Staroměstské náměstí, orloj, Karlův most, Malá Strana a Pražský hrad patří k místům, která při první návštěvě české metropole obvykle nechybějí v žádném itineráři. Pokud však turista zůstane pouze v historickém centru, může podle BBC přijít o něco, co je pro Česko možná charakterističtější než všechny slavné památky dohromady. O obyčejnou českou hospodu.
Britský novinář David Farley se při své návštěvě Prahy vydal na Žižkov, do čtvrti, která má mezi Pražany dlouhodobě pověst místa zaslíbeného hospodám. A poměrně rychle zjistil, že česká pivní kultura má pravidla, která se turistovi nemusí podařit pochopit na první pokus.
Přinesli nám pivo, které jsme si neobjednali
Jedna z prvních situací ho zjevně zaskočila. Se svou manželkou seděl v žižkovské hospodě a popíjel pivo. Když před nimi výčepní najednou postavil další dva čerstvě načepované půllitry plzeňského, nevěděli, co se děje. Další pivo si totiž neobjednali. A ještě ani nedopili to předchozí. Zatímco Čech možná podobnou situaci ani nezaregistruje, zahraniční návštěvník v ní vidí něco typického, co se v jeho domácím prostředí jen tak nestává.
Na Žižkově je podle BBC možné zažít Prahu, která je turistům z historického centra poněkud skrytá. Čtvrť leží jen několik tramvajových zastávek od centra, přesto zde člověk podle Farleyho potká výrazně méně návštěvníků s mapou nebo průvodcem v ruce.
Slavné hospody: Pinkasovi číšníci nosili patnáct piv najednou |
Místo nich jsou tu lidé, kteří přišli po práci na pivo. Staří štamgasti sedící u svých stolů. A výčepní, který často ví, co si kdo objedná, ještě než host stačí promluvit. „Pokud chcete pochopit českou hospodskou kulturu, je těžké najít lepší místo než Žižkov,“ říká Martin Havlín, spoluzakladatel Prague Craft Beer Tours a rodák z této části Prahy.
Podle něj je důležité právě to, že žižkovské hospody se nesnaží svou „autentičnost“ prodávat turistům. Jsou především místem pro místní. A právě proto mohou být pro návštěvníka ze zahraničí zajímavé.
Pivní tácek je důležitý a pěna není chyba
Proč vlastně zahraniční návštěvníky české hospody tolik fascinují?Jednoduchá odpověď zní: protože pivo je v Česku mnohem víc než nápoj. Češi patří dlouhodobě k národům s nejvyšší spotřebou piva na světě a pivní kultura je výraznou součástí zdejšího společenského života.
Zahraniční návštěvník to však nemusí pochopit u stolu v turistickém baru na Starém Městě. „Stejně jako většina Newyorčanů nejí na Times Square a většina Londýňanů nechodí na jídlo na Piccadilly Circus, ani Pražané nechodí pít do nejvíce turistických částí města,“ popisuje Farley. Chce-li turista poznat skutečný každodenní život, musí se vydat tam, kam chodí místní. V Praze třeba právě na Žižkov.
U Blbejch, U Mrtvolky, U Suchý Dásně. Hospody v Česku se zvláštním jménem |
Zahraničního návštěvníka mohou překvapit i věci, kterým Češi nepřikládají žádný význam. Třeba obyčejný pivní tácek. V české hospodě totiž neslouží jen jako ochrana stolu před mokrým půllitrem. Má také svůj komunikační význam.
Když host položí tácek na sklenici, dává tím najevo, že další pivo už nechce. Bez jediného slova. Pro člověka, který české hospody nezná, to může být docela překvapivý systém. Výčepní ho všdak většinou pochopí okamžitě. A právě podobné drobnosti ukazují, že česká hospoda má vlastní nepsaný řád.
Není Evropanem a z hospody neodejde střízlivý. Co by Angličan neudělal |
Dalším překvapením pro zahraniční návštěvníky může být způsob, jakým se v Česku pivo čepuje. Půllitr českého ležáku není nutně naplněný tekutinou až po okraj. Pěna je jeho součástí. Pro Čecha je to samozřejmost. Pro někoho, kdo je zvyklý na jiný způsob servírování piva, může působit jako zbytečně prázdné místo ve sklenici.
„Sládek pivo vaří, výčepní ho dělá,“ cituje BBC Lucii Janečkovou, spoluzakladatelku pražského Institutu PIVO, který se věnuje vzdělávání výčepních. Podle ní je způsob, jakým se s pivem zachází po opuštění pivovaru, pro výsledný zážitek zásadní. Výčepní proto používají například tradiční české boční kohouty Lukr, které jim umožňují lépe kontrolovat množství pěny.
Od národního obrození po socialismus
Možná nejzajímavější na pohledu BBC je však to, že si zahraniční novinář všímá něčeho, co sami Češi často považují za samozřejmost. Hospoda totiž není jen místo, kde se konzumuje alkohol. Je to společenský prostor.
„Můžete mít u sousedních stolů stavebního dělníka, právníka, univerzitního profesora a důchodce a pít úplně stejné pivo,“ popisuje Jakub Neužil z Prague Craft Beer Tours. Právě v tom podle něj spočívá jedna z podstatných vlastností české hospody. Lidé se zde nepotkávají jen proto, aby se napili. Řeší práci, sport, rodinu, politiku i každodenní starosti. Hospoda je svého druhu společenský obývák. A její význam není jen současný.
Český výletník: Prošel jsem si známé hospodské ulice v Česku |
Hospody hrály svou roli také v českých dějinách. Podle Jiřího Vinopala ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR byly v 19. století jedním z míst, kde se setkávali čeští vlastenci, politici, spisovatelé, umělci a další představitelé národního života. V době českého národního obrození se stávaly centry společenského a kulturního života.
Později, za socialismu, se jejich význam proměnil. Podle Vinopala se hospody staly mimo jiné prostředím určitého úniku od každodenní reality. I proto dnes není česká hospoda jen podnikem, který prodává pivo. Je to instituce.
KVÍZ: Maturita z piva. Vyzkoušejte se, jak znáte značky, hospody i pijany |
„Jdeme na jedno“ nemusí znamenat jedno
Český návštěvník hospody se samozřejmě nemusí řídit žádnou příručkou. Zahraniční turista by však mohl několik základních pravidel ocenit. Pokud sedíte u stolu, obvykle počkáte, až přijde obsluha. Pivo si nechodíte automaticky objednávat k výčepu. Když dostanete půllitr, vezmete si pod něj tácek. Když je na pivu hodně pěny, neznamená to, že vás někdo ošidil. A pokud nechcete další pivo, překryjete sklenici táckem.
Pak je tu ještě jedno pravidlo, které může být pro cizince ze všech nejzáludnější. Když Čech řekne: „Jdeme na jedno?“, nemusí to nutně znamenat, že za hodinu odchází domů. „Možná nejčeštější pravidlo ze všech je, že když někdo řekne: ‚Jdeme na jedno‘, asi byste si neměli dělat žádné plány na zbytek večera,“ uzavírá Farley.
