Test Velo: 29" versus 26", tři palce na úkor zábavy

  0:01aktualizováno  0:01
Časopis Velo provedl průlomový test, jehož podstatný výtah iDNES.cz přináší. Otestoval 29" v obtížnějším terénu a potvrdil, že velká kola v něm mají své jasné limity.

Jízda na 29" po zadním kole | foto: Foto: Rudolf Hronza, Velo

Na adresu devětadvacetipalcových kol už bylo řečeno téměř vše. Vesměs pozitivně. A ti, kdo si podobné kolo pořídili či vyzkoušeli, nešetří chválou. Bylo by tedy snadné slepě podlehnout a stát se členem 29“ církve.

Jediné, o čem se ve spojení s 29“ biky stále ještě mluví s negativním nádechem, je jejich využití v tzv. technickém ježdění, tedy především při pohybu v obtížnějším terénu. Právě do takového jsme proto vyrazili se špičkovým sjezdařem a jezdcem 4X Kamilem Tatarkovičem a pokusili se najít limity "velkých obručí". Povedlo se.

Strmý výjezd

Poznámka autorů

Ač jsme měli k dispozici kolo se zdvihem 100 mm vpředu i vzadu a se stoprocentním XC střihem (Scott Spark 29er), jeho plnému nasazení v našem testu nic nebránilo. Skákat a dělat jiné podobné věci se dá na jakémkoliv kole – samozřejmě tehdy, když na kole umíte, a s největší ohleduplností a opatrností k němu!

Velkou výhodu 29“ jsme vedle běžných stoupání zaznamenali u extrémně prudkých výjezdů na hranici trialu. Jakmile se člověk pustí do pořádné stěny, s devětadvacítkou to jde o poznání lépe. S vynaložením menšího úsilí se mi podařilo vyjet naše testovací výjezdy, které jsou tak prudké, že nejeden biker se už na nich převrátil na záda a padal pak na ně z velké výšky a do velké hloubky. Díky nižšímu uložení středové osy vůči středům kol je totiž kolo ve výjezdech výrazně stabilnější a přední kolo se jen tak nezačne zvedat. Jediný drobný problém, který nastal, byla hodně utažená zatáčka uprostřed výjezdu – manipulace s větším kolem tu je lehoulince problematičtější, ale není to nic, co by středně zručného bikera mělo rozhodit nebo donutit slézt.

Fotogalerie

Sjezd

Rovnější a méně technické sjezdy nedělají devětadvacítce žádné problémy. Dobře vede stopu a jen tak ji nic nerozhodí. Díky snazší průchodnosti terénem je jízda jistější, pokud vlastníte bike s nižšími zdvihy nebo hardtail, oceníte i pohodlí navíc.

V klikatých a technicky náročných sjezdech se s bikem však manipuluje hůře. Je potřeba si na velikost kola zvyknout a počítat s tím, že je potřeba více místa pro zatočení. V opravdu prudkých pasážích je nutné kalkulovat i s tím, že když potřebujete posunout těžiště dozadu za sedlo, s velkou pravděpodobností narazíte zadkem na plášť, což může způsobit problémy. Toto je jasný limit 29“.

Zatáčka, boule, překážky

Z mého pohledu největší úskalí 29“ a jejich slabina pro podobné účely jsou průjezdy uzavřených zatáček či přejezdy menších boulí. U překážek menšího a technického rázu je potřeba s kolem neustále pracovat a přesouvat nejrůzněji těžiště, což je u "velkého" kola složitější. Zde platí spíše úměra, že čím je kolo menší, tím je vše jednodušší.

Při nájezdu do malé uzavřené klopenky není snadné dobře provést správný průjezd a zhoupnutí se tak, abyste dosáhli maximální možné rychlosti. Velikost kola je tu opravdu limitující a vměstnat se do malé zatáčky, mezi boule či skoky, které jsou blízko u sebe, je složitější než u šestadvacítky. Nic na tom nemění fakt, že adheze v náklonu je u většího rozměru kola lepší.

Skok, bunny hop

Po zkušenosti se skákáním musím říci, že to není až takový problém odlepit se od země, jak se o 29“ kolech říká, ale na 26“ kole to jde prostě a jednoduše lépe. U různých triků je správné zhoupnutí odrazu, korigování letu a trefování dopadu s 26palcovým kolem rozhodně příjemnější, jednodušší a člověk si to víc užije. Prostě víc zábavy za méně úsilí.

Jízda po zadním kole

Toto je spíše okrajová záležitost, na kole by se mělo především jezdit, parádičky jsou pro zábavu. K image technických disciplín ale pro mnoho lidí jistě neodmyslitelně patří. Zatímco standardní jízda po zadním kole vsedě a se šlapáním je snadná, jde jen o zvyk, jízda po zadním vstoje bez šlapání je větší oříšek. 

Náročný terén - hájemství 26“ navždy?

Naše poznatky jsou jednoznačné. Větší rozměr kol na menší citelně ztrácí v obratnosti a snadnosti manévrování – a to jsou z pohledu tohoto stylu ježdění zásadní parametry.

Jak dalece je ale toto zjištění zásadní pro běžného bikera? Kolika lidí se týkají fourcrossové závody, sjezdy nebo dirty? Ale jděme ještě kousek dále – kolik bikerů, kteří se věnují ježdění, jež nazývají technické, se opravdu dostane na limity, na něž jsme cílili my? Pro koho bude opravdu zásadní překážkou, že se kolo hůře skládá do ostrých klopenek, když samo správné projetí zatáčky není úplně lehké zvládnout?

Pohled iDNES.cz

Test je opravdový průlom a jsem moc rád, že někdo něco takového udělal. Už mi skoro začínalo být těch 26" líto.

K tomu ale jen drobná poznámka. Protože jsem Scott Spark 29er sám testoval  (viz Velký test iDNES.cz 29" celoodpružených kol) vím, že tohle kolo je jak dělané na rychlejší rovnější tratě a těžký terén mu tolik nevoní. Jsem přesvědčen, že například se Specialized Epic Comp 29er či ještě více s Trek (Collection Gary Fisher) Hi-Fi 29er by pocity z 29" i v extrémních podmínkách byly o chlup lepší. (ptp)

Devětadvacítka je v řadě "typů" ježdění parádní a řadu situací jezdci velice ulehčuje. Když jsme vyrazili na 40kilometrový okruh, který byl tvořen vesměs úzkými pěšinami, místy hladkými, místy kořenitými, nenarazil jsem na jediný důvod zapomenout na 29“ a nechtít je. Naopak – průchodnost kola, stabilita, schopnost šplhat do kopců, to vše je jednodušší, plynulejší. A stejně tak i běžné sjezdy. Prostě na místech, kde se nevyskytuje příliš extra technických úseků, bych si dokázal 29palcové kolo představit lépe než 26“ a lidem bych ho i doporučil.

Pokud ale přijdou na řadu terény opravdu technického rázu, jako je klikatý sjezd, skoky, klopenky či něco podobného, nedám nadále dopustit na šestadvacítku. Menší kolo je hravější a v tomto případě ovladatelnější. Pro většinu běžným způsobem jezdících cyklistů je ale 29“ jednoznačně praktická volba.

Kompletní test je v posledním čísle časopisu Velo a na www.iVelo.cz.

Autor:
Témata: Církev

Nejčtenější

V Africe vyfotili vzácného černého levharta. Prvního po 110 letech

Britský fotograf Will Burrard-Lucas zachytil v keňském parku Laikipia...

Britskému fotografovi Willu Burrardovi - Lucasovi se v Africe povedl náramný kousek. Podařilo se mu vyfotit vzácného...

Byl to asi nejhorší James Bond, přesto naučil turisty lyžovat v Mürrenu

Díky za všechno, Mr. Bond.

Možná by se měl tento slavný snímek jmenovat spíše Ve službách švýcarskému turismu, než Jejímu Veličenstvu, neboť agent...

Slavný cestovatel Miroslav Zikmund slaví sto let, svůj věk bere jako dar

Miroslav Zikmund

Při dvou cestách projel Miroslav Zikmund Asii, Afriku i Ameriku. Je absolutní systematik, jeho život má pevně daný...

KVÍZ: Lidé pro ně i umírají. Jak dobře znáte státní vlajky?

Víte, který stát má na své vlajce kalašnikov?

Jsou jedním z nejvýraznějších symbolů každého státu. Některé vlajky pozná na první pohled téměř každý, jiné se dají...

Varhánky i v poledne? Víme, kde v Kitzbühelu hledat nejlepší trasy

Alpské kouzlo sjezdovek v rakouském Kitzbühelu

Kitzbühel, to není jen Hahnenkamm, na kterém se jezdí slavný sjezd, ale také pestrý výběr z 230 kilometrů sjezdovek....

Další z rubriky

Tady je naštěstí ještě prázdno. Z moravské Vídně na neobjevenou Oslavu

Barokní most přes Oslavu a zámek v Náměšti

Pod vesničkou Vídeň na Českomoravské vrchovině začíná hluboké a přitažlivé údolí řeky Oslavy, podél níž vedou pohodlné...

Jak si užít Lednicko-valtický areál na kole. Tři tipy na parádní výlety

Unikátem Lednicko-valtického areálu jsou mimo jiné stavby nazývané „salety“,...

Do jihomoravských Valtic jezdíme každoročně, našli jsme zde totiž ideální základnu pro výlety na kole i večerní...

Na kole až na samý Východ. Pět dnů na pomezí Polska a Slovenska

Pohoří Gorce již dýchá dalekým východem. Pohled na vrchol Turbacz a...

Pět dní karpatských sedel, pět dní bukolických scenérií. Taky přes pět tisíc metrů převýšení. Čísla 5 jako bychom se...

Najdete na iDNES.cz