Na internetu se až příliš kopíruje, říká autor největší encyklopedie o Česku

aktualizováno 
Ucelený soubor Český atlas je dosud nejrozsáhlejším obrazovým vlastivědným průvodcem o České republice. Detailní informace, tisíce fotografií a map provádí čtenáře po všech zajímavých turistickým cílech. Všechna popisovaná místa jsme osobně navštívili, tvrdí autor Jaroslav Kocourek.

Ukázka z dílu Severní Morava a Slezsko encyklopedie Český atlas | foto: Nakladatelství Freytag & Berndt

V devíti svazcích představujete čtenářům detailně více než šest tisíc lokalit a objektů. Kolik času to vašemu autorskému týmu zabralo?
První kniha Českého atlasu (Střední Čechy) vyšla v roce 2001, poslední (Severní Morava a Slezsko) před dvěma týdny. Dlouhá doba mezi nimi je dána skutečností, že všichni autoři pracují na knize ve „volném čase“, pro všechny je to spíš koníček. Výhodou této časové neohraničenosti je to, že práce není uspěchaná a lze jí věnovat tolik času, až je výsledek co nejdokonalejší. Fotografovat jsme se snažili jen za optimálního počasí, na které je potřeba často čekat.

Kolik fotografií se vám podařilo do celé encyklopedie zařadit?
Ve všech devíti svazcích máme zhruba třicet tisíc fotografií a ilustrací, které jsou navíc doplněny stovkami map a detailních plánků.

Jak jste řešili aktualizace informací u objektů a lokalit, které jste zpracovávali na začátku?
To je největší problém knih tohoto typu. V době vydání jsme použili fotografie zobrazující aktuální podobu všech míst, ale v okamžiku, kdy je kniha vytištěna, už jakákoliv změna není možná. V tom je jistě výhoda internetu, tedy pokud se někdo o aktualizaci popisu míst snaží. Na druhé straně lze na knihy pohlížet jako na dokumenty určité doby, které na věky zachovají informace času, ve kterém vznikly.

Z jakých podkladů váš autorský tým čerpal?
Nejprve jsme vycházeli z dosud vydaných knih, tedy nejrůznějších monotematických encyklopedií, později z internetu, který se během let zaplnil potřebnými informacemi. Často užitečnější jsou však různé regionální publikace, které jdou více do hloubky a jejich důvěryhodnost je větší. Na internetu až příliš často zjišťujeme, že texty se i s chybami jen kopírují na různé stránky. Pravdivost informací se snažíme ověřovat z různých zdrojů, ale někdy to není možné.

Fotogalerie

Většina lidí dnes vyhledává informace právě na internetu. Neměl jste při své práci tak trochu obavy z konkurence jako je například Wikipedie?
Wikipedie v určitém směru vůbec není pro Český atlas konkurence. Informací je v ní sice spousta, také jsme z ní čerpali, ale kromě toho i z jiných zdrojů. V mnoha případech je text v Českém atlasu podrobnější a doufám, že i bezchybnější. Co je však mnohem podstatnější, v knize je vše pěkně přehledně pohromadě, stránky mohou působit inspirativně, zatímco na internetu člověk někdy neví, co vlastně má hledat.

V souboru najdeme turistické cíle ze všech možných historických období. Které vám nejvíce přirostlo k srdci, nebo bylo podle vás pro české dějiny nejzásadnější?
Nerad bych se pouštěl do hodnocení českých dějin, protože v tom nejsem odborník. Mě osobně velmi oslovují industriální památky, tedy stavby a zařízení z období poměrně nedávného. Udivuje mě krása a náročnost těchto budov a neobyčejná dokonalost strojů, které dokážou i po mnoha letech stále kvalitně pracovat.

Při čtení vašich knížek mě překvapilo, jakým detailům se věnujete. Podle čeho jste vybírali, co se ve vaší knize objeví a co už ne?
Ono není možné vše naplánovat z tepla domova. Vzhledem k tomu, že jsme všechna popisovaná místa osobně navštívili a křížem krážem projezdili celou republiku, často nás zaujalo něco, o čem jsme před cestou nevěděli. Někdy to byly i různé zajímavé detaily. Obrázků jsme samozřejmě pořídili ještě mnohem víc, než kolik se do knih vešlo. Jistě se tedy stane, že čtenáři nenajdou úplně vše, co by chtěli. Výběr fotografií i textů musel být určitým kompromisem vzhledem k přijatelnému rozsahu knihy.

Kunín. Ukázka z encyklopedie Český atlas

Kunín. Ukázka z encyklopedie Český atlas

Která místa nebo lokality pro vás byly nejvíce problematické? S jakými problémy jste se museli při své práci potýkat?

Při popisu významných objektů jsme se snažili na fotografiích ukázat jejich interiéry, které jsou většině čtenářů neznámé, přestože jsou často velmi zajímavé a krásné. A právě to nebylo jednoduché, protože jejich vlastníci si to někdy nepřáli. Zejména u kostelů bylo potřeba vysvětlit, že nejsme zloději, kteří je chtějí vykrást, ale že to je pro dobrou věc. Naštěstí se na přípravě knih podílejí mé kolegyně Šárka Kabátová, Libuše Lexová a Jana Heroutová, kterým se většinou podařilo situaci vyřešit, i když to nebylo jednoduché.

Měl jsem na mysli spíš to, zda bylo v některých místech složitější získávat informace. Dá se ještě v Česku vůbec narazit na nějaké hůř zmapované místo nebo období? Napadají mě třeba Sudety, kde v podstatě nezůstal kámen na kameni.
Texty, zejména v posledních dílech, psali jiní autoři a po pravdě přesně nevím, jak složité pro ně bylo získat potřebné informace. Pokud se zmiňujete o Sudetech a zaniklých místech, zrovna ta patří k fotograficky velmi vděčným tématům.

Ukázka z dílu Severní Morava a Slezsko encyklopedie Český atlas
Most - chrám Panny Marie. Ukázka z encyklopedie Český atlas

Když se ohlédnete za vaší prací, v čem vám nejvíce rozšířila obzory?
Při fotografování velkého množství míst po celé republice jsem se utvrdil v poznání, že je u nás krásně. Nejenom místa notoricky známá, jako je třeba Český Krumlov, Karlovy Vary či Krkonoše, totiž stojí za návštěvu. I oblasti zdánlivě neatraktivní, například průmyslové Mostecko či Ostravsko, mají své kouzlo a skrývají řadu zajímavých míst. Velmi příjemné je také zjištění, že se mnohé památky opravují a obce jsou mnohem krásnější než před dvaceti lety.

Kolik lidí tvořil váš tým?
Část fotografií dodali manželé Šírovi, většinu textů napsali historici Petr Nisler, Jan Gross a Marek Podhorský, řezy významnými objekty namaloval Jaroslav Staněk. To jsou hlavní spoluautoři, menší měrou pak přispělo dalších asi deset spolupracovníků.

  • Nejčtenější

Vzpoura na luxusní lodi. Místo fjordů jen rozbouřené moře a ucpané záchody

Dovolenou, kterou zažijí jednou za život. To si slibovali cestující výletní lodě Norwegian Spirit, kteří se vydali na...

Rakouský recept na dokonalost. Smíchejte hory, jezera a parádní vyhlídky

Jen jenom na vás, jaký druh výletu si zde zvolíte. V tomto rakouském horském ráji můžete vyrazit na kole, projít si...

Dvacet minut a pauza. Hoďte se do klidu v největším termálním jezeře Evropy

Není to od nás daleko. V maďarském Hévízu můžete zažít dokonalý relax protkaný neopakovatelnou atmosférou. Však bylo...

Šanghaj není jako Brno. Netradiční pohled na život v čínské metropoli

Navštívit Šanghaj je něco jako jet na seznamovací kurz na škole. Probudí ve vás zvědavost, poznáte plno nového a...

Zaniklé tratě: Kladensko-nučická dráha odvezla do hutí miliony tun materiálu

Dnešní Zaniklé tratě se zaměří na dráhu, která měla zásadní vliv na rozvoj průmyslu v českých zemích, a to i přesto, že...

Premium

Gott šel měsíc před smrtí do Archivu bezpečnostních složek. Měl čisté svědomí, říká Špátová

Ten titulek musím hned opravit, protože Olga Špátová s Karlem Gottem prožila vlastně roky dva. Už před deseti lety, k...

Premium

Audioknížka o životě Jeana-Paula Belmonda, vyprávěná Jiřím Krampolem. Zcela zdarma

Jiří Krampol daboval Belmonda ve 28 filmech a jeho hlas je tak s tímto hercem téměř neoddělitelně spojen. Stylově tedy...

Premium

Červenobílý život na hraně. Čína se zlobí, Tvrdík i celá Slavie trnou

Žádná legrace to není. Aspoň pro slávisty určitě ne. Sám prezident republiky naznačil, že do slavného fotbalového klubu...

  • Další z rubriky

Kam vzít rodinku na výlet. Poděbrady potěší zámkem i zmrzlinou za odměnu

Je to malé, leč velmi přívětivé městečko. Poděbrady se proslavily jako lázně, najdete tu také spoustu parků a zeleně....

Na co zírá mašinfíra: Ve stínu Jeseníků z Malé Morávky do Bruntálu

Se seriálem Na co zírá mašinfíra zavítáme na severní Moravu. Tentokrát projedeme trať, která vede do nitra Jeseníků k...

Český výletník: Kde mají pomníky tranzistor, rezistor a integrovaný obvod

Znám pomník kostky cukru v Dačicích. Pamatuji pražskou pamětní desku Mejlovi Hlavsovi, která hrála Muchomůrky bílé. Ale...

Pro ty, co se umí postarat. Vyberte nejkrásnější nádraží letošního roku

Ne každé nádraží v Česku je krásné, malebné a udržované. O to větší pozornost si zaslouží ta místa, kde se daří...

Najdete na iDNES.cz