Kdo se loni ke konci září vypravil na Sněžku, možná na jednu partičku bosých poutníků natrefil. "Chodit bez bot je strašně fajn pocit. Přírodu vnímáte všemi smysly, zažíváte pocit volnosti a svobody. Je to návykové," popisuje jeden z účastníků túry David Mrhač, který na výlety naboso chodí zhruba šest let.
Příští týden to bude rok, co s kamarády založil sdružení Bosá turistika. To se snaží ukázat, že výletníci bez bot nejsou žádní špindírové či podivíni. Pořádá proto různé osvětové akce, v květnu to například byl běh na Petřín. "Postoj veřejnosti se postupně mění a zájem je velký," říká Mrhač.
Ostatní turisté prý při pohledu na bosá chodidla reagují s úsměvem, pohoršením, někdy i závistí. Spíše než v přírodě občas dochází ke konfliktům ve městech. Například ostraha některých nákupních center vykazuje bosé chodce ven.
"Samozřejmě, když to přeženete a pak si po určité době vezmete boty, tak je to naopak balzám. Nejsme nepřátelé obuvi, to v žádném případě," upozorňuje manažer ve státní správě, který soukromě pořádá i kurzy chození po skle.
Chodím bos i na sněhu. Nedoporučuji rozpálený asfalt
Zhruba sto kilometrů za měsíc urazí bosýma nohama sociální pracovník a pedagog Igor Slouka. Na výlety vyráží každý víkend, za příhodného počasí s ním ťapou bosky i jeho malé děti. "Já jsem skalní chodec, takže chodím bos i na sněhu," říká propagátor bosé turistiky. Turista podle něj může být díky chůzi naboso v příhodnějším psychickém rozpoložení i lepším zdravotním stavu. A pomocí hmatu prožívá výlet jinak než s botami.
"Bosý člověk také kolikrát projde tam, kde pro obutého člověka cesta končí, například ve vodě nebo v blátě. Pro bosou chůzi je nejvhodnější přírodní nekamenitý terén, jako je hlína, jehličí nebo tráva. Naopak je potřeba se vyhýbat rozpálenému asfaltu nebo štěrku," líčí autor knihy Ne-li bosky, z nohou trosky.
Igor Slouka vyráží na pochody bez bot i se svými dětmi.
Slouka v březnu sepsal i metodiku bosé turistiky. V manuálu například doporučuje maximální délku výletu zhruba 20 kilometrů. Pro chůzi v náročnějším terénu a při nižších teplotách je podle něj potřeba předchozí trénink. Pokročilejší bosí chodci se v průměru pohybují o něco pomaleji než ti obutí - rychlostí kolem 3,5 km/h.
Bosou turistiku začíná oťukávat už i Klub českých turistů
Dnes už navíc nejsou odkázáni jen na běžné turistické pěšiny, ale mohou využít i několik stezek určených speciálně pro chůzi bez bot. Nejdelší vznikla loni poblíž jihomoravských Valtic a mezi vinicemi se vine do nedalekého Rakouska (více čtěte zde).
Na bosé výletníky mysleli i v Terezině údolí na jihu Čech. Sdružení pro podporu cestovního ruchu na Novohradsku tu postavilo deset chodníků vysypaných štěpkou, kamínky či šiškami. Jeden také vede potokem.
Na podobné zpestření narazí turisté i na hřebenu Beskyd v rámci naučné stezky Gruň-Bílý kříž. Tři sta padesát metrů dlouhý chodník pro bosé nohy i dalších třináct zastavení vytvořili pilní zemědělci ze Starých Hamrů.
"Jsme JZD a když máme všechno hotovo, tak vymýšlíme, co bychom mohli dělat. A napadlo nás toto. Původně jsme si mysleli, že to budeme muset kosit a udržovat, ale jak se tam chodí, tak se chodník vyšlape sám," popisuje předseda družstva Petr Šimeček.
Síť normálních turistických stezek je sice velmi hustá, přesto podle Mrhače speciální bosé pěšiny mají smysl. "Umožňují setkat se na malém prostoru s rozličnými povrchy. Člověk může jít chvíli po písku, štěrku, šiškách nebo se projít vodou a zmapuje si chodidly terén," argumentuje. Další dva prostory, stezka a hřiště, se prý chystají ve středních Čechách.
Řada lidí navíc na uzpůsobených stezkách snáz najde odvahu vyrazit do terénu bez bot. "Všichni svítí svými neopálenými chodidly, všichni se stejně šklebí v blátě a všichni stejně skučí na šiškách. Je to dobrý start k tomu, aby někdo odložil boty a pak chodil běžně po přírodě," dodává Slouka.
Byl to právě on, kdo nedávno kontaktoval i Klub českých turistů. "Novým formám se nebráníme, je to jedna z alternativních možností. Domluvili jsme se, že budeme bosou turistiku prezentovat na našich čtyřech akcích," říká předseda sekce pěší turistiky KČT Jiří Franc. Jako první proběhne 22. června piknik v pražské Botanické zahradě. Na podzim klub akce vyhodnotí a rozhodne, zda se bude netradičnímu druhu turistiky věnovat i dál.
