Nemusíte být filmová hvězda, abyste si mohli užít luxusní piknik na lodičce uprostřed jezera. Takovou romantiku si může objednat každý. Je to kouzelný zážitek. Jezero Altausseer see je až 52 metrů hluboké a je poměrně temné, což ovšem znamená i to, že rychle chytá sluneční svit, hladina se rychle ohřívá a jezero je tak poměrně brzy teplé. Navíc jej obklopují neméně tajemné hory.
Hora soli
Obec Altaussee na břehu jezera, s nímž se dělí o jméno, čítá zhruba osmnáct set obyvatel a zachovává si svůj historický ráz. Dřevěné domky mají například typické zelené okenice s bílými rámy. Vesnice je zapasována mezi horské masivy, jimž dominuje magický vrchol Loser. Svým tvarem připomíná spíš středověký hrad a vybízí k fantaziím a bujným představám. Vy ale fantazírovat nemusíte, můžete navštívit místní infocentrum, kde se o kraji dozvíte víc.
Obec Altaussee
Doporučí vám mimo jiné dva výletní okruhy, z nichž jeden přibližuje tradici těžby soli, která kraji po staletí dominuje. Altaussee neustále hornickou tradicí žije. Každý týden se konají hornické hudební pochody, které končí na náměstí, kde muzika v altánku ještě chvíli hraje.
Solný důl Salzwelten je od jezera vzdálen asi tři kilometry. Pokud ovšem chcete za horníky, musíte do hor. Během stoupání do kopců vám ještě nedochází, že do jednoho kopce vstoupíte doslova. Dovnitř.
Ukrytý poklad
Jednou z největších zajímavostí solného dolu Salzwelten je to, že je stále funkční. V některých patrech se dodnes těží a pochází odtud čtyřicet procent produkce rakouské soli, což obstará padesát místních zaměstnanců. Vytěžená patra jsou zpřístupněna veřejnosti a návštěvníkům nabízí mnoho často i nečekaných zajímavostí.
Jednou z nich je příběh obrovského množství vzácných uměleckých děl, která zde byla za druhé světové války nacisty shromážděna. Když to s Hitlerem začalo jít z kopce, připravovali nacističtí pohlaváři pro ukryté poklady fatální osud, ale vše nakonec dobře dopadlo. Schválně nezabíhám do podrobností, abych vám onen dramatický příběh neprozradil. Pokud byste si jej chtěli nechat vyprávět, můžete si pustit film Památkáři s Georgem Clooneym, Mattem Damonem nebo Cate Blanchett. Nebo si zajít na prohlídku dolu, která tímto poutavým tématem začíná.
Pokud budete mít štěstí, narazíte na jednu z průvodkyň, která je původem z Česka, ale vy tomu štěstí můžete jít naproti, když si prohlídku v češtině objednáte dopředu. Pro ostatní případy je tu český audioprůvodce. Nezbývá než převléct se do hornického a jdeme do hory! Sedm set metrů! Vláček vás zaveze doprostřed kopce, kde na vás čeká úplně jiný svět.
Solný důl je komplexní zážitek pro celou rodinu. Pro děti jsou tu dokonce dvě hornické skluzavky, pro inženýrské duše ohromující technické informace, pro citlivější povahy úchvatná světelná show s podmanivou filmovou hudbou. Taková díra ve skále a co udělá parády!
Z hory na horu
Když už konečně vylezete z té hory, budete se do ní muset zakousnout znovu. Tentokrát ne směrem dovnitř, ale nahoru. Hned nad vstupem do solného dolu vás čeká krutá zkouška do opravdu prudkého kopce. Je to fakt masakr, ale buď to vezmete jako sportovní výzvu, nebo si vezmete elektrokolo. Mimochodem ne nadarmo je tento okruh doporučován jako e-bikový.
Neustále myslím na to, že hora je prošpikována několika patry chodeb, což připomínají i nouzové východy a různé další důlní stavby na povrchu podél cesty, kde se můžete i něco zajímavého dozvědět z informačních panelů. Popisovaná témata jsou většinou znázorněna srozumitelnými obrázky, takže vám nebude překážet případná jazyková bariéra.
Zhruba dvacetikilometrový okruh má ovšem nejen industriální lákadla. Příroda na povrchu si žije vlastním životem a stezka vede, až na samotný začátek, mimo silnice. Tu a tam na nás vykouknou okolní hory a neustále nás hlídá tajemný Loser.
Štýrské moře
Pustíme se rovnou do druhého doporučeného okruhu, který může začít u dalšího významného jezera Ausserlandu – Grundlsee. Je mu přezdíváno Štýrské moře. Se svými čtyřmi sty hektary je rájem rybářů, kajakářů a plavců. Cyklostezka kolem jezera je plná krásných míst. Obrázků, které se vám vryjí do paměti a budete si je vybavovat jako pohledy z dovolené, které jste poslali sami sobě.
Štýrské jezero Grundlsee
Většina pláží kolem jezera je veřejných, takže se můžete vykoupat, téměř kde chcete. Dobrá příležitost je na odlehlejší, severovýchodní straně jezera na pláži u kempu v obci Gößl. Jsme ve výšce zhruba sedm set metrů nad mořem, takže voda je docela studená i v červenci, ale sem jste se asi nepřijeli vyhřívat. Chladná voda vás naopak znovu nastartuje a můžete pokračovat k dalšímu jezeru.
Jezero hladké v křovích stinných
Ödensee je od pláže v Gößl vzdáleno asi patnáct kilometrů. Je to nepoměrně menší jezero a má také úplně jiný charakter, než obě předchozí. Tady se rádi rekreují místní. Je klidné, dá se obejít u břehu nebo objet na kole v lehkém odstupu. Není u něj téměř žádná zástavba, a tak vás určitě zaujme místní chata, která je gastronomickým šperkem.
Jezero Ödensee je klidné, dá se obejít u břehu nebo objet na kole.
V místním krámku si můžete koupit produkty lokálních výrobců. Buď přímo místní nebo z regionálních farem a vinařství ze Štýrska. Specialitou jsou tu různá pesta a všelijaké zpracování bylinek. V místní kuchyni vám rovnou nějakou specialitku připraví. Šéfkuchař má tuhle chatu jako srdeční záležitost. I tu hrají samozřejmě významnou roli regionální produkty.
Ödensee ve vás neprobouzí touhu překonávat sama sebe po fyzické stránce během, plaváním, jízdou na kole nebo jinými sporty, ale popasovat se sám se sebou po stránce duševní a jen se tak toulat po břehu a rozjímat u tichého jezera, jehož hladinu jen tu a tam zčeří osamělý rybář.
Dejte si sivena
Dnešní díl má v názvu jezero, tedy Ausseerland, a kolem vody se celý den také pohybujeme. Bylo by zvláštní, kdybychom se nevěnovali tématu ryb, které jsou pochopitelně významnou součástí místního koloritu.
Dá se za nimi vypravit kousek pod Ödensee do rybářství Fischerei Ausseerland. V jeho krámku si můžete koupit nejednu specialitu a klidně ji hned venku na zahrádce ochutnat. Doporučuji uzeného sivena. Mimochodem, největší siven, kterého tu ulovili, měřil přes jeden metr a vážil skoro deset kilo. Slušný macek. Jedna nula nula siven!
Chovají tu ryby od vajíčka až do chvíle, kdy jdou na talíř. V tomto rybářství to trvá zhruba dva a půl roku, což je poměrně dlouhá doba. Je to způsobeno tím, že ryby žijí v docela chladné vodě, zhruba 12 °C, a tady ji nijak neohřívají, jak tomu tu a tam v rybářstvích bývá, aby se růst urychlil. Proto mají ryby také pevnější strukturu masa a jsou chutnější.
V jednom z chovných rybníčků můžete rybičky také nakrmit, pochopitelně po dohodě s personálem a pouze jejich krmivem. V jiném zase pozorovat, jak se na několika metrech čtverečních tísní až pětadvacet tisíc ryb! Co z tohohle potěru vyroste, ovšem zkontrolujete až příště.
