Ráno na Lesbosu (též Lesvosu) bylo pošmourné a také meteo předpovědi pro severní Egejské moře a Soluň ukazovaly, že se počasí horší a na severu bude dost deště a nízká oblačnost. Podle satelitních obrázků se mi zdálo, že bude nejlepší do Soluně přiletět někdy kolem třetí odpoledne, kdy by snad počasí mohlo být trochu lepší. Byla to sice hodně spekulativní úvaha, ale odlet na téměř tříhodinovou cestu jsem stanovil na půl jednou.
Letadlo on-lineSledujte 4. díl unikátního projektu Co píše pilot z letadla a kde se zrovna nachází najdete zde  Ostrovy Jaderského a Egejského moře |
Letadlo nebylo v řeckém systému
Na letiště jsem přijel kolem půl jedenácté, protože jsem se chtěl ještě pokusit opravit zařízení, které pro pohyblivou mapu iDNES.cz vysílá signály. Podal jsem letový plán, promluvil s dispečerem a pak mě dívka, která mě dostala na starost, odvedla k jakémusi člověku, který chtěl znát detaily o letadle.
Vše jsem mu řekl a on to zaznamenával do počítače. Pak mi oznámil, že typ letadla WT-9 (Dynamic) v systému nemají a co tedy s tím chci dělat. Přišlo mi to legrační, tak jsem na stupidní otázku odpověděl, že by bylo dobré vyměnit systém. To jsem ovšem pána špatně odhadl. Mrsknul po mě zlým okem a řekl mi, že když jsem přilétával, viděl na mém letadle kamery. S těmi ale nesmím odlétat. Zalapal jsem po dechu a žertování skončilo. To je také důvod, proč jsem na této části cesty filmoval jen jednou kamerou. Tou, která byla při startu na odvrácené straně od letištní budovy.
Město Skyros na stejnojmenném ostrově, nejjižnější ze Sporadských ostrovů
Provoz na letišti v Soluni
K letadlu mě přes prázdné letiště vezli a doprovázeli celkem čtyři lidé ve dvou autech. Když jsme k letadlu dojeli, snažil jsem se celému týmu poděkovat a odehnat je zpátky do jejich teplého doupěte. Říkali, ať si nelámu hlavu, že mají čas a že tam se mnou počkají, kdybych něco potřeboval. Takže mi další hodinu neustále koukali pod ruce čtyři lidé a většinu mých úkonů komentovali v řečtině, nebo se na něco vyptávali. Opravu jsem nakonec vzdal, připravil letadlo a přesně v poledne jsem startoval.
Rodiště básnířky Sapfó
Evropské ostrovy z nebe knižněStáhněte si e-knihy o expedicích a létání od Jiřího Pruši.  |
Přeletěl jsem Lesbos ze severu na jih a pak letěl podle jeho jižního pobřeží. Plocha ostrova zarostlého stromy a vinicemi je přes 1 600 km2 a je to třetí největší řecký ostrov (největší je Kréta a druhá je Euboia, psaná též Evia). Přenesený výraz z názvu ostrova Lesbos vychází z veršů básnířky Sapfó, která se tu v 7. století před Kristem narodila, žila a vedla zde dívčí internátní školu. Její verše se věnovaly silnému emotivnímu vztahu mezi ženami a ostrov tak v tomto smyslu proslavily. Obyvatelé Lesbosu se prý tomuto používání názvu ostrova brání, ale zřejmě s tím moc nenadělají. Mimo Sapfó na ostrově žil také filosof Aristoteles.
AktualizaceVe čtvrtek Jiří Pruša přistál v Bulharsku v oblasti, kde není připojení na internet. Další díl jeho cesty přineseme v sobotu, až budou k dispozici fotky a video. Závěrečný díl zveřejníme v neděli. |
Po přeletu Lesbu jsem se vydal na svůj již čtvrtý přelet Egejského moře na této cestě. Tentokrát ke Sporadským ostrovům, které leží v jeho severozápadní části. Počasí se při příletu k ostrovům začalo horšit. První jsem přeletěl ostrov Skyros a pak následovaly další Sporadské ostrovy – Skantzoura, Skopelos a nejzápadnější Skiathos. Oblačnost nad ostrovy už byla místy velmi nízko, a tak jsem se musel věnovat hlavně kličkování mezi mraky, které mi bránilo fotografovat.
Ostrov proslavený filmem a Olymp v mlze
Na Skiathosu byla v roce 1807, což je nějakých 20 let před vyhlášením nezávislého Řecka, vytvořena a poprvé zavlála řecká vlajka, které přísahali věrnost organizátoři ozbrojeného odporu proti turecké nadvládě. Na ostrovech Skopelos a Skiathos pak byl v roce 2008 nafilmován film Mamma Mia s Meryl Streepovou.
Hlavní město Skiathos ostrova Skiathos, Sporadské ostrovy
Po přeletu Skiathosu jsem se stočil směrem na sever, plánoval jsem letět kolem pobřeží a nafotit posvátnou horu Olymp. Počasí se bohužel zhoršovalo, mraky mě tlačily stále níž a déšť snížil viditelnost. Navíc se mi nedařilo navázat radiový kontakt ani s jednou z asi pěti stanic řízení letového prostoru v okolí. Asi hodinu jsem tedy letěl v trochu nervózní situaci, protože jsem se navíc pohyboval v místech, kde jsou vojenské prostory, do kterých nesmím bez povolení vletět.
Nakonec jsem vše, kromě nafocení Olympu, zvládnul a ve tři hodiny jsem se vyhoupl ze špatného počasí kousek pod Soluní. Tady už bylo počasí lepší, jen na obzoru byla vidět formující se bouřka. Chtěl jsem tedy co nejdříve přistát, ale musel jsem asi 15 minut kroužit nad bodem Agelo západně od letiště, protože tam právě přistávalo několik dopravních letadel.
Řecká byrokracie v praxi
To, co se odehrálo po mém přistání na letišti Macedonia v Soluni, považuji za vrcholné dílo řecké byrokracie 21. století. Do Řecka i z Řecka se smí přilétávat jen přes mezinárodní letiště, na rozdíl od zbytku zemí Schengenu, kde se může použít kterékoliv letiště. Řecko má na pevnině taková letiště jen tři - Korfu na západě, Soluň na východě a Athény. Dostat povolení (slot) pro Athény je složitý a drahý proces a Athény jsou také daleko na dolet. Zbývají tedy jen Korfu a Soluň. Jelikož letím směrem přes Bulharsko, zůstala mi jediná možnost - opustit Řecko přes Soluň.
Pilot Jiří Prušapilotuje malá sportovní letadla již řadu let. S iDNES.cz spolupracuje už delší dobu. Nyní z nebe mapuje evropské ostrovy. Společně s režisérem Petrem Nikolaevem připravuje filmovou epopej o čsl. legionářích. Více o Jiřím Prušovi na webu www.prusa.org.  |
Letiště Soluň sice ve svých oficiálních informacích tvrdí, že je tu k dostání benzin Avgas 100 LL, který potřebuji, ale při přípravě cesty jsem zjistil, že ho před rokem prodávat přestali. Podařilo se mi najít aeroklub, který na letišti sídlí a přemluvit jeho šéfa, aby mi 60 litrů benzinu prodal. Po velkém zdráhání to slíbil a před startem z Lesbu mi to ještě znovu potvrdil. Vše ovšem bylo jinak.
Po přistání v Soluni mě navedli na stojánku asi 100 metrů daleko od hangáru aeroklubu, která navíc nemá možnost poutání letadla. Šéfovi aeroklubu jsem zavolal, že jsem na místě. On však řekl, že tam není, ale že pro mě přijdou jeho kolegové. Pak skutečně přijel člověk, který se měl postarat o mě a letadlo – řekl jsem mu, že nejdříve potřebuji k pumpě aeroklubu. On na to, že to není možné. Trval jsem na svém, a tak se odjel zeptat na věž.
Za chvíli přijela velmi důležitá úřednice Úřadu civilního letectví a řekla mi, že smím jen na přidělenou stojánku a že aeroklub nemá licenci mi nějaký benzin prodávat. Oponoval jsem, že rád koupím benzin od letiště. Na to řekla, že benzin neprodávají. Pak se zeptala, jestli je letadlo klubové a chtěla vidět papíry. Když viděla, že klubové není, řekla, že rozhodně tankovat nesmím. Nevěřil jsem svým očím a uším.
Použil jsem tedy osvědčený postup. Řekl jsem, že se nehnu ani od letadla ani s letadlem nikam neodletím, protože nemám benzin. Konečně zapnula hlavu, vycítila problém i pro sebe a řekla, že si tedy letadlo smím odtlačit k pumpě. Sedla do svého velkého auta, které jí koupili vděční řečtí daňoví poplatníci a jela dva metry od levého křídla letadla, které jsem já musel s velkým úsilím tlačit k pumpě, protože mi nedovolila nahodit motor.
Maják a navigační bod letiště Macedonia v Soluni
Protože aeroklub nemá licenci, nemohl jsem za benzin platit kartou. Musel jsem jet do terminálu vyzvednout hotovost a tu použít „jako dar“ aeroklubu. Já jsem naopak dostal „jako dar“ 60 litrů benzinu. Když jsem se vrátil, úřednice už u pumpy nebyla. Po načerpání paliva jsem letadlo zase odtlačil na stojánku, ale vyžádal jsem si jinou, s poutacími oky, protože vítr před bouřkou zásadně zesiloval. V klidu mě drželo jen vědomí, že o tom budu moci napsat zajímavou zprávu pro čtenáře.
Ve čtvrtek plánuji čtyřhodinový let do Veliko Tarnovo v Bulharsku. Požádal jsem si o letový plán přes Bospor, tak uvidím, jestli mi ho turecké řízení letového provozu schválí. Když ne, tak poletím o dvě hodiny kratší přímou trasu.
