Tento týden zůstali cestující na letišti na Madeiře, někteří z nich strávili v odletové hale pět dní. Ostrov věčného jara totiž zasáhla vlna požárů. V dubnu zkolaboval provoz na jednom z nejprestižnějších a nejrušnějších letišť světa. Miroslav Holas se společně s dalšími čtrnácti turisty vracel z japonské Ósaky přes Dubaj. Jejich letadlo zde přistálo 19. dubna v časných ranních hodinách, tedy dva dny poté, co metropoli Spojených arabských emirátů postihly silné deště, které zasáhly celé město.
Nulová organizace, několikahodinové fronty a žádné informace pro cestující. Tak popisuje situaci Miroslav Holas, který si původně myslel, že Dubaj bude příjemnou zastávkou na cestě domů do Prahy. Kvůli rekordním dešťům v pouštní metropoli, které byly nejsilnější za posledních 75 let, čelila Dubaj bleskovým záplavám, které ochromily nejen pozemní, ale i leteckou dopravu.
„Přiletěli jsme z Ósaky na dubajské letiště, navazující let měl odletět během dopoledne. V té době už bylo letiště druhým dnem částečně ochromené. O tom jsme samozřejmě věděli ze zpráv, které jsme sledovali na sociálních sítích. Na letištních tabulích se ve většině případů objevovaly informace o zrušených letech, ale některé linky odlétaly. Proto jsme byli přesvědčeni, že náš spoj do Prahy poletí. Po pár hodinách jej ale zrušili, aniž by o tom dali vědět,“ říká český turista, který zažil kolaps letištní dopravy kvůli záplavám na vlastní kůži.
„Fronta u přepážky letecké společnosti Emirates, do které jsme se zařadili, byla asi dvacet metrů široká a padesát metrů dlouhá. Nekoordinovaná masa lidí se na sebe tlačila a postupně bobtnala. Letištní personál nikde, a tak se postupně vytvořil dav klientů, kteří zde stáli mnoho hodin. Ve frontě na informace jsme se jednotlivě střídali, ale posun byl asi tak dva metry za hodinu. Takže byl i čas vyposlechnout si další strastiplné příběhy cestujících, kteří přiletěli dříve a trávili na letišti už druhý den. Chvílemi se objevovaly náznaky davové psychózy a byl jsem velmi rád, že nás naše cestovka z této vysoce stresové situace vysvobodila a zajistila ubytování ve městě a na druhý den návazný letecký spoj alespoň do Evropy,“ říká Holas, který ve frontě nakonec společně s ostatními strávil asi šest hodin.
„Očekával bych, že budou koordinovat přílety eventuálně je přesměrovávat na další letiště v regionu. Tak by se nepřeplnilo letiště cestujícími. Po delším hledání jsme vzdali pokusy se dostat k vlastním zavazadlům a odjeli jsme do hotelu. Druhý den brzy ráno jsme už měli zajištěný let se společností Fly Dubai do Salcburku a z letiště nám opět cestovka zajistila přímou dopravu nasmlouvaným autobusem do Prahy. Zavazadla pak dorazila asi po třech dnech přímo do našeho bydliště,“ uzavírá své vyprávění pan Holas.
Stalo se vám něco podobného? Zůstali jste na letišti bez pomoci aerolinek či cestovní kanceláře? O své příběhy se s námi můžete podělit. Napište nám na specialniprojekty@mafra.cz
