Předjarní scenérie na kraji lesa pod Milešicemi

Předjarní scenérie na kraji lesa pod Milešicemi | foto: Vít Štěpánek, pro iDNES.cz

Neznámý kout Pošumaví. Údolí Blanice je naštěstí dokonalý zapadákov

  • 8
Do světa lesního ticha, k nádhernému toku divoké nespoutané řeky Blanice. Tam vás zavede pěší okruh liduprázdnou krajinou na východním úbočí šumavského Boubína. A jak bývá na Šumavě zvykem, kříže v zaniklé osadě přinutí poutníky k zamyšlení.

Je to jeden z nejzapadlejších koutů Česka: údolí Blanice u Prachatic, tam, kde se terén začíná zvedat ze Šumavského podhůří do rozlehlého masivu Boubína. Kraj odlehlých osad, malebné mozaiky lesů a podhorských luk a dalekých výhledů, kam výletníci zabloudí jen málokdy.

Říčka Blanice – zdrobnělina je na místě, vodní tok tu má sotva tři metry šířky – v této oblasti vytváří mezi mlýny Blanickým a Řepešínským krásné zakleslé údolí lemované skalami tak, že místy připomíná skutečný kaňon.

Tajuplnosti ještě přidávají husté, těžko prostupné lesy. Zkrátka divočina, které jsme v Česku už skoro odvykli.

Naučnou stezkou do nitra divočiny

Východištěm pěšího okruhu touto jedinečnou krajinou je zmíněný Řepešínský mlýn, který se nachází asi dva kilometry západně od obce Záblatí. U mlýna začíná naučná stezka Na soutoku, která vás povede proti toku Blanice.

Po necelém kilometru vstoupí do lesa a místy značně nerovným terénem s padlými stromy se vine nad levým břehem říčky, jejíž temné vody pospíchají řečištěm plným kamenů.

Území je přírodní rezervací zvanou rovněž Na soutoku. Okolnosti jejího vzniku byly neobvyklé: správa NP a CHKO Šumava ji vyhlásila v roce 2003, rok po katastrofálních povodních, které výrazně změnily původní řečiště i jeho okolí. Stále se jedná o ráj přírodních živlů, který lidská činnost prakticky vůbec nenarušuje.

Po necelých třech kilometrech se pěšinka větví do dvou ramen a asi sto metrů před soutokem Blanice s Milešickým potokem se obrací zpět. Tady je třeba značení opustit, překročit potok a za ním prudce vystoupat do stráně na malou paseku, kde narazíte na širší cestu. Z tohoto místa je krásný výhled do údolí Blanice.

Nespoutaný jarní tok Blanice v rezervaci Na soutoku u Záblatí

Předjarní scenérie na kraji lesa pod Milešicemi

Cesta vás jižním směrem (vpravo) vede táhlým stoupáním do torza osady Plešivec. Částečně rekonstruované budovy obklopené rozsáhlými výběhy pro dobytek a koně působí dojmem „na konci světa“. A také ano: silnička tu končí a do nejbližšího sídla, které si aspoň trochu zaslouží přízvisko „město“, totiž do Volar, je to 10 kilometrů.

Ozvěny starých časů

Asi po třech kilometrech jižního až jihozápadního směru přijdete na o něco větší silničku. Křižovatka značí prostor zaniklé osady Cudrovice, což připomíná mj. pamětní kříž a deska. Nešlo o velké sídlo (mezi 1. a 2. světovou válkou tu žilo asi 130 obyvatel, skoro všichni německé národnosti), přesto měly Cudrovice (německy Zudrowitz či Zuderschlag) například kostel či školu.

Kamenná zídka cestou k zaniklé osadě Cudrovice

Kříž v prostoru zaniklé osady Cudrovice

Obec, jejíž historie se psala od konce 15. století a která ležela na trase Zlaté stezky, ovšem nepřežila běsné doby po 2. světové válce. Obyvatelé byli po roce 1945 vyhnáni a pokus o dosídlení Čechy nebyl úspěšný. Zástavbu nechaly komunistické úřady srovnat se zemí v 50. letech, kostel byl odstřelen v roce 1966.

Zpátky přes hrad Hus

U částečně obnoveného hřbitova v Cudrovicích narazíte na křižovatku značených cest. Modrá značka zprvu mírně, později strměji klesá do údolí Blanice, které překročíte po železné lávce. Říčka tu vytváří malebný zákrut, jistě jde o jedno z nejhezčích míst na celé trase.

Pohled do kaňonu Blanice u konce naučné stezky

Prudce stoupající pěšina na protilehlém (pravém) břehu Blanice vás přivede ke skrovným zbytkům hradu Hus. Ten stál na úzkém ostrohu nad řekou a poměry v něm musely být kvůli terénu značně stísněné – zato se však dal dobře bránit. Ani to ale v roce 1441 nestačilo, když posádka místního loupežníka neodolala útoku okolních šlechticů a hrad, který měl za sebou jen asi stovku let existence, už pak nikdo neobnovil.

Modře značená cesta pak ještě chvíli vede nad divokým údolím Blanice a terén se zklidní až na hrázi Křišťanovického rybníka. Ten v létě slouží rekreaci a jde o první místo na trase, kde se můžete setkat s nějakým – byť nevelkým – turistickým provozem.

Krajinná mozaika pod Milešicemi

Žlutě značená silnička za chvíli vyjde z lesa a otevřou se pěkné výhledy do šumavského podhůří. Pokud míříte přímo do Záblatí, sledujte z osady Hlásná Lhota stále žluté značení, které vás povede setrvale z kopce, stále pěknou výhledovou trasou.

Kdo nechal auto u Řepešínského mlýna, může za Hlásnou Lhotou překročit mělké údolíčko po levé ruce a bez značení se napojit na silničku mířící severozápadním směrem k lesu. Ta vás (posléze už bez asfaltu) provede řídkým porostem na další pěknou rozhledovou loučku a přes osadu Zvěřenice už snadno „seběhnete“ k Řepešínskému mlýnu.

Může se hodit

Praktické informace
Popsaná trasa měří asi 18 kilometrů. Po cestě nečekejte žádnou restauraci; stánek s drobným občerstvením najdete (pouze v létě) u Křišťanovického rybníka. Část trasy vede po strmých stezkách, můžete narazit na popadané stromy – terén vyžaduje pohorky.

Doprava
Do Záblatí jezdí několikrát denně autobus z Prachatic, o víkendech je však spojení o poznání slabší. Jízdní řády najdete na adrese https://idos.idnes.cz. Pokud přijedete autem, nabízí se zaparkovat přímo u Řepešínského mlýna u začátku naučné stezky.

, pro iDNES.cz