Zbytky hradu z 10. století a řeka Inn uvěznily město na rozloze 0,11 km2. Rattenberg je tak suverénně nejmenším městem v Rakousku. Nachází se zhruba 120 kilometrů jižně od Mnichova nebo jihozápadně od Salcburku a asi padesát kilometrů z Innsbrucku proti proudu Innu.
Ze Švýcarska do Pasova má Innská cyklostezka celkem 520 kilometrů. Až na drobné výjimky vede mírným terénem kolem vody, většina jejích částí je vhodná i pro rodiny s dětmi. Mezi takové patří určitě i dnešní zhruba čtyřicetikilometrový úsek v Tyrolsku, a to přesto, že pojedeme nezvykle proti proudu. Vy, prosím, berte naše cyklotoulky jen jako pozvánku, nikoliv itinerář.
Sklo prasklo
Řeka Inn udělala i z toho nejmenšího města významnou obchodní křižovatku a výrazně přispěla k rozvoji řemesel v čele se sklářstvím. Příjemnou procházku městem, které je z části přilepeno ke skále a místy do ní rovnou vytesáno, a je tak před letními vedry chráněno stínem hory a chladem řeky, si můžete zpestřit v Kisslinger Kristallglas. Rádi vás tu provedou nejen prodejnou a galerií, ale i částí samotného výrobního procesu.
Rattenberg
Je to jedno z mála míst, kde můžete něco vyfouknout, aniž byste kradli. A ještě vám pomůžou. Ten, kdo si chtěl vždycky vyzkoušet fouknout do sklářské píšťaly, má tady jedinečnou příležitost. Přímo v prodejně je sklářská pec, kde uvidíte skláře při práci, a po dohodě si můžete k jejich řemeslu lehce přičichnout. Váš výtvor vám poté zabalí a dají pochopitelně s sebou domů.
Než vychladne, projděte si výrobky profesionálů. Čeká tu na vás hned několik pater čirého, barevného, malovaného nebo gravírovaného skla. V nejvyšším patře je nejvyšší skleněné umění. No a pro ty nejvyšší sportovní mety tady vyrábí i nejvyšší ocenění – medaile a poháry pro závody mezinárodní biatlonové unie.
Celé Tyrolsko na jedné louce
V Rattenbergu se vejde do desetiny kilometru čtverečního celé město, naproti tomu v Kramsachu se zase na jednu louku vejde vesnická architektura celého Tyrolska.
Skanzen Kramsach vám představí asi čtyřicet stavení, která sem byla přenesena z jižního, severního i východního Tyrolska. Přestože je skanzen soukromý, je pod dohledem národní památkové péče, a tak jsou zde dodržovány i přísné profesní regule. Domy byly rozebrány na částečky, pečlivě popsány a očíslovány a jako puzzle opět složeny zpátky. Materiály jsou tedy originální a na většině stavení není použit ani hřebík. Železo bylo tenkrát drahé a korodovalo, takže se pracovalo pouze se dřevem a kamením.
Muzeum tyrolské vesnice
Podobné chalupy jsou sice na tyrolských kopcích k vidění dones, ale tady se dostanete i dovnitř a dozvíte se něco nejen o vesnické architektuře, například z naučných projekcí, ale také o tehdejším způsobu života, obživy a hospodářství.
Ten, kdo zná skanzen jen jako povinné školní výlety, bude překvapen, jak může být takové místo zajímavé. Přiznejme si, že jako děti nás vesnická historie tolik nezajímala. Ovšem dnes je Kramsach dobrou příležitostí, jak se na ni podívat z jiné perspektivy.
Zámecký pán jezdí vlakem
Zkušený cyklista ví, že na kole se občas hodí zámek. Podél řeky je v našem úseku opravdu zvýšený počet honosných sídel spojených právě s obchodem a bohatstvím, jež přinášela.
Zastavíme se na zámku Tratzberg, kde nás čeká zajímavý průvodce. Nastoupíme do vláčku, který těm, jimž se nechce pěšky, pomůže překonat poslední kilometr z parkoviště na nádvoří. Ukáže se, že onen charismatický průvodce není žádný majordomus, ale příslušník sedmé generace vlastníků Tratzbergu a synovec Karla Schwarzenberga. Asi jediný majitel zámku, který jezdí domů vlakem.
 |
Dnešní majitelé zámek koupili v roce 1732. Vy, kteří jste si někdy přáli být zámeckým pánem nebo zámeckou paní, pak vězte, že zámek má 365 oken. Kdybyste myli jen jedno denně, máte celý rok co dělat.
Prohlídka je atraktivní a vstřícná dospělým i dětským návštěvníkům. Počínaje tím, že si celý zámek můžete prohlédnout virtuálně na webu cultour.digital za pět eur, a zjistit tak dopředu, do čeho vlastně jdete. Už samotný vláček z parkoviště je, zvlášť pro děti, vítanou atrakcí. Následně vás ve zbrojnici přivítá mluvící rytíř a také v audio průvodci mají děti jiný příběh než dospělí. Vrcholem je nesporně zážitek virtuální reality pohnuté historie zámku, který na vás čeká v jedné z komnat. Doslova nevěříte vlastním očím.
Stříbro není povrchní
Asi pět kilometrů od zámku leží původ všeho okolního bohatství. Hledejte ho v městečku Schwaz. No, městečku. Svého času to bylo po Vídni druhé největší město v Rakousku! Pátráme po tom, co sem v dobách největší slávy přitáhlo desetitisíce obyvatel. Nebyl to žádný povrchní důvod. Schoval se nám pod zem.
Stříbrný důl v Schwaz in Tirol
Schwaz
Vchod do tehdy největších stříbrných dolů v Evropě by se dal snadno přehlédnout. Pak už je to ale jízda! Nastoupíte do vlaku do pekla a užijete si v pravém slova smyslu horskou dráhu. Ne že by jela nahoru dolů jako ta pouťová, ale je to dráha do hory, tedy doslova horská. To, co horníci kopali dvacet šest let, my ujedeme za sedm minut. Osm set metrů doprostřed kopce a půl kilometru pod zemí.
Ve 12 °C tu dennodenně pracovalo až dvanáct tisíc horníků. Proti tomu je i dnešních sto tisíc návštěvníků ročně jen hrstka. Jsou z celého světa a na svět jsou tu i připravení. Veškeré informace a komentáře k naučným projekcím jsou i v češtině. Z neuvěřitelných pěti set kilometrů chodeb a štol má dnes návštěvnický okruh dvanáct set metrů. I to je ovšem světový zážitek.
Nemáte drobné?
Co si ale se vším tím stříbrem počít? Co takhle postavit si vedle ve městě mincovnu? Dalších dvacet kilometrů podél Innu leží městečko Hall in Tirol . Dostanete se k němu po historickém dřevěném mostě, z něhož už je snad skoro vidět do Innsbrucku. Můžete klidně pokračovat. Čeká na vás zlatá střecha, historické uličky, moderní architektura, univerzita, hory na jedné i na druhé straně...
Městečko Hall in Tirol
Hall in Tirol byl svého času minimálně stejně bohatý jako Innsbruck. Bodejť by ne. Peníze si tady rovnou tiskli. Respektive razili. A rovnou pro půlku Evropy.
Město Hall in Tirol se proslavilo už o dvě století dříve, než zde byla vyražena první stříbrná mince, a to těžbou soli. Koneckonců „hall“ je keltský výraz pro sůl, jež se těžila deset kilometrů od města, vysoko v horách, ostatně velmi podobně jako v dalším rakouském slavném solném městě s keltským „hall“ v názvu – Hallstattu. Tam, kde se dnes rozprostírá největší rakouský přírodní park Karwendel, byl nerost rozmělněn a smíchán s vodou. Výsledný koncentrát byl do města dopraven soustavou potrubí. V Hall in Tirol se musela sůl opět vysušit na obrovských pánvích, pod nimiž se neustále topilo. Na oheň pod těmito pánvemi bylo spotřebováno až tři tisíce stromů týdně. A tady hrála opět svou tehdy nezastupitelnou roli právě řeka Inn, po níž sem bylo dřevo plaveno.
Mincovní věž v městečku Hall in Tirol
Ražba stříbrných mincí byla ovšem hotovou revolucí. Měnovou reformou. Stříbrné mince nahradily do té doby zlaté guldeny. Jelikož se tenkrát hodnota mincí neudávala v číslech, ale ve váze samotného drahého kovu, byla stříbrná mince daleko větší než do té doby platné mince zlaté. Tato zdánlivá nevýhoda ovšem umožnila velkou minci rozdělit na menší, tedy první drobné. To usnadnilo přístup k hotovostním operacím i obyčejným lidem, kteří do té doby používali pouze směnný obchod.
Po francouzských válkách byla ražba stříbrných mincí ve městě přerušena. Za její obnovu se zasadil sport. Ano i takovou moc má. První mince po staletích tu byla vyražena u příležitosti Olympiády v Innsbrucku v roce 1976 a od té doby se tu zase pracuje. U příležitosti Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 2008, které se konalo i v Rakousku, tu byla vyražena stříbrná mince vážící 2 008 dekagramů. Tedy přes dvacet kilo. Koneckonců, svou pamětní minci si tu můžete vyrazit i vy.
