Klub českých turistů před pár lety vyznačil historicky první trasu (konkrétně je to modrá značku) přes bývalou zrekultivovanou výsypku hnědouhelného dolu u Bíliny. Značka přechází takzvanou Radovesickou výsypku.
Výsypka je místo, kam se ukládá hlušina, kterou vytěží rypadlo. Byl jsem hodně zvědavý, jak to tam bude vypadat, i když jsem už nečekal zdevastovanou apokalypsu jako ze Svěrákova filmu Ropáci.
Svezení kdysi průmyslovou krajinou. Zapomenuté silnice Mostecka mnohé překvapí |
Vlak mě „vysypal“ na peróně v Bílině, ušel jsem pět kilometrů a koukal s otevřenou pusou. Je to opravdu „nová krajina“. Takhle nevypadá nic jiného, co v Česku znám.
Zvlněné holé kopečky se táhnou na úpatí Českého středohoří. Porostlé jsou jen žlutou travou vlající ve větru. Občas tam roste zakrslý stromek jako někde v tajze, na obzoru se táhnou ploty. Trochu mi to připomnělo nějakou step. České Mongolsko. Teče tam dokonale zregulovaný potok, rovný jak pravítko. Žije tam želva nádherná i čolek.
Metro na výsypce
Výsypka má i svoje „metro“, protože na začátku ústí odvodňovací štola se stejným profilem, jako má pražská podzemka. V dálce se vypíná Bořeň, jediná česká hora, která by se neztratila ani v národních parcích amerického Středozápadu.
Dorazil jsem na místo bývalých Radovesic. Uprostřed ničeho tam jako memento stojí bílá cedule s černými písmeny, začátek obce RADOVESICE. O kus dál je památník ve tvaru dveří, které můžete otevřít do krajiny (něco jako dveře na Pancíři na Šumavě).
Zvláštní pocit, když si uvědomím, že někde pode mnou „odpočívá“ Kostel Všech Svatých, který na rozdíl od domů nebyl zbourán, jen zasypán. Stejně si ale říkám, že pokud krajina po dolování vypadá takhle, nedopadla špatně. Jednou to tu půjde i zastavět nebo vše přikryje les. Dopadlo to zajímavě.
Abych to trochu vysvětlil, tady se nedolovalo. Jenže vytěženou hlušinu z hnědouhelné bílinské pánve o pár kilometrů dál, která nebyla zrovna uhlí, bylo potřeba někam ukládat.
Takže vznikla v roce 1971 Radovesická výsypka a obec Radovesice s tisíci obyvateli zanikla vlastně z opačného důvodu – ne kvůli hloubení jámy, ale kvůli sypání hromady. Radovesická výsypka měla 900 hektarů a těžaři na ni přestali „sypat“ někdy kolem roku 2002. Pak ji upravovali.
Rozhledna na elektrárně
Z výsypky je výhled na Krušné hory a dolů k Bílině. Nížině dominují komíny elektrárny Ledvice, která je se zdejší krajinou pupeční šňůrou spojená, protože polyká uhlí z Bílinska, kvůli kterému výsypka vznikla.
Když jsem se dočetl, že existuje na střeše budovy s kotlem elektrárny „nejvyšší česká rozhledna“, věděl jsem, že neodolám. Parametry jsou ohromující – plošina se nalézá ve výšce 144 metrů nad zemí, ve 28. patře obrovské krabice, která se stavěla v letech 2007 až 2017 a je to i nejvyšší stavba Česka (mimo komíny a vysílače).
Peklo na severu. Projeli jsme si měsíční krajinu pod Krušnými horami |
Prohlídka se musí rezervovat předem, ale jinak je zadarmo. Zážitek zahrnuje i výstavu v infocentru a zhlédnutí 3D filmu o dějinách uhlí, při jehož sledování mě málem sežral dinosaurus. Prvně jsem viděl něco s těmi brýlemi.
Pak už jsme šli k výtahu. A výhled? Úměrný všem předešlým superlativům. Vidím Bořeň, Milešovku, Komáří vížku, ten divný vodojem nad Teplicemi a nebýt trochu mlžný opar, prý by byl vidět i Děčínský Sněžník. Závrať jsem neměl, ale to i proto, že člověk z ochozu nevidí přímo pod sebe k patě budovy.
Teprve z této výšky jsem krásně pochopil, jak je krajina mezi Teplicemi a Mostem umělá, čímž se oklikou vracím k té výsypce. Nelogicky klikatě vedoucí železnice se různě stěhovala, jak se rozšiřovaly doly, vesnice se stěhovaly, zanikaly, vznikaly na náhradních místech. Vesnice Ledvice existuje, je ale na novém místě hned vedle elektrárny.
Hodně zvláštní je pohled zblízka na chladicí věž, ze které se valí sloup páry do nebe. A ještě jeden bonus zdejšího výhledu: když se díváte z té elektrárny – na východ – tak nevidíte tu elektrárnu samotnou.
