předměstí.

Na náměstíčku si hrají děti. Je tam pro ně zanechaná hromada dřevěných prkýnek a špalíků jako cihliček. Mohou si z nich postavit vlastní malé Automatické mlýnky.

Kino se zeměkoulí

Vedle mlýnů architekt Zdenek Balík postavil budovu vzdělávacího centra se záměrnou rzí v barvě těch cihel. O ní se vypráví další historka, a to že pan architekt místo modelu vzal dvě ruličky toaleťáku, na ty postavil cihlu a řekl, že takhle to bude vypadat. A taky to tak vypadá.

Uvnitř je v jednom ze sálů unikátní prostorová promítací plocha ve tvaru několik metrů vysoké zeměkoule, zavěšené nad zemí. Byli jsme tam v době, kdy koule „spala“ a žádný film tam neběžel. Nicméně stejně jsem si mohl udělat lepší představu o vzdálenostech na Zemi než z běžných map.

Vrcholem je samozřejmě střešní bar a vyhlídka na celé Pardubice a Kunětickou horu. Bar na věžičce mlýnů s charakteristickým cimbuřím se určitě stane Mekkou všech posh a chic vymetačů pardubických večírků.

Místo dvou bytů na Vinohradech mám mlýny

Rozhovor s Lukášem Smetanou, architektem, podnikatelem a majitelem pardubických Automatických mlýnů. Lukáš Smetana vypráví v rozhovoru pro iDNES.cz, že o existenci pardubických Gočárových mlýnů před jejích koupí vůbec nevěděl.

Architekt Lukáš Smetana

Jak jste se vlastně ke koupi mlýnů dostal?
Na to, že se areál prodává, mě upozornil architekt Zdenek Balík z Pardubic. Spolupracovali jsme spolu na pár projektech. On věděl, že jsem podnikal v rámci výstavby bioplynových stanic, což jsem utlumil a hledal jsem nějakou novou příležitost. Uvažoval jsem také o koupi dvou bytů na pražských Vinohradech a místo nich mám mlýny.

Kulturní centrum ve mlýnech, jaké vidíme dnes, odpovídá vaší původní představě, nebo se postupně změnila?
My jsme to kupovali od mlynářů a blízko centra Pardubic, když v areálu skončila výroba mouky, tak se areál proměnil v rozsáhlý brownfield. Chtěli jsme vybudovat něco multifunkčního, a to se povedlo. Spolupracoval jsem i s krajem a městem. V tom je ten projekt unikátní, že se spojil veřejný a soukromý sektor, abychom společně opravili národní kulturní památku.

Při koupi se uplatnila i jakási numerologie, jak jsem slyšel vyprávět. Vy jste nabídl částku rovnající se údaji o narození vašeho dítěte?
My jsme do toho hodlali investovat částku rovnající se číslu vycházejícího z data narození našeho syna. Mlynáři to prodávali za 25 milionů korun. Já byl nadšený, že na serveru Sreality se něco tak velkého prodávalo za relativně nízkou částku. Když ale kupujete opuštěný areál, musíte se seznámit s technickým stavem. Součástí nabídky byla povinná prohlídka areálu. Až pak jste se mohli zúčastnit výběrového řízení. Když jsem při prohlídce viděl díry ve stropě a velké provozní náklady, tak jsem se rozhodl nabídnout částku nižší. Nenapadlo mě nic lepšího, než napsat datum narození syna. Narodil se 27.11. 2014, nabídli jsme tedy 20 141 127 korun.

Automatické mlýny jsou známou a legendární stavbou. Kdy jste je viděl prvně a jak na vás působily?
Já nejsem z Pardubic, pocházím z Pacova, v Praze jsem měl architektonický atelier a do Pardubic jsem jezdil jen za kamarádem na pivo. Mlýny jsem před koupí vůbec neznal. Můj prvotní záměr nebyl vybudovat kulturní centrum, ale pak se ukázalo, že je to nejlepší cesta.

A původní záměr byl?
Komerční, že by tam byly třeba kanceláře. Ani jsem nevěděl, že na budovu mlýnů mohu získat dotace. I přesto jsem do toho šel. Mně přišlo zajímavé, že se tak rozsáhlé území prodává za tak nízkou cenu a v tom jsem viděl příležitost. Když to makléři inzerovali, tak brali ten památkový statut jako černého Petra. Především inzerovali hodně skladovacích prostor a garáží a neviděli potenciál celého areálu.

Areál ještě není dostavěný, zbývá uzavřít náměstí u mlýnů. Co bude dál?
Mám zpětnou vazbu od veřejnosti, jak ten areál vnímá. Lidé jsou tam spokojení, ale já sám jsem přesvědčený, že to začne fungovat dobře, až se dostaví druhá etapa, kdy její součástí budou i byty a restaurace.