Rozklikl jsem si nenápadný odkaz od známého na WhatsAppu. „Nějaký štafetový závod,“ pomyslel jsem si po letmém pohledu a napsal něco ve smyslu, že to je prima akce. O tři týdny později jsem se dozvěděl, že jsem se tím přihlásil.
Handy maratony mají už dvanáctiletou tradici. Úkolem je objet republiku v limitu 111 hodin. Aby to bylo hezky zakulacené, celkem 2 222 kilometrů namotali organizátoři z Prahy přes Ústí nad Labem, Karlovy Vary, Plzeň, České Budějovice, Jihlavu, Brno, Zlín, Ostravu, Olomouc, Pardubice, Trutnov a Poděbrady zpátky do Prahy.
Metrostav Handy Cyklo Maraton není závod v pravém slova smyslu, jede se pro dobrou věc – podporu hendikepovaných. Každý tým má ve svých řadách hendikepovaného patrona. Protože „hendy“, který měl jet s námi, musel odjet na pařížskou olympiádu, jeli jsme pro šestnáctiletého Honzíka Zopku, který se narodil jako nedonošené miminko ve 34. týdnu. Nadšený a dobrý cyklista s dlouhým seznamem vrtochů, které mu znesnadňují život, se tedy stal naším patronem. V posledních letech se zúčastňuje závodů na silničních i horských kolech a začíná se mu dařit. Pokud vše půjde podle plánu, měl by se v září připojit k české reprezentaci mentálně postižených sportovců.
Na netopýra
Start z Prahy obstarává Zuzka, zkušená závodnice, která ovšem už dopředu hlásí, že si bude muset ve čtvrtek ráno odskočit pryč, takže pojedeme od Plzně v sedmi.
 |
Po Soně, dobré duši týmu, která se Zuzkou naši trasu naplánovala a přidělila nám jednotlivé úseky, jsem s přehledem druhý nejstarší, pár parťákům bych mohl být tátou. Snad jim to nebudu kazit.
První můj úsek Zuzka se Soňou naplánovaly na 4:40 ráno z úterka na středu. Když se ukáže, že další úsek na mě padne zase na noc ze středy na čtvrtek, podezřívám je, že mě mají za netopýra.
Jenže při válečné poradě v Bělé pod Bezdězem se při plánování nocování a přejezdů ukáže, že nás s Kubou, brněnským parťákem z Škody Kodiaq, která nám je po čtyři dny obývákem, noclehárnou, převlékárnou i jídelnou, ještě čeká časovka družstev. Závodní okruh u České Lípy obkroužíme ve čtyřech štafetově. A časovku vyhrajeme, zvládli jsme to za 9 minut 41 sekund. Druhý Kuba v týmu, náš finišer, vyčte z cyklopočítače svůj průměr 42 kilometrů v hodině a maximální rychlost 48 kilometrů v hodině. My ostatní jeli určitě pomaleji. Zašmodrchanému okruhu zamáváme a frčíme ke Kadani, kde mě čeká první start.
Na trati mezi tím bojují ostatní, noční průjezd končinami Ústí nad Labem, do kterých se i policie odváží jen ve dvou a za světla, přidává jezdci adrenalin, aby přidal a nebál se.
Pro mě jsme naplánovali čtyři hodiny spánku, na prvních třech úsecích totiž sjeli ostatní oproti našemu původnímu rozpisu hodinu času. Normálně spím dobře, usnu kdekoliv i s šutrem pod hlavou a přikrytý větvemi, ale tentokrát ne a ne zabrat. Jsou z toho dvě hodiny polobdělého spánku.
Chvíli po druhé volá doprovodné auto předchozí dvojice, že najeli další půlhodinu. Nakonec na kraji Kadaně pod zkoumavým dohledem policejní škodovky přebírám štafetu pár minut po třetí.
