Vojenský újezd Libavá v Oderských vrších na jihozápadním okraji Nízkého Jeseníku nevznikl po druhé světové válce náhodou. Oblast patřila k nejchudším regionům v tehdejší ČSR a vyznačovala se nízkou hustotou zalidnění, neúrodnou půdou, nedostatkem vody a špatnou dostupností. Osudový odsun jedenácti tisíců Němců v roce 1946 spojený se zánikem dvou desítek obcí zakončil dějiny více než šesti set leté kolonizace a kultivace krajiny lidmi, kteří tu měli svou historii, předky a domov.
Když tito lidé nuceně opouštěli své chalupy, hospodářství a dobytek, brali si s sebou na památku hrst hlíny z pole nebo hřbitova. Touhou posledních žijících pamětníků bylo vrátit se domů alespoň jako popel.
(Ne)přístupný vojenský újezd
Působení československé a později sovětské armády znamenalo likvidaci německých vesnic a jejich vymazání z mapy. Po odchodu Rusů v roce 1991 nastalo na Libavé krátké bezvládí, kdy bylo možné vojenský prostor navštěvovat celkem bez obav. To se však brzy změnilo a od roku 1994 má běžný smrtelník možnost seznámit se s Libavou pouze jediný den v roce a to zpravidla 1. května, kdy se pravidelně koná cyklo-turistická akce Bílý kámen.
Strážisko je uměle navršená vyvýšenina, která vznikla okolo roku 1950 jako naváděcí zařízení pro leteckou střelnici.
Na kole nebo pěšky lze po předem určených a vyznačených trasách putovat jindy nepřístupným územím. Vzhledem k rozloze 236 km2 a charakteru komunikací dává většina účastníků (90%) přednost praktičtějšímu bicyklu. Ale i pěší putování má rozhodně své kouzlo.
Za 31 let se z každoročně pořádané akce stala regionální masová záležitost, jejíž ústředním cílem je návštěva vápnem nabílené skály nad obcí Mrsklesy pod vrchem Strážná (629 m). Váže se k ní několik variant pověstí o čertovi a sedlákovi a před vznikem vojenského újezdu byla oblíbeným cílem vycházek česky i německy mluvících obyvatel okolního kraje.
Bílý kámen 2025Běžně uzavřené prostory rozsáhlého újezdu mohou prozkoumat lidé na kolech, koloběžkách i pěšky. Návštěvníky mohou dopravit k újezdu cyklobusy i autokary, pořadatelé je vypravují z Olomouce i z okolních míst. Loni se jubilejního 30. ročníku této akce účastnilo rekordních 7053 lidí. Kromě obdivování krás Libavé čeká zájemce i doprovodný program. „Na všech významných místech bude informační služba, a to okrašlovací spolek Lubavia, její zástupci budou zájemce informovat o historii daného místa. Velkým lákadlem po loňských zkušenostech bude také ukázka bojové techniky, jednak nového tanku, který používá česká armáda, i bojového vozidla pěchoty. Na pozorovatelně ve Velké Střelné by znovu měly být tři ukázky a možnosti prohlídky,“ uvedl Heřman. Také letos pro zájemce pořadatelé zpřístupnili novou trasu. Zájemci si mohou díky ní zkrátit trasu z Města Libavá třeba na Vojnovickou kapličku nebo ke Královské studánce. Pohybovat se po újezdu mohou lidé pouze po vyznačených trasách, k dispozici přitom mají dopředu mapu akce. Lidé mohou po trase navštívit i řadu zajímavých míst, vynechat by neměli podle pořadatelů například kostel sv. Jakuba Většího a sv. Anny, barokní poutní chrám v zaniklé obci Stará Voda. Čekat tam na ně budou průvodci ze spolku Poutní místo Stará Voda u Libavé, kteří chrám zvelebují a navrací mu život i to, co mu bylo během minulého století odcizeno. Loni poprvé vypravili pořadatelé k vojenskému újezdu cyklolanovku – autobus s přívěsem pro kola. Zájem o něj byl velký. Letos pojedou cyklolanovky dvě, první z nich vyráží ráno z Olomouce a zájemce vyveze až na Velkou Střelnou pod pozorovatelnu. Na stejné místo vyveze cyklolanovka zájemce i z Velké Bystřice. Velká Střelná se nachází v centru vojenského újezdu. Cyklistům tak autobusy pomůžou zdolat nejtěžší úsek z Mrskles, odkud vede na místo až pětikilometrový kopec. Místa je potřeba si dopředu zarezervovat, nyní jsou stále volná. Pro rodiny s dětmi a starší občany pořadatelé vypravují také autobusové zájezdy, místa byla ale již v polovině dubna vyprodána. Zdroj: ČTK |
Přírodní laboratoř
Z hlediska přírodovědného je Libavá unikátní laboratoří, kde od roku 1946 probíhají v podstatě samovolné přírodní procesy. Ukončení tradičního hospodaření znamenalo začátek pomalého návratu zdejších ekosystémů k přirozenému stavu, kterým je les. Pole se změnila v úhory s travobylinnou vegetací. Na sušších místech expandovaly šípky a hlohy, na vlhkých stanovištích se rozšířily porosty keřových vrb. Vznikla tak pro vojenské prostory typická mozaikovitá krajina zarostlých polí a luk s roztroušenými remízky a křovinami prostoupená plochami vojenských cvičišť a dopadových ploch. Mnohá dříve odlesněná místa dnes již zcela pohltil vzrostlý les.
Přírodní rezervace Smolenská luka chrání mokřady typické pro vojenský prostor Libavá.
Přírodní bohatství Libavé spočívá zejména v druhově bohatých lučních společenstvích, jejichž pestrost je podmíněna nedotčeným hydrologickým režimem. Nikde tu neproběhly meliorace ani úpravy vodních toků. Botanicky bohaté jsou zejména prameniště, mokřady a nivní louky okolo potoků. Množství drobných vodních nádrží a tůní přeje hojnému výskytu obojživelníků.
Libavá je od roku 2004 také chráněnou ptačí oblastí. Hlavním symbolem zdejšího ptactva je chřástal polní, jehož hojná populace obývá spolu s bekasinou otavní vlhké louky. Vykytuje se rovněž orel skalní i mořský a také poslední moravská populace tetřívka obecného.
Kdo však není vyloženě odborník na botaniku nebo zoologii, má z přírody centrálních částí vojenského prostoru spíše rozpačité dojmy. Je tu sice pusto a prázdno a civilizační tlak na přírodu je v podstatě nulový, avšak kdysi udržovaná a opečovávaná kulturní krajina je již nevratně prorostlá křovím a houštím jako v pohádce o Šípkové Růžence.
Tajné pohřebiště a vykradené hřbitovy
Jednou ze vstupních bran do vojenského újezdu Libavá je vesnice Kozlov, odkud se chodí k pramenu Odry. Pramen změnil mnohokrát svou podobu, nedávno prošlo jeho okolí generální rekonstrukcí. Byl obnoven horní (Varhošťský) pramen a vyčištěn dolní (Kozlovský) pramen s přístřeškem. V plochém podmáčeném terénu vznikly haťové chodníky a naučná stezka. Vzrostlý smrkový les po kůrovcové kalamitě zmizel, krajina se otevřela a zprůhlednila.
Vrch Smolná: tam někde se snad nachází pohřebiště sebevrahů a popravenců.
Nedaleko Kozlova na hlavním evropském rozvodí u silnice č. 441 se nachází další vstupní brána na Libavou – rozcestí U Zeleného kříže. Vztyčený zelený kříž připomíná smrt hajného, kterého tu údajně zabil pytlák.
Při podrobném zkoumání mapy zjistíte, že v okolních lesích je rozseto mnoho dalších hrůzostrašně pojmenovaných míst: například U oběšených, Čertovy kazatelny, V Pekle, Vypálené. Žádné z nich se však nevyrovná tajuplné lokalitě Smolno, kde se mělo v minulosti nacházet tajné pohřebiště popravenců a sebevrahů z celé střední Moravy. Hřbitov bez křížů, k němuž se nikdo nehlásil, se ne náhodou nacházel na odlehlém území „bez pána“ na styku hranic tří někdejších panství. Legendy německých starousedlíků zmiňují stromy vyvrácené vichřicí, jejichž kořeny obnažily mělké hroby a vyvrhly kosti zahrabaných vyvrhelů….
Zatímco Smolenské pohřebiště zatím nikdo nenašel, hřbitovy bývalých německých obcí se nedávno podařilo z vojenského prostoru vyčlenit a pietně se v rámci omezených možností udržují. Na první z nich ve směru od Zeleného kříže narazíte u bývalé Nové Vsi nad Odrou. Na první pohled se neodlišuje od ostatních: kamenné pomníky rozkradli již v 50. letech Češi, po roce 1968 pak hroby důkladně překopali kvůli zlatým zubům sovětští vojáci. Přesto je tento hřbitov unikátní, a to konkrétně stále zřetelným zbytkem obdélníkového tankového okopu přímo mezi hroby.
Vojenská pozorovatelna u Velké Střelné
Za zmínku stojí i kdysi velký hřbitov ve Městě Libavá, na němž Rusové postavili tělocvičnu. Když si místní civilové stěžovali, že při bagrování základů z hromad hlíny a náhrobků trčí lidské kosti a lebky, jedné noci se vše naložilo na náklaďáky a zmizelo dodnes neznámo kam.
Ovšem největší památkou na přítomnost sovětských vojsk na Libavé je obnovený barokní poutní chrám ve Staré Vodě, jehož interiér stále zdobí nápisy v azbuce.
Co při akci Bílý kámen navštívit a co spíše vynechat?Velmi obtížná otázka! Samozřejmě ne pro ty, kteří se účastní pravidelně a ví, kam ještě při svých toulkách vojenským újezdem nezavítali a jak to v dané oblasti chodí. Kdybych přijížděl poprvé, volil bych určitě jako přesouvací prostředek kolo a vstupní místo s co nejvyšší nadmořskou výškou. Oderské vrchy jsou sice placaté a nízké, nicméně jejich okrajové svahy jsou velmi příkré. Netřeba ztrácet síly a elán hned na začátku! Čili přijet autem a odstavit ho na Kozlově nebo u Zeleného kříže. Podle mapky povolených cest, kterou každý obdrží na startu, bych se vydal směrem na Velkou Střelnou, kde určitě stojí za návštěvu vojenská pozorovatelna, kde si člověk udělá nejlepší představu o tom, co to je vojenské cvičiště. Cestou do Velké Střelné je možné si odskočit na Bílý kámen, pramen Odry, pokochat se rozhledem z vrchu Strážisko nebo si prohlédnout zámeček Bores. Pak bych se vydal po hlavní vojenské magistrále přes Smilov do Města Libavá a doufal, že tam ještě nedorazilo moc lidí přede mnou. Hlavně kvůli frontám před občerstvením. Po prohlídce a odpočinku ve Městě Libavá bych vyrazil do Staré Vody, kde nelze minout poutní barokní chrám a Královskou studánku. Kousek odsud jsou také zbytky pohotovostního muničního skladu (bunkru) Točka-sever, kde byly pravděpodobně umístěny rakety s jadernými hlavicemi.... Ze Staré Vody bych se vrátil smyčkou přes Vojnovice a Zigartice do Města Libavá a přes Smilov a Velkou Střelnou k odstavenému autu. Pro začátek určitě stačí! A příště zase někam jinam! |
Zarůstající pláně a pustá údolí
Pozoruhodným krajinným fenoménem Libavé jsou bezlesé náhorní plošiny v nadmořských výškách 600 metrů v okolí zaniklých vsí Smilov, Velká Střelná, Jestřábí a Nepřívaz. Tyto plošiny rozbrázděné tankovými cestami a krátery dopadových ploch se využívají jako vojenské cvičební plochy. Nádherný výhled na ně poskytuje vojenská pozorovatelna u Velké Střelné anebo vrch Strážisko (675 m), jehož okolí bylo významnou botanickou lokalitou srovnávanou před 30 lety s loukami Bílých Karpat. Kosatce, mečíky, zvonečníky či prasetníky tady dnes díky postupnému zarůstání lokality ovšem nenajdete.
Obnovený horní pramen Odry
V této souvislosti je zajímavé zmínit jeden z mála pozitivních aspektů působení Rusů na Libavé: na cvičištích intenzivně stříleli, krajinou se prohánělo mnoho tanků a bojových vozidel a svou nedbalostí způsobovali časté požáry. To vše vegetaci prospívalo a bránilo zarůstání krajiny. Druhým možná taky pozitivním aspektem bylo nepostihnutelné pytlačení udržující stavy jelení, srnčí a černé zvěře na únosné míře vzhledem ke škodám na lesních porostech. Dnes je Libavá vyhlášeným a myslivci velmi opečovávaným loveckým rájem s nebývale početnými stády jelenů s pověstí nejkvalitnějších trofejí v ČR.
Zdá se, že množství mysliveckých posedů a krmelců je na Libavé větší než počet zmizelých německých domů.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Pěší výlety na akci Bílý kámenJak jsme šli loni v roce 2024: Před odbočkou k Bílému kameni čekalo občerstvení na unavené turisty, kteří právě zdolali 350 metrů převýšení z obce Mrsklesy. Na Bílý kámen jsme pochopitelně taky zavítali. Nejbližší vesnicí od Bílého kamene bylo cca dva kilometry vzdálené německé Jestřábí (Habicht). Jediným patrným zbytkem je dnes ruina odsvěceného kostela Nejsvětější Trojice z konce 16. století. Kostel v Jestřábí sloužil i obyvatelům sousední německé vesnice Varhošť (Haslicht) vzdálené cca jeden a půl kilometru, kam jsme se dostali pohodlně po šotolinové cestě. Ve Varhošti na bývalé návsi před hospodou nás už čekali členové Okrašlovacího spolku Lubavia, který se stará o kulturní dědictví Libavska. Na zvětšených fotkách nám ukázali, jak to tu kdysi vypadalo. Právě stojíme u mostku přes potok v zatáčce někdejší silnice. Pokračování jsme zvolili proti proudu potůčku bývalou rozptýlenou vesnickou zástavbou Z Varhošťě jsme se vrátili na vrch Strážisko (675 m). Strážisko je uměle navršená vyvýšenina, která vznikla okolo roku 1950 jako naváděcí zařízení pro leteckou střelnici. Ze Strážiska jsme vyrazili směrem na západ do zaniklé vsi Nepřívaz po náhorní pláni rozbrázděné pojezdem těžké vojenské techniky. V Nepřívazu čekali opět členové Okrašlovacího spolku Lubavia, aby nám ukázali základy vesnické kaple a náves. Pak nás čekal už jen rychlý přesun s kopce dolů na vlak do Hluboček. Celkem cca 24 kilometrů. Jak půjdeme letos v roce 2025: |
