Jiří Paukert se narodil v roce 1936 v Prostějově, na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval dějiny umění. Osud ho však velmi záhy zavál na jih Moravy, které později propadl natrvalo. Na Bítov přichází poprvé už v roce 1955, kdy tu jako student provází turisty. Právě na Bítově přijal za svůj i umělecký pseudonym Jiří Kuběna. Po své životní lásce Zdeňku Kuběnovi.
"Nikdy jsem se svou erotickou orientací netajil. Nenechávám se poměřovat tím, co je od pasu dolů. Můj Eros je řecký, je to odedávná láska muže k jinochovi, která za jistých, přísných podmínek, nevylučuje tělesné naplnění. A právě Bítov je pro mě místem mé božské i lidské lásky, první, jediné a věčné," říká Jiří Paukert - Kuběna.
Na Bítov se pak už jako pracovník brněnského Státního památkového ústavu vrací vlastně neustále. Rád vzpomíná na dlouhou řádku kastelánů, kteří nebyli jen jeho kolegy v práci, ale většinou se stali i jeho osobními přáteli. Kvůli místu, ale i kvůli lidem tu nachází ideální místo pro odpočinek i tvůrčí práci.
"Často jsem si služební cesty na Bítov schválně prodlužoval, jen abych mohl zůstat o den či dva déle. Bítov je pro mě místem, k němuž, jako k vnitřní krajině, se víže každá moje báseň, celá má poezie," vysvětluje vztah k hradu.
Právě Paukert - Kuběna zná historii zámku, každičkého jeho obyvatele i širokého okolí jako zřejmě málokdo. Jeho popis historie zámku působí spíše jako milé, často i pikantní vyprávění z úzkého rod inného kruhu.
|
Báseň Jiřího Kuběny inspirovaná Bítovem a jeho okolím: |
|
Narcisův sonet na Želetavku Řeko, oslavil jsem Tebe, řeko Ty stříbřitá jak jitrnice to je let, jsou to už číslice, lásky lidské jsou jak husí hejna, Řeko která šumíš jako kraslice. |
Na hrad Bítov se jako kastelán dostal jen pár let před důchodem, v osmapadesáti. Letos oslavil pětašedesátiny.
"V roce devadesát čtyři se na Bítově uvolnilo místo kastelána a já vyhrál konkurz. Vůbec jsem to nečekal. Byl jsem daleko nejstarší. Teď jsem ale šťastný. A myslím, že spokojeni mohou být i moji nadřízení. Vždyť za sedm let, co tu dělám kastelána, se podařilo otevřít další sedminu prostor, které se tu opravují. Celý hrad totiž od počátku sedmdesátých let prochází celkovou rekonstrukcí. Tehdy tu už ve zdivu byly takové díry, že jste do nich mohli strčit ruku. Od té doby se hrad opravuje a postupně se znovu otevírá. Dá-li Pán Bůh zdraví, chtěl bych ještě jednu sedminu za dva tři roky otevřít. Nejbližší plány se ale týkají venkovních teras. To když tu byl můj přítel Václav Havel s paní Dagmar, tak ta si stoupla právě nad prázdné terasy a řekla, že tu něco chybí. Nakonec jsme se domluvili, že nám trochu pomůže a my tu uděláme Terasy paní Dagmar. Na horních patrech se třeba bude prodávat luxusní káva za stovku, dole pak zmrzlina za pár korun. První lidé by sem mohli přijít už příštím rokem," plánuje kastelán.
Kromě vlastních oprav hradu se mu povedl i další kousek. Přitáhnout do areálu komerční nájemce, kteří placením nájmů poněkud vylepšují napnutý rozpočet hradu.
"Když jsem sem přišel, byl tady jediný nájemce. Dnes jich tu je sedm a nikdo z nich neodchází. To je důležité," říká Paukert - Kuběna.
Propojení osobnosti kastelána a básníka se na Bítově projevilo velmi záhy. To když na hradě uspořádal historicky vůbec první setkání českých básníků. A to bez ohledu na to, k jakému myšlenkovému či ideovému proudu patřili.
"Chtěli jsme umožnit setkání básníků, kteří se jinak vůbec osobně neznali a asi by se ani nikdy nesetkali. Třeba básníky protěžované komunisty s básníky z disentu. I když byla některá setkání hodně hádavá, svůj účel splnila. Lidi se navzájem poznali a o to nám šlo. Jeho smysl se naplnil. Proto jsme po několika letech setkávání na Bítově ukončili," vysvětluje konec básnických schůzek.
Kromě básnické múzy je však na Bítově jeho hlavní náplní práce kastelána. Zvládnout běžný provoz velkého areálu by pro jediného člověka nebylo možné.
"Mimo sezonu je nás tu patnáct, v sezoně asi dvojnásobek. Bez party lidí by to nešlo. Máme tu i řadu studentů, kteří se každý rok na Bítov jako průvodci vracejí," srovnává dnešek s vlastními začátky Paukert - Kuběna.
"Není jednoduché být v dnešní době básníkem. Znamená to uchovat si ke všemu otevřenou povahu. K lidem, zážitkům, vzdělání, ke všemu. A k tomu si musíte i ten chleba obhájit. Já měl to obrovské štěstí, že jsem kunsthistorik. To je práce, která mě baví a s uměním má mnoho společného. S básněním se to namíchalo do příjemného amalgámu," popisuje vztah Paukerta - kastelána s Kuběnou - básníkem.
|
Hrad Bítov |
|
První zmínka pochází z let 1061 - 1067. Původně dřevěný hrad byl jako zeměpanský hrad střežící jižní hranici země přestavěn na kamenný. Bítov se po vymření Přemyslovců dostává v roce 1307 do rukou Lichtemburků. Za nich vzniká jádro dnešní hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie, obě vstupní věže, štítová zeď i jižní křídlo. Na přelomu renesance a baroka dostává Bítov dnešní převážně horizontální vzhled s jedinou vertikálou štíhlé strážní věže. Mezi lety 1811 - 1863 byl již pustnoucí hrad za hrabat Františka a jeho syna Jindřicha z Daunů konečně upraven do dnešní převážně novogotické podoby. |
 Jiří Paukert, básnickým jménem Jiří Kuběna, se stal bítovským kastelánem coby dlouholetý pracovník brněnské památkové péče v roce 1994, přestože po Bítově toužil už od roku 1955, kdy zde zažil to, "co člověka limituje a zároveň mu dává křídla, to je zasvěcení poetické, jež se většinou odehrává skrze Eros". |
