Po startu z dráhy 24 letiště Dlouhá Lhota u Příbrami do poslední etapy expedice Evropské ostrovy z nebe jsem vystoupal do 3500 stop, brzy mě čekalo podstatně větší stoupání. Nejdřív nad Šumavou, ale hlavně potom nad Alpami.
Evropské ostrovy z nebe knižněStáhněte si e-knihy o expedicích a létání od Jiřího Pruši.  |
Za Příbramí jsem se musel vyhnout vojenskému prostoru v Boleticích, který byl včera dopoledne aktivní. Přehoupl jsem se s Dynamikem přes Šumavu a pode mnou se otevřelo údolí Dunaje, které bylo až k Alpám pokryté nízkou bílou oblačností. Alpy z ní ale majestátně vystupovaly nad obzor a mraky nad nimi nebyly žádné. Skvělé! Z počasí nad evropskými velehorami jsem měl docela obavu, tak jsem ji mohl s klidem zažehnat.
Míjím Linec a mířím k horám. Nad nimi jsem zažil docela impozantní věc. Východně od Klagenfurtu nade mnou přeletěl airbus. Rozdíl mezi námi byl jen 600 výškových metrů, což při velikosti Airbusu není vpravdě moc. Naštěstí mě včas varoval dispečer, tak jsem si mohl jen v klidu užít tuhle zajímavou situaci. zónu jeho letiště. Postupně stoupám tak, abych nad Alpami byl ve správný čas už ve 12 500 stopách. Trochu mě tu pozlobil autopilot, vyžádal si trochu ruční pomoci. Ale nic nezvladatelného, můžu dál mířit k dnešnímu cíli.
Ostrovy Jaderského a Egejského mořeSledujte už čtvrtý díl unikátního projektu ve speciálu na Cestování iDNES.cz  Ostrovy Jaderského a Egejského moře |
Po půlhodině letu nad Alpami se přede mnou otevřela imponující scenérie jaderského pobřeží a moře s obzorem zavinutým v oparu dálky. Začal jsem přes italský Terst pomalu klesat k letišti Portorož. Doletěl jsem až nad moře a zařadil se do polohy po větru pravého okruhu dráhy 33. O chvíli později jsem sedal na příjemné letiště s restaurací na terase, kde jsem hodinku relaxoval a vyřídil pár mailů. Počasí bylo bezvadné, venku se sedělo moc příjemně.
Poté jsem nasadil všechny tři kamery a připravil fotoaparát na cestu kolem poloostrova Istrie směrem k ostrovu Malý Lošinj v Chorvatsku. Před levým křídlem Dynamicu se postupně objevovala známá a půvabná městečka západního pobřeží Istrie. Umag, Novigrad, Poreč, Visar, Rovinj, Pula. Přeletěl jsem je v rychlém sledu, můj hlavní dnešní cíl je totiž souostroví Brioni. Soustroví historicky patřilo jak starověkému Římu, tak Benátkám, Rakousku, Napoleonské Francii i Itálii.
V 90. letech 19. století koupil souostroví vídeňský podnikatel, který z něj vytvořil lázeňskou oblast navštěvovanou vídeňskou smetánkou i světovou aristokracií. Po krachu na New Yorské burze v roce 1929 resort zkrachoval a pan majitel spáchal sebevraždu. Následně ostrovy převzala Itálie a držela je až do roku 1943, kdy je obsadilo Německo.
V roce 1945 se pak ostrovy staly součástí Jugoslávie a maršál Tito si z nich udělal svou osobní letní rezidenci. Nám dobře známý slovinský architekt Jože Plečnik zde navrhl pro Tita také jeho pavilon. Tita na Brioni navštívilo kolem 100 hlav států.
Pilot Jiří Prušapilotuje malá sportovní letadla již řadu let. S iDNES.cz spolupracuje už delší dobu. Nyní z nebe mapuje evropské ostrovy. Společně s režisérem Petrem Nikolaevem připravuje filmovou epopej o čsl. legionářích. Více o Jiřím Prušovi na webu www.prusa.org.  |
K tomu za ním přijížděly globální celebrity jako Elisabateh Taylor, Richard Burton, Sophia Loren, Carlo Ponti, Gina Lolobrigida a další. Po smrti Tita v roce 1980 byly ostrovy prohlášeny za národní park. Proto jsem se musel držet ve výšce nejméně 1500 stop.
Jak můžete vidět na naší on-line mapě, ostrovy jsem obletěl doslova několikrát ze všech stran, a tak jsem se tu trochu zdržel. Nejvyšší čas k pokračování na místo mého dnešního noclehu, ostrov Lošinj. Letiště tu zavírá ve čtyři hodiny a hodiny ukazovaly už čtvrt na čtyři. Přes Kvarnerský záliv a ostrůvky Unije a Srakane a jsem doletěl až k letišti Mali Lošinj a nasadil na přistání na dráhu 02.
Vše proběhlo hladce, jen jsem po výstupu z letadla jsem zjistil, že mi chybí zadní kamera. Kdy se ztratila nevím, protože let byl zcela klidný. Mrzí mě to, protože záběry kamery pod trupem letadla jsou někdy velmi zajímavé. Pokud neseženu náhradu, budeme se tedy muset spokojit s videi bez záběrů zadní kamery. Protože Chorvatsko ještě není v Schengenu, musel jsem splnit předpisy. Najít ale někoho, kdo by také toužil po splnění administrativní povinnost, nebylo jen tak. Nakonec našel schovanou v jakési boudě jenom mladou policistku, které jsem vnutil svůj pas. Pak už jen sehnat taxi a vzhůru do krásného malého přístavu.
