Petr Dejl souhlasí, že vídá jezdce, kterým kolo jednoznačně nepasuje, velmi často. Ubezpečuje, že sehnat, případně nastavit či upravit (stačí jednoduchá výměna komponent) jízdní kolo lze na každou postavu. Ale laik to nezvládne. „Subjektivní pocity nereflektují to, jak je člověk fyzicky zdatný, jak je veliký, jak má dlouhé nohy, v jaké pozici rád jezdí,“ vysvětluje.
Jinou pozici má například jezdec na silničním kole a na „bajku“. „Někteří jezdí radši delší kolo, jiní raději kratší,“ říká odborník hlavního showroomu slavné americké firmy Trek v Praze. „Na silničce je jezdec hrbatější než na horském kole. Někdo jezdí v bikeparku a potřebuje tam kolo dobře manévrovatelné, jiný jezdí delší trasy na bajku a potřebuje kolo pohodlné na dlouhou trasu,“ popisuje.
Tři velikosti kola pro jezdce výšky 175 centimetrů |
„Jakou vybrat velikost kola je potom i o osobní zkušenosti, o otestování, o vyzkoušení a o naší erudici,“ zdůrazňuje roli odborného prodejce. „My se na člověka podíváme, zjistíme jeho požadavky a podle nich kolo vyspecifikujeme,“ ilustruje. Kupovat kolo naslepo po internetu tedy není ideální.
Kdysi se silničáři naparovali s rámy vyráběnými na míru. To se už dnes nenosí, je několik základních velikostí (obvykle S, M, L, XL a k nim třeba XS, XXL) a zbytek se dolaďuje pozicí sedla, délkou sedlovky a představce. Velikost (výška) rámu je dána vzdálenosti od středové osy ke konci sedlové trubky rámu. Většinou se udávají v palcích, u silničních kol v centimetrech. Ale to je jen jeden základní parametr – aby například dvoumetrový čahoun nesáhl po „eSku“. Hlavně silničáři také vědí, že rám velikosti 52 od italského výrobce je úplně jinak velký (menší) než od amerického.
„Možná jste zvyklí vybírat velikost kola na základě výšky horní rámové trubky nebo délky sedlové trubky. I když je dobré brát tyto velikosti nadále v úvahu, je při srovnávání velikostí horských kol důležitější zvážit dosah a efektivní délku rámové trubky,“ radí slavný americký výrobce kol Trek. Efektivní délka horní rámové trubky představuje horizontální vzdálenost od středu hlavové trubky ke středu sedlovky. „Ukazuje, jak vám horské kolo padne, když sedíte v sedle,“ vysvětluje.
Optimální velikost kola
Dosah je pak vodorovná vzdálenost od středu hlavové trubky ke kolmé (svislé) přímce, která prochází středem krytu středového složení. „Tato hodnota ukazuje, jak vám horské kolo padne, když si stoupnete do pedálů jako při sjezdu. Většina jezdců sjíždí traily v pozici mimo sedlo, a proto se jedná o nejužitečnější ukazatel při srovnávání velikostí kol různých značek,“ popisuje Trek.
Nastavení kola tak, aby vám sedělo, není otázka pár minut a krátké projížďky. Je to často dlouhé „laborování“, přenastavování, ladění, vyměňování komponent. Někdy zjistíte až po dlouhé době, že se vám mnohem pohodlněji jezdí, když jste si náhodou po převozu autem dali sedlo o něco výš.
Petr Dejl připomíná „vyšší silničářskou alchymii“ v podobě takzvaného bike fittingu – dnes velmi oblíbeného profesionálního nastavení kola a jeho pozici na něm. Tam už jde opravdu o milimetry a stupně.
„Jinak bude postaven triatlonista, jinak bude silničář a jinak dáma na elektrokole. Je to opravdu dlouhý proces a alchymie,“ dodává s tím, že v Česku je mnoho profesionálů, kteří se nastavováním kol zabývají. Není to levné, ceny se pohybují v tisících korun. Často si bike fitting nadělují cyklisté k Vánocům nebo se kamarádi skládají na narozeninový dárek.
„Ve středním proudu jsou velikosti většinou udané v tabulkách výrobců. V nich jdeme buď po palcích nebo po konfekčních velikostech,“ popisuje Dejl s tím, že zohledňují třeba po pěti centimetrech výšku postavy a další míry. Kritické jsou přechody. Pokud jste „mezi“ velikostmi, typicky mezi M a L, je ideální obě kola odzkoušet a právě v tomto případě si nechat poradit profesionálem.
Jedním z důležitých faktorů jsou proporce těla. „Je rozdíl jak je člověk stavěný, ten s delšími končetinami může zkusit kolo větší, stejně vysoký, ale s podstatně kratšími končetinami skončí při správném výběru na docela jiném,“ upozorňuje Dejl.
Podle Dejla je hlavním parametrem hmotnost. „Kolo by mělo reflektovat hmotnost, výšku postavy a další parametry, čili nemůžeme prodat pánovi, který má sto kilo, bike za čtrnáct tisíc, protože pružinová vidlice prostě nevydrží ten nápor a pán bude zklamaný. Tam se potřebujeme pohybovat k dvaceti pěti až dvaceti sedmi tisícům korun, aby komponenty toho jezdce uvezly,“ ilustruje.
Servis kola nepodceňujte. A naučte se šlapat, abyste si neničili řetěz |
Petr Dejl varuje, že špatným výběrem kola si může člověk dokonce ublížit. „Je to největší problém u dětí, kde ambiciózní rodiče překračují některé velikosti kol, a dítěti ve vývinu mohou velmi ublížit.“ Standardně je to podle odborníka tak, že v šest letech by mělo mít dítě 16palcové kolo, v osmi dvacetipalcové a deseti „čtyřiadvacátku“. „Pak přechází na nějaké první seniorské nebo juniorské kolo, 26 nebo 27,5palcové. Pokud něco přeskočím, tak to kolo může být dlouhé. Může mít sedlovku dostatečně nízko a to dítě ho ušlape, ale pokud to kolo bude dlouhé, tak má jezdec krk v nepřirozené pozici,“ ilustruje.
Připlaťte si za menší hmotnost
„Modelová řada kola rozhoduje o tom, jak je lehké a cena rovná se hmotnost,“ vysvětluje základní kritérium Dejl. „Čím víc klesá hmotnost, tím strměji stoupá cena. Je to přirozené, protože množství komponentů pak používá drahé, ušlechtilé materiály, jako jsou karbon, hliník nebo různé slitiny.“
Petr Dejl ovšem vysvětluje, že cenová progrese není v tomto parametru lineární. „Dojdeme k nějakému bodu zlomu, ve kterém hmotnost už nemůže moc klesat, ale cena stoupá rychleji. Takže se například u nějakého kola dostaneme na jedenáct kilogramů a bude stát řekněme 50 tisíc korun. A pokud pak budete chtít desetikilové kolo, už bude stát 70 tisíc. A to je velký rozdíl. Pokud ale kolo zlehčí ze čtrnácti na třináct kilogramů, tak cenový skok bude třeba jen pět tisíc.“
Odborník z M1 připomíná, že všichni používají stejné komponenty, samozřejmě v různých úrovních (řadách). Nejvíc tedy při nákupu kola záleží na rámu. Komponenty se dají jednoduše vyměnit, upgradovat... „A pak už je to ten tuning, karbonová kola, lehčí komponenty, lehčí sady, se kterými se dostaneme o půl kila níž na silničním kole – to je cenový skok o 100 tisíc výš,“ dodává.
Příliš velké kolo
„Takže se vyplatí zainvestovat spíše do lepšího rámu a postupně případně měnit komponenty za lepší. To bych udělal vždycky,“ shrnuje. „Nicméně, pokud vás kolo baví, pokud je to váš volný čas a trávíte na něm plno hodin, je asi nesmysl ze začátku dělat nějaké kompromisy,“ dodává obchodník.
Petr Dejl přidává další poučku: „Vždy se vyplatí koupit si celé kolo, protože je nastrojeno tak, jak ho vy za ty peníze tak neposkládáte.“ Pokud jste ochotni investovat víc, doporučuje pořídit rovnou kolo s karbonovým rámem, materiálem, který je dnes prověřeným standardem profesionálních jezdců. „Kupte si něco na karbonovém rámu a pokud vás to chytí, kupte si karbonová kola, můžete si koupit karbonová řídítka, doplnit kolo karbonovou sedlovku, přidat lepší sedlo, přezout na lehčí pláště a podobně.“
Hmotnost je totiž klíčem ke všemu, opakuje Petr Dejl z M1 PROJECT: „Je to opravdu obrovský rozdíl, i když to nebude znát na tom kole na pohled, poznáte to na projevu, až se svezete. Když vám dám lehčí kolo, pojede se vám na něm líp, ušetříte plno energie.“
„Kupte si kolo, které je lehké, protože pak vás cyklistika bude výrazně víc bavit. Ale hlavně si všechno dopředu vyzkoušejte. Koupit zajíce v pytli za 70 tisíc není dobrý nápad. Ale nedělejte kompromisy,“ uzavírá.
