Už ta tabule, která vás vítá u vchodu do Zmrzlinárny Ralsko v Mimoni, mluví za vše. Ztřeštěné příchutě jsou zvýrazněné odlišnou barvou. Ano, nechybí křen, čabajka ani kopr.
Ivana Jablonovská se už dávno proslavila jako zmrzlinářka po celém Česku. V Mimoni provozuje podnik, který vybočuje počtem druhů i kreativitou příchutí. Jediná slabina asi je, že její firma sídlí v trochu nevzhledném přízemním bungalovu mezi paneláky.
Točená zmrzlina s očima dobývá Prahu. Na Vyšehradě kvůli ní stojí obří fronty |
Uvnitř kmitají zmrzlináři a fronta se tam nečeká, ani když se zákazníci hodně rozmýšlejí. „Přes sezonu máme 70 druhů, přes zimu 30 druhů,“ povídala mi v rozhovoru pro knihu „zmrzlinová královna“ Jablonovská, která je dle svých vlastních slov původní profesí prodavačka ve smíšeném zboží.
Její nová kariéra začala celkem jednoduše. „Měli jsme ve Stráži prodejnu u vody a nějaký zákazník řekl, ať zkusíme zmrzlinu, tak jsme to zkusili. A od té doby to jede a už je to víc jak 30 let,“ vzpomíná Lady Zmrzlina.
Ale zpátky k vitrínám. Ano, vyžaduje to trochu odvahu na obligátní otázku prodavače: „Jakou si dáte?“ odpovědět třeba „koprovou“. Což jsem udělal a zjistil jsem, že i zmrzlina z kopru je sladká, přestože si zachovává chuť tohoto koření. Ona mi to paní Jablonovská i vysvětlila. Tam, kde může jako základ dělat zmrzlinu ze smetany, může zachovat sladkou chuť. Ale u zmrzliny druhu „balkánský sýr“ to prý opravdu nešlo.
Italové posouvají hranice gelata. Sázejí na neobvyklé chuťové kombinace |
Samozřejmě, že mají i normální příchutě, ale přijít sem a dát si obyčejnou borůvkovou, by mi přišlo jako zmrzlinová svatokrádež. Nabízejí tu i degustační minikopečky za 15 korun jeden, takže člověk toho ochutná hodně. Cola má chuť coly, levandule má chuť levandule a nejvíc mi kupodivu chutnala zmrzlina z popcornu, tedy vlastně kukuřicová.
Paní Jablonovská už ve svém podniku mimochodem protočila 500 příchutí. Tipy na další jí posílají zákazníci, ale vymýšlí je třeba i tak, že jde kolem regálu v obchodě a kouká, z čeho by tak šla ta zmrzlina ještě udělat.
V nabídce jsou i alkoholové zmrzliny, typicky třeba „alko sorbet“ a nemyslete si, že byste nenadýchali. Už tak tři kopečky jsou jako jeden panák. Pro ty, kteří se opravdu nemohou rozhodnout, v Mimoni nabízejí i příchuť nazvanou „Já nevím“. Jen jsem se zapomněl zeptat, z čeho se dělá.
Muzeum zmrzliny
V Praze na Národní třídě otevřel zakladatel řemeslné zmrzlinárny Creme de la Creme Jan Hochsteiger v suterénu svého Zmrzlinového salónu i muzeum zmrzlinářství. Honza, mistr zmrzlinář, jak si sám říká, tam zařídil sice jen jednu místnost, ale muzeum je to úžasné a člověk tam dokonale pochopí historii zmrzliny.
Jeho salón je prostorem zmrzlině zaslíbeným od suterénu (kde je to muzeum) až ke stropu. Na tom stropě totiž visí unikátní lustr ve tvaru barevných kornoutů se zmrzlinou. „Nechali jsme si ho vyrobit od novoborských sklářů, přesněji od pana Pačinka,“ řekl mi Hochsteiger. Takže tu vlastně mají i „skleněnou“.
Čekal jsem, že v tom muzeu budou tři stroje na zmrzlinu a u každého cedulka, že tento je z roku 1930, další z let 1960 a 1976. A konec. Kdepak. Ty stroje tam sice jsou, ale exponátů je tam mnohem víc a nechybí spousta zajímavých informací o zmrzlině. Z jiného muzea starých řemesel už mimochodem vím, že starým strojům na zmrzlinu se říkalo krásně zimotvor. Prostě bizarní novotvar jak klapkobřinkostroj a nosočistoplena.
Zmrzlinu lze vyrobit z čehokoliv, dělal jsem ji z hub i syrečků, říká zmrzlinář |
Mají tam i ten dvoukolák s pokličkami ve tvaru obrácených kornoutů, které známe z večerníčků a dětských knížek, a starý stroj na lisování kornoutů. Nechybí celá zařízená zmrzlinářství z různých epoch (některá připomínají spíš kutilskou dílnu) a staré barevné krabice na zmrzlinu.
Nebo jsem se tam dozvěděl následující perličku – točená zmrzlina byla vynalezena mimo jiné proto, aby mohl snadněji zmrzlinu prodávat rychle proškolený brigádník.
Pana Hochsteigera jsem sehnal posléze na rozhovor. Nejcennějšími exponáty jeho muzea jsou české výrobníky zmrzliny značky Frigera. „I v Praze se vyráběly ve třicátých letech stroje na zmrzlinu a měly špičkovou technickou úroveň,“ říká Hochsteiger.
„Mám jeden krásný kus i v depozitáři, ne všechno se mi do muzea vešlo. A mám natočené i dvouhodinové povídání majitele, jak mu to komunisté zabavili a nechtěli mu stroj vrátit. Další stroj znárodnili zmrzlináři Kulíkovi a on jim to ukradl z té znárodněné zmrzlinárny, tak ho zavřeli, ale on jim neřekl, kde ten stroj je. Sám si ten stroj koupil, stál 45 tisíc republikových korun, splácel to celou válku. Nedal jim to a díky tomu se to dochovalo. Tyhle frigery nemůžete v jiném muzeu vidět,“ vypráví Hochsteiger další story, ze které – řečeno stylovou terminologií – pěkně mrazí.
V muzeu mají i mapu Evropy s popisem, jak se zmrzlina řekne v různých jazycích. Sladoled. Fagylalt. Gelato. Jäätelö. Zkuste je uhodnout už sami.
Lahodné Česko
 |
