Na vrcholu šumavského Pancíře (1 214 m n. m.) se lidé fotí u na první pohled absurdního uměleckého objektu – dveří bez domu. Jsou tam prostě jenom ty dveře. „Venku“ i „vevnitř“ je Šumava. Jediným smyslem dveří je propagace lokality.
Objekt tam nainstalovalo v roce 2019 sdružení We Love Šumava na akci nazvané jak jinak než Den otevřených dveří. Autoři dobře věděli, že se stanou proslulými hlavně díky Instagramu a dalším sociálním sítím.
„Bylo nám líto, že Pancíř nemá svůj vrchol s křížem, jako ostatní kopce. Napadlo nás udělat dveře, které turistům otevřou Šumavu,“ řekl Richard Brož ze spolku We Love Šumava. Dveře mají docela běžný rozměr, jakkoli na fotkách vypadají naddimenzované. V tom je právě kouzlo sociálních sítí: zveličit, co se dá.
„Švýcarská“ příroda v Česku
Ačkoli, někdy to může i u nás fungovat skoro jako ve Švýcarsku – snímky, o kterých jste neochvějně přesvědčeni, že musí být vyumělkovaným dílem grafického programu Photoshop, vznikají docela přirozeně. A jsou na nich naprosto obyčejné motivy.
 |
Pro takový příklad si musíme od svérázného umění na Pancíři odskočit nějakých 200 kilometrů na severozápad Česka. V ašském výběžku, nedaleko zaniklé sudetské vsi Újezd, roste na louce nádherný osamocený javor. A jelikož stojí poblíž stezky k nejzápadnějšímu bodu republiky, který sám o sobě kdovíjak fotogenický není, stal se strom jaksi mimochodem fotohvězdou sítí.
„Samozřejmě jsme si všimli, že se ten osamocený javor objevuje na internetu stále častěji, ale my s tím nemáme naprosto nic společného,“ směje se starosta přilehlé vsi Krásná u Aše Luboš Pokorný. „To výletníci. Prostě jim ta krásně tvarovaná solitérní koruna nějak padla do oka. Budeme se muset přihlásit do soutěže o Strom roku.“
Ke krásnému stromu u Aše se váže příběh. Dejme slovo starostovi: „Podle katastrálních map je ten strom jedním z mála viditelných pozůstatků zničené obce Újezd. Na místě fungoval do vyhnání v červnu 1946 statek č. p. 11 rodiny Hedrüch. Měli čtyři děti, hospodařili na 10 hektarech s jedním koněm, třemi voly, čtyřmi krávami a třemi prasaty, k tomu měli sedm hektarů lesa. Z celého Újezdu zbyl jen hřbitov, jehož původní náhrobní kameny jsme po pádu komunistů sbírali v okolních lesích a usazovali je na současné místo.“
Za klasiku českých instagramových záběrů už platí Solenická podkova – televizní reklamou proslavený výhled na vltavský oblouk u obce Zduchovice nedaleko orlické přehrady. Z parkovišťátka v centru vsi se tam dá v pohodě dojít po zelené značce a neznačenou lesáckou silničkou za pouhou půlhodinu.
Nejen při východu či západu slunce lze ze solenické skály pořídit nakažlivé záběry. Vyhlídky jsou v lese nad řekou vlastně dvě: z té horní je skvěle vidět přehrada i s šikmým lodním výtahem, ale za stromy se skrývá vltavská podkova – za tou je nutné seběhnout po strmých lesních schodech na nižší, zrádnější pozici. Tady obzvlášť pozor při našlapování po hranách skály, nenechte se tou nádherou okolo unést přespříliš, pořád koukejte pod nohy.
Tam musím!
Na fotkách se (nejen) na Instagramu často objevují české cíle, které vynikají hlavně tím, že snímek na první pohled zaujme, že něčím vybočuje. Divák si okamžitě řekne jako u těch šumavských dveří: „Ty jo, tohle vypadá dobře. To neznám. Tam musím!“
Klasickým příkladem tohoto fenoménu je lávka přes rybník ve Vestci na jižním okraji Prahy. „Lávka je na našem rybníce už od roku 2010. Původně jsme chtěli stezku kolem rybníka, ale na odboru životního prostředí nám to neprošlo, chtěli tam nechat volnou přírodu. Tak jsme se inspirovali v Holandsku, kde podobné chodníky nad vodou mají,“ vzpomíná starosta Tibor Švec.
Lávka nemá zábradlí, proto je potřeba při výletu přes kalnou vodu dávat obzvlášť pozor s malými dětmi. Lákají je sem i další atrakce: venkovní hřiště se zvukovými a světelnými hrami, grilovací stanoviště či lesní trampolínky. Bývá tu hlavně o víkendech dost plno, přitom sotva by sem spousta rodin zabloudila, nebýt oné vodní lávky. „Zažíváme díky lávce trochu overturismus. Každý se na ní chce vyfotit. Ale jsme rádi,“ říká starosta.
Podobných příkladů novinek, které přitáhnou davy výletníků, existuje víc. Dost často jde o prapodivné konstrukce v krajině, které tam působí jako pěst na oko. Ale na fotografiích se prostě dobře vyjímají.
Takhle funguje třeba obří židle a stůl v Rychlebských horách nebo rozhledna Špička v Jizerských horách od architektonického ateliéru Mjölk. Ta vypadá jako UFO. Spodní plocha se zrcadlí, takže si tam autor snímku může vyfotit sám sebe. A to je terno. Fotky selfie jsou přece šlágrem sociálních sítí.
Druhý život
Instagram dokáže zajistit druhý život i „tradičním“ památkám, které mnozí turisté poznají na první pohled. Do této skupiny náleží například labská přehrada Les Království v Podkrkonoší – ty charakteristické pohádkové věžičky na kamenné hrázi.
Takřka neznámým místem bývaly bez sociálních sítí Tři kříže ve Slavkovském lese nedaleko obce Prameny. Stojí na svém místě už od roku 1849, kdy je tam lidé vztyčili jako formu poděkování za vyléčení nemocí, jak dokazuje nápis vytesaný na nejstarším z nich.
Od roku 1914 funguje skalní tunel Pekařova brána na nynější silnici třetí třídy číslo 27926 v Českém ráji nedaleko Vyskeře. Byl proražen za účelem dopravy, ale ta je zde naprosto minimální. Zato v 21. století se stává šlágrem sítí. Dá se na něj vystoupit – nahoru vede kamenné schodiště i lezecké cesty. Pikantní je, že z některých úhlů pohledu (hlavně shora) připomíná egyptskou sfingu.
Pozoruhodným případem instagramového cíle je decentní válcová kaplička na Hradišťku u Velkých Bílovic. Tady hraje roli harmonie, která z jejích snímků vyzařuje, všeobecná obliba vinařské jižní Moravy živená filmy typu Bobule a také překvapení: kaplička je teprve 20 let stará, nejde o žádnou památku.
Od roku 1914 funguje skalní tunel Pekařova brána na nynější silnici třetí třídy číslo 27926 v Českém ráji nedaleko Vyskeře.
Na Šumavě se rozhodli instagramového zájmu o dveře na Pancíři využít i pro dobrou věc: „Po prvním roce jsme viděli úspěch na sociálních sítích, kdy stovky lidí označovaly své fotky dveří hashtagem #otevrenedvere, a tak nás napadlo, že fotky mohou pomáhat. Lidé, kteří označí fotku na Instagramu,
přispějí na dobrou věc. Na konci roku jsme fotky sečetli a udělali jsme třem desítkám dětí hezčí Vánoce,“ uvedl Richard Brož ze spolku We Love Šumava.
Stezka na Hluboké
V honu na selfíčkové výletníky zašli zatím nejdál v Hluboké nad Vltavou, kde vznikla rovnou „Instagramová stezka“ (#instahluboka) po místech, na kterých se dá pořídit nejlepší snímek. Motivy? Samozřejmě zámek, zámecké schody, místní zoo. Někdo tam dal na stránku fotku půllitru piva v hospodě. Asi ze stezky zabloudil.
Fotograf a spisovatel Jan Hocek, který popsal třeba stezku po hranicích Česka, si nového fenoménu v turistice také všiml: „Přijde mi to sice někdy povrchní, nicméně u mnoha lidí pochopitelné. Cíl je jasný, musí být snadno dosažitelný a často hned na místě následuje rychlá odměna: napostování na Instagram.“
S novou realitou je celkem smířený: „Ty lokality za to nemohou, spoustu z nich stojí za to navštívit, to je nesporné. Smutné na tom je, pokud tam lidé směřují opravdu jen kvůli té fotce a nic dalšího si o tom místě nenastudují,“ míní Hocek.
STEZKA NAD VINOHRADY KOBYLÍ. Bizarní vyhlídka ve tvaru zatočeného hada poutá pozornost nad vinařskou obcí Kobylí u Břeclavi. Vznikla v roce2018, cestou nahoru si člověk může číst citáty a sugestivní otázky jako: „Kdy ses naposled zamiloval?“ Kobylí má železniční zastávku.
Podle něj je však zřetelné, že některá místa vznikají jen pro účely fototuristiky: postaví se fotogenicky zajímavá stavba (často nedávající jiný smysl) a čeká se, až se tam nahrnou lidé s mobily. „Příkladem může být rozhledna Boží vyhlídka u Božího Daru nebo vámi zmiňované dveře na Pancíři.“
Taková místa pak skutečně často úpí pod přívaly návštěvníků. Jak se turistickým davům vyhnout i v krásném počasí? Nám se během reportážních cest za instagramovými českými cíli náramně osvědčily páteční dlouhé jarní večery. Magické světlo zapadajícího slunce jsme měli sami pro sebe jak na solenické vyhlídce, tak na věčně obležené lávce přes rybník ve Vestci či u Tří křížů ve Slavkovském lese.
