1 Akce Havran
Rozhledna Havran nabízí fenomenální výhledy.
Ideálním startovním místem k proslulé špionážní věži, dnes rozhledně Havran, je Stará Knížecí huť. Poloprázdný Český les je místem zaniklých obcí i skláren a Stará Knížecí huť je jednou z nich. Dnes má jen pár stálých obyvatel, větší část tvoří rekreanti, chalupáři z velkých měst. Výrobu, která kdysi zdobila většinu českého pohraničí, připomíná naučná stezka Historie sklářství, po které se za chvíli vydáme. Jen co sundáme kola z auta. A najdeme parkování v obci, která zjevně žádné parkoviště nemá.
Český lesPohoří Český les se táhne od Chebské pánve na severozápadě až po Všerubskou vrchovinu, která odděluje Český les od Šumavy na jihovýchodě. Jeho délka je 80 kilometrů. Krajina se svým rázem velmi podobá Šumavě, je však v průměru o 300–500 metrů nižší. A také má výrazně méně lidí. Český les nabízí 270 kilometrů cyklostezek, nespočet běžkařských a trekových tras a malebná městečka. Kraj protkaný staletými poutními stezkami a dávnými obchodními trasami má mimořádně bohatou historii plnou příběhů o sklářích, obráncích hranic a zaniklých vesnicích. |
S pestrou směskou místních se setkáváme hned po příjezdu do obce, kdy nám rekreantka se sluchátky v uších poradí, že můžeme nechat auto u popelnic. Rozkopaný prostor s kládami natahanými z lesa v nás moc důvěry nebudí, naštěstí místní rodinka posedávajíc celý den vedle postaršího domu za zvuků diskotékové devadesátkové hudby nám poradí. „Tam stát nemůžete, nechte auto tady před námi. Jdete na Havrana? Už tady pár takových bylo,“ dozvídáme se.
Nezapomene si prohlédnout pomník bývalé obce Stoupa a vyrážíme směrem k Huťskému rybníku. U něj je možné odbočit a projít si zbytky Arnoštovy leštírny na ploché sklo, jediné dochované na našem území. Pohon leštírny zajišťovalo původně vodní kolo a po roce 1910 jej poháněla elektrická energie z vodní turbíny. Polorozpadlá dílna působí stejně jako Stará knížecí huť – smutně a opuštěně. Stejně jako celý Český les jsou místem, které svůj civilizační vrchol zažilo v první polovině minulého století.
Odbočujeme od Sklářské stezky a po asfaltových, občas do štěrku přecházejících cyklostezkách, a stoupáme k Havranovi. Navzdory tomu, jak odlehle celý kraj působí a navzdory tomu, že jsme stále nikoho nepotkali, není o informační tabule a turistické značení nouze. Na první památky vojenské poválečné činnosti narážíme až pár kilometrů před hranicemi, kdy se asfaltka mění v cestu složenou z betonových desek. Pro armádní vozidla jistá, na dlouhé desítky let zpevněná cesta, pro cyklistu trochu rozhrkaná projížďka. Na druhou stranu, s dnešními tlumiči i na levnějších bicyklech jsme na tom přece jen lépe, než by tomu bylo před pár lety.
Proměny Českého lesa směřují od mrtvolného ticha do mrtvolného ticha |
Těsně před rozhlednou Havran zírají z poza stromů rezavé zbytky železné opony. Dvojitá hradba zkroucených ostnatých drátů vypadá hrozivě i po letech a určitě v poválečném období zachytila několik po svobodě toužících Čechů, kteří dokázali uniknout kulkám režimem zfanatizovaných pohraničníků.
Rozhledna Havran nabízí výhled do Německa, na české hory a za dobrého počasí jsou vidět i Alpy.
A už ční před námi – Havran. Dnes rozhledna s fenomenálními scenériemi na všechny strany, za jasného počasí nechybí ani zasněžené vrcholky Alp. Jedna z nejprostornějších a nejzajímavějších českých rozhleden byla vystavěna v roce 1970 na místě dřevěné věže a tyčí se do výšky 25 metrů. Dlouhé roky sloužila jako stanoviště radiotechnického průzkumu Československé lidové armády. Sledovala radary, vysílačky a navigační systémy letadel tehdy nepřátelského svazku NATO. Dosah do území Spolkové republiky Německo byl až 500 kilometrů.
Před patnácti lety rozhodla armáda o jejím zbourání, ale Klub vojenské historie a sportů Tachov ji nákladnou přestavbou zachránil a od roku 2013 je otevřena veřejnosti. Po vysílačkách a ubikacích pro zpravodajce sice už není ani památky, ale přesto se při výstupu na ni dotýkáte nedávné československé historie.
Čekání na Bobra
Z Havrana můžete kousek popojet a bloumat po zarůstající pěšině na česko-německé hranici, nebo sjet dolů okolo modře značené trasy, napojit se opět na Naučnou stezku historie sklářství a vrátit se do Knížecí huti. A nebo se vydat směrem na východ po zelené směrem k městečku Lesná. Asfaltky zde už nečekají tak často, ale lesní cesty jsou příjemně sjízdné.
Určitě nevynechte zříceninu hradu Šelmberk, který už není snadné ve skalách kolikrát nalézt, ale jde o zajímavou památku. O pozůstatcích stavby ze 13. století ve výšce 769 metrů není moc známo, snad jen, že pravděpodobně šlo spíš o strážní pevnost než hrad (navíc jde podle všeho o chybné označení, skutečný Šelmberk, tedy v originále Schellenberg, stál o několik kilometrů dál za německou hranicí). Ještě ve středověku stavba vyhořela nebo byla vypálena. Její existence také mohla souviset s ochranou těžby zlata u nedalekého Zlatého potoka.
Zpevněná lesní cesta poblíž Lesné v Českém lese
Dál po zelené k zámku Lesná to už není pro cyklisty ideální, zejména kvůli lesní správě, která pokrývá cesty velkými štípanými kameny. Možná díky ním nezapadnou lesní stroje do bláta, ale cyklista po nich jet nemůže. Proto se radši vydejte do Lesné po silnici.
Do NěmeckaCyklostezkami Českého lesa lze křižovat nejen Čechy, ale také Německo. Oberpfälzer Wald na opačné straně hranice nabízí další možnosti vyžití a také barevnou a třískavou bavorskou kulturu. Komu nevadí místní tradiční hudební občerstvení, může v městečku Eslarn, pár minut od Resortu Český les ochutnat rukodělné pivo Zoigl v pivovarské restauraci s velmi slušnými cenami a jak je u našich západních sousedů zvykem, i trpělivou a milou rodinnou obsluhou. |
Lákadlem je přilehlá bobří rezervace, kam zvou návštěvníky cedule „jen tři kilometry a jste u bobrů“. Bobři bydlí u bažinatých jezírek v údolí a sjet k nim na kolech jde poměrně lehce.
Samotná bobří rezervace obklopená Naučnou stezkou vodní svět je krásná, ale bobří jsou dobře skrytí. Ale potkali jsme zde turistu, prvního za celý den. Bylo pozdní odpoledne a on poklimbával s batohem na okraji větší kaluže v rákosí. „Dobrý den, co tu děláte?“ „Čekám na bobra.“ „Jak dlouho tady jste?“ „Od rána,“ odvětil. Nepomohla nám ani hlavní atrakce stezky, kterou je bobří pozorovatelna na břehu jednoho z rybníků s lavičkou a průhledem přímo na bobří hrad. Takže jsme se raději spokojili s bobrem na skládací tabuli hned vedle a drápali se do konce hlubokými koryty připomínajícími tankodrom. Není to oficiální cyklostezka, takže si lze těžko stěžovat na neprůjezdnost, ale tato žlutě značená cesta zdevastovaná lesní správou potrápí i pěší turisty.
Naopak nás potěšila naučná stezka Podkovák, která vede turistu po dřevěných chodníčcích unikátním rašelinným systémem. Vrchovištní rašeliniště udělá radost nejen záplavou borůvek, které ve vysoké nadmořské výšce dozrávají až v srpnu, ale také výskytem masožravých rostlin, samozřejmě řádně označených cedulkami.
