Je to Bohem i lidmi zapomenutý kraj, který do Česka jako by už vlastně nepatřil. Pohled k severu sklouzává do nekonečných polských rovin a když obrátíte zraky k jihu, zahledíte se na hřbet Jeseníků jaksi naruby, zvenku. Přesto se právě tato odlehlá krajina severně od Lázní Jeseník již pevně dostala na cyklistickou mapu Česka.
Čtěte také |
Tzv. Rychlebské stezky jsou vedle jizerskohorského Singltreku pod Smrkem jediným větším českým projektem přírodě blízkých cyklostezek zbudovaných v náročném horském terénu.
Z Černé Vody do lesů
Centrem projektu Rychlebských stezek je roztahaná obec Černá Voda ležící zhruba v geografickém těžišti tzv. Javornického výběžku, obklopeného ze tří stran polským územím. Nenechte se zmást ne příliš šťastně zvoleným názvem projektu: vlastní hřeben Rychlebských hor se táhne asi o deset kilometrů dál.
Obec sama na první pohled nenabízí mnoho vzrušení, jen cvrkot kolem informačního centra dává tušit, že se tu přece jen něco děje. Přijíždíte-li sem poprvé, tak právě "íčko" je první vhodnou zastávkou.
Personál, který nejprve znaleckým okem bystře odhadne vaše jezdecké schopnosti, vám poradí, kam s bicykly vyrazit a můžete se tu také vybavit mapami nebo si kolo i půjčit. To poslední přichází do úvahy v případě, že váš vlastní materiál za moc nestojí, s lacinými horáky se totiž na Rychlebské stezky není radno pouštět. Informační centrum zároveň slouží i jako testcentrum firmy Merida a prodejna.
Cyklistické traily se z Černé Vody rozbíhají na dvě strany. Ty historicky starší, zprovozněné roku 2009, míří strmě vzhůru do zalesněného masivu Sokolího vrchu a jsou určené pro zkušené jezdce. V roce 2011 byl otevřen méně náročný trail s názvem Podél Černého potoka, čímž se stezky zpřístupnily i pro technicky ne tak dobře vybavené uživatele.
Pohodáři podle Černého potoka
Pro seznámení s terénem a s provozem na stezkách doporučujeme nejprve projet lehčí trail vedoucí v povodí Černého potoka. Prvního asi půldruhého kilometru pojedete po asfaltu či pevné lesní cestě, pak vás ale značení navede na úzkou pěšinku, která se kroutí vzrostlým lesem, střídá krátké sjezdy a výjezdy, občas se přimkne těsně k temným vodám potoka, místy zakličkuje v hustém mlází.
Jedete sice většinou po upravené šotolině, to by ale nemělo vést k bezstarostnosti, i tato lehčí trasa má několik velmi úzkých, nepřehledných segmentů a snadno můžete místo v další zatáčce skončit dole v potoce. Stačí v nevhodném místě zavadit pedálem o vyčnívající kořen nebo kámen.
Trail podle Černého potoka
Stezka je zřetelně značená, nebezpečnější místa (vyčnívající pařez, ostrý horizont...) jsou vesměs označena barvou. Dovádění v tomto lehkém terénu je dlouhé necelých deset kilometrů, na nichž ztratíte asi 100 výškových metrů.
Zpět do Černé Vody se dostanete po široké a pevné, mírně stoupající lesní cestě. Nezkoušejte projet trail v protisměru, je to z pochopitelných důvodů zakázané. Trasu kolem Černého potoka zvládnou i děti, které mají alespoň základní zkušenost s jízdou v terénu. Na celý okruh počítejte 90 až 120 minut.
Drsoni pod Sokolí vrch
Když máte za sebou Černý potok, nastal čas vyrazit na Sokolí vrch: tak by mohl znít slogan Rychlebských stezek. Tedy od černovodského infocentra na opačnou stranu, k jihu. To je ale úplně jiný šálek kávy, zde je nutno počítat s tvrdým převýšením a hlavně s technicky velmi náročnými pasážemi. Nutností je kvalitní horské kolo, celoodpružené modely znamenají velkou výhodu.
První asi dva kilometry za Černou Vodou stoupají docela nevinně a jsou snadno sjízdné. Sklon řádně přitvrdí, jakmile vjedete do lesů – to už je místy na nejmenší "tác" – a když uvidíte ceduli Trail dr. Wiessnera, tak vězte, že začíná první chuťovka. Nezbývá než namířit strmě vzhůru, uzoučká cestička kličkuje v četných zákrutách proti hřmícím vodám potoka.
Když se les trochu rozestoupí, přichází snad nejkrásnější úsek celé trasy, totiž systém dřevěných lávek stoupajících cik-cak vzhůru sice již menším sklonem, o to větší nároky na techniku to ale klade.
Od rozcestí na konci Wiessnerova trailu máte dvě možnosti: buď se pustíte na nejtěžší, černý úsek zvaný Wales (v tom případě musíte ještě trochu vystoupat), nebo se přidržíte základní trasy. Ta sleduje staré, po 2. světové válce opuštěné lovecké chodníky a vesměs mírně klesá. Nečekejte ale žádný odpočinek. Pod koly budete mít nekonečné množství velkých žulových šutrů, jízdě brání mnoho vysokých příčných nerovností, musíte překonat několik dosti hlubokých koryt.
Traily pod Sokolím vrchem
Tohle je trail, jak má být, a stezka sama i její okolí svědčí o tom, že nejeden biker už tady skončil nohama vzhůru: balvany odřené od pedálů i řetězů, sem tam utržený bok stezičky, stopa v měkkém jehličí... Není žádná hanba kolo občas pár metrů přenést, zvlášť za vlhka to tu dělají i zkušení jezdci.
Když projedete tzv. Tajemný a po něm Mramorový trail, budete z nejhoršího venku. Navzdory tomu, že navazuje úsek zvaný Sjezdy. Tedy strmě dolů, ale cesta už není tak technicky náročná, tím ale neříkáme, že je bezstarostně mírná. Sjezdy vás nakonec přivedou na hlavní lesní cestu, která vyústí na rozcestí pod hradem Kaltenštejn. Tady si celou seanci můžete prodloužit ještě o asi půldruhakilometrový okruh kolem hradní zříceniny. V porovnání s tím, co jste právě absolvovali, jde o nevinnou selanku, byť se i zde najde pár strmých úseků.
A pak už zbývá dojet mezi loukami a rozptýlenými staveními mírným klesáním zpět do Černé Vody. S větrem ve vlasech a pevnou materií pod koly je to vlastně za odměnu.
Na projetí trailů pod Sokolím vrchem počítejte se třemi hodinami. Na trase není žádné občerstvení, kromě náhradní duše a základní sady nářadí je vhodné si vzít i nějaký proviant. Vodu jednoduše doplníte z některého z potoků.
Může se hoditDoprava Informace |
