Pod nejvyšší německou horou to na kole zvládnete i s miminem v zádech

Vyrazit na dovolenou na kole do hor, když máte s sebou malé dítě, není z kategorie nesplněných snů. Pod nejvyšší německou horou se rozkládá cyklistická oblast, kde si zdatní sportovci užijí stoupání a šlapání a hýčkající rodiče klidné projížďky s cyklovozíkem v závěsu.

Potřebovala jsem vyřešit problém, kam na kolo do Rakouska. Jednoduché zadání, ale složitější odpověď v situaci, kdy vám do cyklistické party přibude cyklovozík a v něm jedno nemluvně.

Podmínkou bylo, aby to bylo blízko, manžel se nenudil, já se nestrhala starostí o rodinu a nakonec aby si užil i náš sedmiměsíční kojenec. A našla jsem zajímavou kombinaci. Údolí pod nejvyšším vrcholem Německa. Rozkládá se tady jeden z nejlepších bikeových regionů Rakouska (alespoň pro rok 2006). A navíc je tu jeden z nejpropracovanějších hotelů pro mrňata v Evropě. Víc už si nemůžu přát.

Může se hodit

Jak se tam dostat
Cesta vede z velké části po dálnici: Praha – Rozvadov – Mnichov (z Brna na Salcburk – Mnichov) –Garmisch-Partenkirchen po A95 a odsud klikaticí na Ehrwald a Lermoos. Délka je z Prahy cca 500 kilometrů a počítejte přibližně s pěti hodinami cesty.

Jak si naplánovat cyklotrasu
Buď si kupte na místě za 6,50 eura přehlednou mapu, kde jsou trasy popsané i se vzdálenostmi a převýšením, nebo se podívejte na www.zugspitzarena.com, kde najdete perfektně zpracované interaktivní mapy i s podrobným popisem.

Pro koho je cykloregion určen
Pro všechny tipy cyklistů. Najdete tu víc než stovku vyznačených cyklotras od těch nejjednodušších "Genussrouten", tedy stezek jen tak pro radost, až po nejnáročnější mountainbike tratě vysoko nad hranicí lesa či sjezdy s 33procentním klesáním

Oblast Tiroler Zugspitz Arena leží na bavorsko-tyrolských hranicích nedaleko sportovního střediska Garmisch-Partenkirchen. Její cílovou skupinou jsou rodiny nadšené pro cyklistiku a cykloturistiku, ať už v údolí, nebo při stoupání k vrcholům se značným převýšením.

Základní výhodou tohoto regionu (kromě stovky možností, kam na kole vyrazit) je jeho dosažitelnost. Dálniční spojení přes Mnichov a Garmisch-Partenkirchen je zejména ve večerních a nočních hodinách tak rychlé, že si naše "baby" nestihne ani všimnout, že se přemísťuje z jedné postýlky (své) do druhé (cizí v hotelu). Navíc nestojíme v kolonách v centru Mnichova při výjezdu na Ga-Pa, kde se momentálně přestavuje velký úsek a na řidiče čeká řada zúžení. A pak už stačí jen projet Garmischem a pokračovat klikatou silnicí podél železnice ve směru na Fernpass a Innsbruck.

Člověk jakoby objíždí masiv Zugspitze a výsledkem je hned za německo-rakouskými hranicemi údolí, které se "netáhne", ale rozkládá v jakémsi kruhu.

Při pohledu seshora by se Tiroler Zugspitz Arena dala při troše fantazie přirovnat k zarostlému kráteru sopky, který je napěchován sportovním zázemím. Cyklostezkami počínaje a golfovým hřištěm konče.

Tiroler Zugspitz Arena – Lermoos

Zugspitze

A kolem dokola je perfektní alpská kulisa s vrcholným zážitkem, nejvyšší horou Německa Zugspitze. Ke smutku Němců jí chybí pouhých 38 metrů, aby byla třítisícová.

Právě toto kruhovité založení údolí se hned na začátku ukazuje jako příjemná výhoda, pokud člověk stráví dopoledne na kole s cílem provětrat pořádně sedlo a uspat prcka ve vozíku na co nejdelší dobu. Uprostřed tohoto pomyslného kruhu jsou totiž cyklostezky mimo veškerou silniční dopravu, což se v táhlých alpských údolích ne vždycky podaří. Navíc jsou trasy částečně stíněné stromy podél bublajícího potůčku (jak uspávající!).

Z tohoto kruhu do několika stran vyráží další desítky a desítky kilometrů tratí, které stoupají o stovky nadmořských metrů výše daleko nad hranici lesa.

Původně jsem chtěla napsat upozornění, že tenhle článek je především pro cyklorodiny. Ovšem to by bylo nefér zjednodušení. Na své si tu přijdou totiž i extrémní bikeoví fajnšmekři. Nejnáročnější mountain bike trasy, freerideové sjezdy, single trail stezky sotva pro jedno kolo, o nichž ví jen zdejší zasvěcení cykloprůvodci. Samozřejmostí je možnost dostat se nahoru lanovkou i s kolem (zadarmo). Tady si manžel zařádí.

Jsem "cyklouspávač"

První den vyrážíme z městečka Lermoos ve směru na Lähn, Wengle, Bichelbach a Heiterwanger See.

Najít cyklostezku, byť se mapa zvýrazněnými trasami jen červená, je úkol hodný orientačního běžce. Na horách už jsem si zvykla na bílo-červené cákance na kamenech, ale tady se po označení pídím marně. Alespoň přímo v Lermoosu. Jakmile ho jednou člověk najde, pak už ho nepustí. Zelené šipky se znakem cyklisty člověka dovedou tam, kam potřebuje.

Od Lermoosu se táhne několikakilometrové stoupání podél potoka. Cesta je šotolinová, částečně i kamenitá, takže vozík za kolem manžela docela slušně nadskakuje. Pak přicházejí asfaltové úseky, které už se ale velmi přibližují frekventované silnici. Nic pro spící mimino, takže otáčíme.

Dokonalé na této oblasti je jedno: ať se vrtnete kamkoli, pořád máte na dohled nádherný masiv s nejvyšším německým vrcholem. Lanovkou se tam dá vyjet dokonce i brzy ráno na východ slunce. Ten zážitek vidět celé Alpy jako na dlani se nezapomíná.

Jak vypadá bikeový ráj

Tipy autorky

• Vezměte si s sebou in-line brusle. Okolo golfového hřiště u Ehrwaldu vede několikakilometrová pěkná asfaltka. Ve stínu stromů a podél potok se tu dá skvěle zajezdit.
• Vyrazte na Zugspitze na východ nebo západ slunce. Termíny najdete na stránce www.zugspitzarena.com, výstup je závislý na počasí.
• Zkuste jeden z nejlepších hotelů pro děti a mimina (Baby und Kinderhotel) – Hotel Alpenrose v Lermoosu. Budete muset sáhnout trochu víc do kapsy, ale odměnou vám bude, že vaše děti budou v sedmém nebi a vy budete míst spoustu času na svůj sport. Informace na www.hotelalpenrose.at

Na druhý pokus zůstáváme právě dole v údolí a jedeme na druhou stranu směrem na Biberwier. Zpočátku asfalt, potom stoupání kolem romantického potůčku na Rauth a pak dolů do "arény", která se dá nekonečně křižovat sem a tam. Naše dítě už spí dvě hodiny, hurá.

Aby to bylo spravedlivé, třetí den se dělíme na dvě party: manžel nasazuje těžší kalibr a vyráží o několik set nadmořských metrů výše. Stoupá po šotolinové cestě v prudkých serpentinách pár kilometrů, a pak si vychutnává zasloužený sjezd dolů, zpátky k rodině.

Já s prckem si užíváme v baby hotelu, povalujeme se na velkém ratanovém "jakobykřesle" v zahradě pod slunečníkem, pozorujeme (tedy zatím pouze já) lanovku na Zugspitze, která i z dálky působí nezvykle masivně, relaxujeme na masáži a vůbec jen tak "vegetíme".

A večer kroužkujeme na mapě místa, která jsme projeli. V porovnání s tím, co zbývá, je to minimum. Možnosti jsou téměř neomezené. Aspoň důvod, proč se do tohoto bikeového ráje vydat znovu.