Cyklostezka začíná v Chocni, kde mají nenápadný zámek s muzeem, a pokračuje do Brandýsa nad Orlicí. V Brandýse si může cyklista odpočinout na náměstí, v jehož středu stojí místo morového sloupu či kašny roztomilý altánek.
V Brandýse žil od roku 1624 po nějaký čas Jan Amos Komenský, který tam poznal svou druhou ženu. Vždycky si vzpomenu na naši dětskou říkanku: „Jan Amos Komenský, skákal z okna na ženský, jednou skočil na ženskou, udělal z ní Komenskou.“ Tak to se vlastně stalo v Brandýse nad Orlicí.
 |
Také tam napsal Labyrint světa a ráj srdce a opravdový labyrint z živého plotu si tam turista může i projít. V době mé poslední návštěvy byl ještě zavřený, tak jsem si ho prošel aspoň virtuálně na fotce z ptačí perspektivy. A zabloudil jsem.
Bezpráví. V osadě na trase za Brandýsem najdete i nezapomenutelné „občerstvení U Pildy“, kde vás vítá kouzelná cedule „Zpomal, projíždíš hospodou“. A ono to tak doopravdy je. Stánek je napravo, posezení nalevo od asfaltky. Takže cyklista vlastně fakt projíždí hospodou. A taky tam na řetízcích visí klíče a další nářadí k opravě kola pod stříškou.
Posadil jsem se tam na dřevěnou lavičku a poslouchal Orlici, která je opravdu tichá. Asi za to může minimum peřejí. Naši předkové, kteří ji odlišili od Divoké Orlice, měli dobrý sluch.
Cedule upozorňuje cyklisty, aby brali ohled na místní štamgasty.
Musím jen překousnout cinkání, protože každou chvíli cinká některý z početných přejezdů, aby projela všechna ta pendolina, regiojety a leo expressy. Proto je cyklostezka považována za zaslíbené místo železničních fotografů, takzvaných šotoušů.
Poslední zastávkou před cílem je Dolečkova hájovna s dramatickým příběhem z doby 2. světové války, kdy tam zatkli hajného za pomoc partyzánům. Němci ho zastřelili, dnes tam má hajný společně se svým synem pomník.
Vrah a jeho orloj
Mým dnešním cílem na cyklostezce je město Ústí nad Orlicí, kde jsem v muzeu loni „objevil“ jednu opravdu unikátní movitou památku. Několikrát jsem při prohlídce tiše špitl: „To není možný.“ Orloj nemají jen Praha, Žatec, Hojsova Stráž a Olomouc, ale i Ústí nad Orlicí.
Jak to? On je totiž uvnitř. Jde o interiérový orloj . Stejně je to ale dvoumetrová skříň s patnácti ciferníky, s nebeskými tělesy, ručičkami a čísly. Já jako neastronom jsem stejně obtížně chápal jejich význam, ostatně v dané chvíli byly beztak většinou nehybné.
Interiérový orloj v ústeckém muzeu je dílem vraha.
Skříň dal dohromady František Plánička. Ten svůj první orloj sestrojil ještě z „odřezků“ jako naprostý laik, když si – a teď pozor - odpykával od roku 1908 trest za vraždu své ženy v Plzni na Borech. Po propuštění se věnoval orlojářské výrobě sériově.
Jak se dostal orloj do Ústí nad Orlicí, není vůbec jasné. Původně byl v muzeu hodin ve Šternberku. Účel jednoho z ciferníků na Pláničkově orloji se ani ve 21. století, století počítačů, nepodařilo fyzikům objasnit. Ručička na něm oběhne dokola jednou za osm let a mine přitom devět vyobrazených znamení zvěrokruhu z dvanácti. Tak můžete zkusit své štěstí, amatérští astronomové, i vy.
