Musel jsem si hlídat běžky ve futrálu, batoh i foťák. A také to, abych já sám neskončil ve „futrálu“. Kouty nad Desnou a jesenickou Medvědí horu pod Dlouhými stráněmi spojuje docela adrenalinová lanovka.
Na sedačce před sebou jsem totiž neměl ochrannou tyč, která bývá na jiných lanovkách. Moderní lanovka stará necelých deset let měří dva kilometry a za šest minut překoná i převýšení půl kilometru.
Ale abych nepřeháněl, zase tak nebezpečné to není. Když se člověk chová opatrně a drží, je to bezpečné a nahoře mi ještě přibrzdili, když jsem vystupoval. Že jsem to já, jak se říká ve filmu Slunce, seno, jahody. Jízda vyjde na 300 korun, ale stojí za to.
Moravské Alpy
Jeseníky jsou moravské Alpy. V Krkonoších jsem nikdy tak „alpský pocit“ neměl jako tady u horní stanice lanovky na Medvědí hoře. Jak v bondovce, kde teď Jamese budou na lyžích pronásledovat zlosynové.
Mne nikdo nepronásledoval, vystoupal jsem na volně přístupnou rozhlednu, rozhled je úchvatný. Patnáctimetrová dřevěná věž má minimalistický, skoro až „skandinávský“ design a je z ní vidět na protilehlý hřeben na západě s horou Ucháčem a pak na nížinu táhnoucí se z Moravy do Čech.
Pak jsem jel na běžkách na Dlouhé stráně. Hned za rozhlednou v lese je ještě pozoruhodný dřevěný xylofon, kde může každý rozeznít pověšené klády. Mají docela zajímavý zvuk.
Červená značka není úplně myšlená jako běžkařská magistrála a má i kritické místo pod vrcholem Mravenečníku, kde běžkař balancuje na vrstevnici prudkého svahu.
Nejvyšší hora Jeseníků Praděd od Dlouhých strání
Dlouhé stráně jsou vlastně také bondovské. Kdyby je viděli tvůrci klasických bondovek, tak by Dlouhé stráně určitě „obsadili“. Z této vyhaslé sopky by se totiž klidně mohly odpalovat nějaké rakety. Hora v roce 2005 vyhrála anketu iDNES.cz o „div Česka“.
Dlouhé stráně v zimě jsou úplně jiné než v létě.
Stadion ve výšce 1 353 metrů
Kolem horní nádrže vede okruh 1 750 metrů. Oválu se dokonce oficiálně říká „stadion“ a člověk může jezdit na běžkách dokolečka s výhledem na Praděd. Dlouhé stráně v zimě, když se zvedne mlha, jsou fakt zážitkem. Tedy až na to, že obrovská nádrž na kopci se zblízka špatně fotí. Možná tak na program „panorama“, poodstoupit nejde.
Zažil jsem tam i typickou jesenickou inverzi, kdy je nahoře slunce a údolí zaplněné „bílým mlékem“.
Okruh kolem horní nádrže Dlouhých strání měří 1 750 metrů. Nádrž je ve výšce 1 350 metrů nad mořem.
Před patnácti lety jsem byl na reportáži přímo v útrobách hory, kde je strojovna Dlouhých strání. Provázel mě tehdy ředitel elektrárny Jan Babák a vyprávěl, že Dlouhé stráně se skutečně stavěly tak, že se „uřízla“ hora a zeminou se vršila hráz. V Dlouhých stráních „obíhají“ tři miliony kubíků vody. Stavbaři původně vybírali z osmi různých lokalit v Jeseníkách a jedné v Beskydech.
A sjezd dolů? Stačí fakta. Jel jsem po klikaté silnici spojující dolní a horní nádrž přečerpávací elektrárny. V zimě silnici mají běžkaři skoro celou pro sebe. Na cestě do Koutů jsem urazil zhruba patnáct kilometrů s výhledem na Jeseníky a převýšením sedm set metrů.
Prvních sedm kilometrů jsem se nemusel ani „odstrkovat“. Je to asi nejlepší běžkařský sjezd, jaký jsem v Česku zažil.
