Máte měsíc od konce skvělého výkonu, kdy jste oběhl Česko kolem dokola po stezkách Via Czechia. Nakonec jste indiánským během zdolal neuvěřitelných 2 454 kilometrů, tedy denně v průměru osmdesát kilometrů denně. Ještě vás bolí nohy?
Nohy mě moc nebolí. Celou cestu jsem musel dávat pozor, aby mě nic moc nebolelo a abych mohl každý den pokračovat. Po měsíční sportovní pauze už zase běhám a těším se na pořádný sníh.
Rekordní výkonStart: Sněžka |
Na svém webu o sobě uvádíte, že jste univerzální outdoorový sportovec. Co si mám pod tím představit? Běhání po horách nebo je to něco víc?
Běhání po horách, běhání na lyžích, snowboarding a surfing. Odmalička sportuji venku, jako dítě jsem vyrůstal na Šumavě, kde jsem také začal běhat na lyžích a k tomu samozřejmě patří běh, pak jsem se přetransformoval na atletiku a v Plzni jsem běhal na dráze 800 metrů. Později mě začal lákat pobyt v horách a našel jsem si novou lásku snowboarding, a jak můj sportovní vývoj pokračoval, přibyla ještě další skvělá zábava surfing na vlnách. Všechno jsou to tak skvělé spoty a zábava, které se navzájem doplňují, že jsem pro jeden nikdy nemohl opustit druhý, všechno je to o pohybu v přírodě, o svobodě, kterou člověk při tom zažívá a která je pro mě tak důležitá.
Jak jste se dostal k nápadu proběhnout a projít celou trasu kolem Česka?
S tímhle nápadem si asi pohrává spousta lidí, kteří vytrvalostně sportují. Sem tam se vynořily myšlenky na to, jaké by to asi bylo, za jak dlouho by to člověk zvládl. Navíc je to prostě nejdelší kolečko, které u nás můžete běžet. Oběhnout republiku po hranici mě vážně napadlo ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl přibližné parametry trasy, tedy že má kolem dvou tisíc kilometrů s převýšením kolem zhruba 60 kilometrů, které jsou podobné jako u dálkového trailu přes nepálskou část Himálaje GHT Great Himalaya Trail. A to je dobrodružství, na které bych moc rád už delší dobu vyrazil. Tak mě napadlo, že by to mohla být vlastně dobrá zkouška, jestli jsem schopen vůbec takhle dlouho fungovat. Každopádně to nakonec bylo poměrně rychlé spontánní rozhodnutí a do dvou týdnů jsem vyrazil.
 |
Absolvoval jste některé podobné akce nebo závody v minulosti?
Podobnou akci jsem absolvoval poprvé, a to bylo pro mě vlastně to největší dobrodružství. Nevěděl jsem, kam až to půjde v rozumném tempu, jaké to bude po týdnu a dál. Moje zkušenosti vycházejí hlavně z evropských horských maratonů a ultramaratonů, takže jsem tušil, že to pár dní půjde určitě, a zbytek byl trochu krok do neznáma.
Bylo to zatím sportovně to nejtěžší?
Asi bych mohl říct, že ano. I když je těžké srovnávat, co je pro koho těžší, jestli úplné vyčerpání v maratonu nebo ultramaratonu na sto kilometrů, vydání se ze všech sil v cílové rovince na osm set metrů nebo dlouhodobá konstantní snesitelná zátěž v krásné přírodě desítky kilometrů každý den.
Vy jste začal na Sněžce a indiánským během obkroužil Česko po směru hodinových ručiček za neuvěřitelných třicet dní. Co vám takový výkon přinesl?
Byl to nádherně strávený měsíc venku, možná splněný sen něco takového konečně podniknout a nadšení pokračovat dál v této zábavě. Docela dobře jsem otestoval svoji hranici a začal jsem tušit, kde by tak asi mohla ležet, bude to nejspíš v hlavě.
Honza KozákUniverzální outdoorový sportovec. Vyrůstal na Šumavě a od dětství se věnuje běhu a běhu na lyžích. Později ho život postavil bokem ke směru jízdy, přivedl výš do hor a na oceánské vlny. V současné době je jeho život rodina, horský a ultra-trail běh, backcountry snowboarding a surfing. www.koyak.cz |
Jaké máte největší zážitky?
Asi to byly první ranní sluneční paprsky, nejsilnější zážitky se pak samozřejmě nacházely v zóně většího vyčerpání. Například když jsem pozdě večer po více než devadesáti kilometrech zjistil, že most přes Odru není na svém místě. Nebo když jsem bloudil v mlze a dešti ve vysoké trávě, ostružiní a hustém křoví, kde se mi trail úplně ztratil. Nebo to byla malá dobrodružství při shánění otevřených potravin v malých vesničkách, kudy většinou trail vede, nebo zvláštní pocity v mlze nebo za tmy pod obřími větrníky. Skvělých zážitků je hodně.
Poznal jste Česko lépe?
Česko jsem určitě poznal mnohem lépe a udělal si celkový obrázek v jednom zážitku o tom, jak je u nás opravdu krásně.
Do jaké míry jste stíhal vnímat zajímavosti kolem?
Vnímat jsem i přes ten spěch stíhal tak podle mě dostatečně, abych mohl říci, že jsem si to ale opravdu užil. Na rozdíl od klasického užívání si vlčí mlhy při maratonech nebo ultramaratonech, kdy člověk často ani neví, jak to tam kolem vypadalo. Vnímal jsem hlavně krásu přírody a barvy podzimu, kulturní zajímavosti jsem příliš z časových důvodů nevnímal nebo vynechával.
Kde se vám nejvíc líbilo a který úsek se vám naopak líbil méně?
Nelíbilo se mi vůbec u Slavonic, protože mi tam shořela bota na ohni a já pak musel fungovat tři dni se žralokem. Horší byly i dlouhé rovné úseky po bývalých vojenských asfaltkách v Českém lese. Jinak se mi líbilo snad všude a musím říct, že mě někdy až dojímalo, jakou máme krásnou zemi. Koncentrovaná krása!
Pokud byste měl někomu doporučit přibližně týdenní pěší vandr na stezkách Via Czechia, který by to byl?
Doporučit jen jeden je těžké, přechody všech našich hor jsou určitě skvělé několikadenní túry. Ale pokud bych měl vybrat jedno místo, tak asi by to byla hranice Česka se Slovenskem. Je to dlouhatánský hřeben s krásnými výhledy, máte tu možnost rozdělávání ohně a táboření v přístřešcích nebo na vrcholcích kopců, kde jsou často také ohniště. Je to ideální túra na pár dní pro celou rodinu, pořád po hřebeni. Rád bych si tuhle část projel taky na běžkách.
Jak byste na základě vašeho oběhu země popsal krásy Česka?
Pohádková až snová krajina s hlubokými lesy, bezpečnými horami, skalními městy, řekami a rybníky. Krásná lidová architektura v malých vesničkách, nádherné zámky a hrady nad většími městy.
Kdybyste měl k nám pozvat třeba kamaráda ze zahraničí na podobnou akci, čím byste ho motivoval?
Z pohledu běžce bych řekl, že je u nás téměř vše dobře běhatelné, že tu jsou krásné lesní traily, a pak už bych jen vyjmenoval výše uvedené. Myslím, že by to mohla být dobrá motivace.
Být měsíc doslova sám se sebou a k tomu podávat maximální výkon je jistě zajímavá zkušenost. Měl jste čas cestou přemýšlet o jiných věcech, než kudy vede cesta a kde strávíte noc?
Člověk přemýšlí víceméně pořád o něčem, první hodiny a dny to bylo ještě o posledních věcech kolem práce, rodiny, přátel. Pak se dostavilo určité flow a myšlenky se většinou upínaly na konkrétní věci kolem cesty. A po několika dnech jsem se už ztrácel v čase a chvíli ani nevěděl, kolik dní už jsem na cestě. Prostě paráda, naprostá svoboda. A to je možná to, co se mi na takové akci líbí nejvíc.
Dostal jste cestou nějaký nápad?
Dostal jsem skvělý nápad okamžitě pokračovat v tom, co mě opravdu baví. A už jsem propadl nadšení a plánování GHT na příští rok, což bude trochu logisticky i fyzicky náročnější. Myslím, že mi neuškodí o trochu preciznější a delší příprava než čtrnáct dní předem.
Trasy Via Czechia jsou naplánované pro pěší, cyklisty a lyžaře. Vy jste předpokládám postupoval po pěší trase. Jako autora těchto tras mě zajímá, jak hodnotíte trasu Severní stezky a Jižní stezky?
Jsou to krásné trasy, které vedou přes nejzajímavější místa našich hor, ale zavedou vás i do míst, kam by se člověk normálně asi nepodíval. Obchází větší sídla po okolních kopcích a rozhlednách, nevynechávají kulturní zajímavosti. Pokud bych měl obě stezky srovnávat, tak Severní stezka jde více po horských trailech, Jižní stezka až na úplný začátek vede více po silničkách a větších cestách, určitě je tedy vhodnější i pro cyklisty. Každopádně celkově hodnotím obě stezky velmi kladně a jsem moc rád, že vznikly. Vlastně mi hodně ulehčily rozhodování, abych se na cestu kolem hranic vydal.
Měl jste na trati nějakou vážnou krizi?
Vyloženou krizi, že bych přemýšlel o tom, že to vzdám, jsem neměl. Jednu drobnou krizi jsem měl jen čtvrtý den, ale to byla jen drobná epizodka se špatným příjmem energie. Večer jsem se dobře najedl, vyspal a ráno jsem byl jako rybka a od té doby jsem žádnou další krizi neměl.
Co považujete za nejdůležitější součást výbavy při takové akci?
Za nejdůležitější součást výbavy považuji samozřejmě boty, vystřídal jsem dva páry. Pak je důležité se cítit dobře, v suchu a teple, s tím mi pomohlo skvělé oblečení.
Změnil byste příště něco ve vybavení?
Určitě bych si příště vzal nějaký hodně lehký stan, soukání se v noci do a ze žďáráku je pro unavené nohy trošku opruz.
Kolik vážil batoh?
Batoh jsem nevážil, ze začátku byl těžší, pak jsem se pár věcí zbavil a po dvou týdnech, kdy mi kamarád začal dělat podporu, jsem se zbavil spacáku, karimatky i žďáráku. A to už byla úplná pohoda.
Co jste jedl a pil?
Nejedl jsem žádnou speciální stravu, ale klasický sortiment malého vesnického krámku, tedy colu, rohlíky, sýr, buráky, konzervu čočky. A hlavně čokoládu a tatranky a spoustu jiných „dobrot“, které bych normálně moc nejedl, ale jako energetická vzpruha fungují dobře.
Nesl jste všechno jídlo a pití na den s sebou, nebo jste spoléhal na doplňování během cesty?
Prvních čtrnáct dnů bez podpory jsem to řešil operativně, jakmile jsem potkal nějaký krámek, tak jsem si něco koupil, za pochodu pak většinu snědl, a něco jsem si schoval do batohu na večeři nebo snídani. S vodou to bylo podobné. Překvapilo mě občas méně příležitostí nabrat si vodu. Po kamarádech, co mě měli potkávat, jsem měl rozeslány balíčky sušených jídel, které jsou lehoučké, a po přidání vody jsem tak měl dobrou večeři. V restauraci jsem měl příležitost zastavit jen třikrát za celou cestu. Skvělé obědy nebo večeře mi občas uvařili kamarádi, co za mnou přijeli třeba jen uvařit oběd a na dvacet minut si popovídat. Občas uprostřed lesa najednou stál modrej kombík s otevřeným kufrem a v něm kamarád ohříval pizzu na pánvi. Paráda!
Kde jste nocoval? Měl jste vše dopředu naplánované, nebo jste volil místo nocování operativně podle sil a počasí?
Místo k nocování jsem většinou nehledal dopředu. Většinou tak kolem páté odpoledne jsem začal tušit, kam bych se mohl ten den dostat. Spal jsem venku, na chatách nebo v karavanu, podle situace. Když se mnou pak jel můj táta, mohl jsem každý večer zaplout do vyhřátého karavanu, a to byla paráda neřešit, kde a jak budu spát.
Musel jste během akce měnit plány?
Občas jsem lehce musel změnit trasu, hlavně kvůli uzavírkám, nákupu jídla nebo třeba když byl součástí trasy přívoz v Labských soutěskách a já tam přišel pozdě večer, kdy už tam samozřejmě nikdo nebyl. Pak jsem musel zvolit alternativní trasu. Zásadní plány jsem ale moc neměl, jen hrubou představu o tom, kde bych se tak měl zhruba každý den pohybovat. Plán, dá-li se to tak nazvat, byl jeden, a sice každý den urazit aspoň 70–75 kilometrů. A to se mi dařilo dodržovat.
Jaká by byla vaše rada, kterou byste dal každému, kdo se chce vydat na Via Czechia?
Určitě do toho jděte, nemůžete litovat. Dlouhý trail je meditace a svoboda.
Pro výkon jste si vybral říjen. Bylo to dobré rozhodnutí, nebo byste příště vybral jiné období?
Byla to souhra náhod, prostě příznivá konstelace několika faktorů. Rozhodnutí to bylo dobré, je to nejbarevnější měsíc v roce, navíc mám posledního října narozeniny, takže je to takový můj měsíc, a měl jsem tak další motivaci to všechno stihnout, abych byl na narozeninové párty. Při startu ze Sněžky bylo dost mrazivo. Říkal jsem si , že jsem to měl nechat asi na jaro, ale nakonec vše vyšlo parádně. Kdybych si měl vybrat jiný termín, byl by to nejspíš květen.
O své cestě připravujete dokument. Na co se můžeme těšit?
Na spoustu záběrů z podzimních hor, možná i nějakou legraci, sám jsem zvědav, co se povede vykouzlit z velkého množství záběrů, které jsme za cestu nasbírali. Kromě velké kamery, kterou měli kamarádi, jsem hodně točil sám, takže mám spoustu komentářů a surovějších záběrů z pohledu běžce. Zatím plánujeme, že premiéra filmu bude na Boudě v Obřím dole v Peci pod Sněžkou. A pokud se vše povede, rádi bychom možná zavítali i na nějaký festival outdoorových filmů. Samozřejmě bude dokument k vidění také online, ale to doufám bude až v době, kdy se budu sápat do kopce někde v Himálaji.
Trasa kolem ČeskaStezky Via Czechia představují nejdelší a nejodvážněji vedené turistické a poutní trasy v České republice. Byly vytvořeny pro pěší turistiku, cykloturistiku nebo zimní turistiku na lyžích. Trasy Severní stezka a Jižní stezka přecházejí celou Českou republikou od nejzápadnějšího po nejvýchodnější bod, vedou po našich pohraničních horách a překračují celkem 70 tisícových vrcholů a 50 poutních míst. Trasy procházejí v co největší míře přírodou a směřují k hlavním zajímavostem jednotlivých oblastí. Více informací najdete zde. |
